Profesor Harnack a teutonismus (ILN 5. září 1914)

September 5, 1914 Professor Harnack and Teutonism

Profesor Harnack, představitel historicko-kritické metody a nepochybně velmi vážený starý gentleman, vyjadřoval bolestné ohromení nad ozbrojenými zásahy Anglie na straně Francie a Belgie, namísto jeho země, protože, jak se zdá, pan profesor Harnack pobývá v pokojné vesnici jménem Berlín. Vždycky jsem míval dojem, že historická nebo též vyšší kritika, je dost povýšena nad sebe samu a za většinu své vědecké pověsti vděčí onomu bohatému a nesmírně rozlehlému poli věcí, na které nepřišla. Nemám žádné vysoké mínění o logických metodách, jimiž lidé prokazují, že Jericho nemohlo být naprosto zničeno, protože z něj nic nezbylo. Nejsem uchvácen argumentací, která tvrdí, že Eliáše nemohl odvézt vůz do nebe, protože po něm na zemi nezbylo ani stopy. Takové věci ale příliš neovlivňují taková náboženská přesvědčení, jako jsou ta, která zastávám. Nakolik jsou důležité pro ústřední pravdy křesťanství, mohou být čímkoliv chtějí: Eliáš může jít do nebe a Jericho do Jericha. Ochotně přiznávám, že nemám ani setinu učenosti nutné k tomu, abych se s muži jako je profesor Harnack mohl přít o textech a dokumentech, zejména o textech a dokumentech, které nemáme. Nejsem dost učený ani na to, abych objevil, že je nemá ani historická kritika. Budu tedy předpokládat, že profesor Harnack má tak hluboké a podrobné znalosti, jak to o něm tvrdí jeho obdivovatelé. Přesto musím i nadále odmítat jeho závěry, pokud je jeho úsudek o věcech dávno minulých jakkoliv podobný úsudku o věcech, které se odehrávají před jeho očima.

Mimořádným protažením oné souhrnné šíře jeho mysli, již jeho přátele obdivují, profesor Harnack podle všeho říká, že by jakýmsi subtilním způsobem i dokázal pochopit, že Francouz bude pravděpodobně bojovat spíše za Francii než za Fidži. A (v dalším kroku svého smýšlení vpřed) cítí se nucen uvážit možnost Rusa bojujícího za Rusko. U Anglie ovšem jeho imaginativní universalita naprosto selhala: a řekl něco v tom smyslu, že bylo nemožné představit si jakýkoliv důvod nebo záminku pro naše vměšování. Tohle, mohli bychom říct, znamená neznat svět: a je to jedna z nejničivějších vad, které může historik mít. Každý kdo namísto „Vesmíru“ (to je to místo, kde bydlí páni profesoři) zná svět, by mu mohl říct, že nehledě a nad samotný slib Francii a zločin na hranicích, byl obecný dojem, že Prusové jsou ti, kdo šikanuje a zastrašuje, mezi vzdělanými lidmi v Anglii běžný už od roku 1870, ba i dříve: tak běžný jako mezi Francouzi samozřejmě nebyl, ale byl běžnější než mezi Rusy. A je mimochodem cosi velmi divného a směšného na německém císaři, který nás kárá za podporu tak zpátečnické a barbarské moci jako je ta carská, když on sám silou mocí cara podporoval ve všem, co by bylo možné označit za zpátečnické či barbarské. Myslím, že nenáleží ústům Viléma Hohenzollerského vyčítat nám spojenectví s despocií, pro niž on sám udělal, co mohl, aby despocií zůstala.

Ale duch, jehož je profesor Harnack typickým příkladem, je, ještě víc než jakýkoliv válečník nebo hurávlastenec, intelektuální slabostí Pruska. Ať už totiž ve válce uspěje nebo ne, je jisté, že ve své diplomacii pro zajištění války selhalo. Selhalo totiž v jednom každém dohadu o lidském materiálu, který se do ní zapojil. Myslelo si, že Belgie nebude odporovat, a Belgie vzdorovala. Myslelo si, že dovede Anglii přesvědčit, aby nebojovala, ale právě jeho přesvědčování bylo jedním z důvodů, proč Anglie bojovala. Zjevně přecenilo jak malost Srbska, tak pomalost Ruska. A všechny tyto svého druhu předběžné omyly se táhnou zpět k témuž druhu filosofie, jakkoliv mírnému a dobře míněnému, který dodává lidem jako je Harnack tak velkou intelektuální svatozář. S takovým druhem přepočítání se v tom, jak se budou lidé chovat, se lze setkat v akademických kuloárech, kde podobní muži různými způsoby dokazují, že evangelium nebylo ani tak dobrou zprávou, jako spíše klevetěním. Je to týž omyl jako ten, který je v základu nespočetných tvrzení, že sv. Petr byl založen ne na skále, ale na obláčku. Je to stejný duch ne-porozumění, jako ten, v němž pokojnější Prusové dokazují, že „platonské“ evangelium musí být příliš pozdní, protože Platon byl příliš raný. V témže duchu prokazují, že Mitrha a Ježíš si byli velmi podobní, zejména pak Mithra.

Onen omyl je návykem spoléhat na něco, co neexistuje a záviset na tom. Vidím tedy, že mnozí přátelé pana Harnacka v německém tisku kritizují Anglii za to, že „zradila věc teutonismu“. Vy nebo já věc teutonismu zradit nemůžeme, podobně jako nemůžeme zabít Snárka nebo utéct s Boojumem. Žádná věc teutonismu neexistuje a nikdy neexistovala, ani v našich myslích ne. Máme mnoho důvodů Němce mít rádi, a mnoho důvodů, proč je rádi nemít. Mnozí z nás by těžko dokázali žít ve světě bez jejich hudby. Mnozí z nás by nemohli žít v jednom domě s jejich metafysikou. Znám víc než jednoho Angličana, kupříkladu pana Tittertona, kteří by žili raději v pekle než v Berlíně. Dokážu si představit Bavora, jak bojuje za Německo proti Francii, dokážu si představit Bavora bojujícího za Bavorsko proti Prusku, ale nedokážu si představit jakéhokoliv Bavora bojujícího za teutonismus, z toho prostého důvodu, že nic takového neexistuje. Na rozdíl do Prusů, Angličané nejspíš mají nějakou teutonskou krev. Tu mají i stovky lidí v severní Itálii a Španělsku, o Francii a Belgii ani nemluvě. Na té staré polovědecké záležitosti s podlouhlými a kulatými hlavami může cosi být, ale k tomu aby měl člověk v hlavě kulek jak švestek ve švestkovém pudinku je zapotřebí čehosi víc než odlišnosti. Jistěže existují určité skutečné odlišnosti mezi rasami, přinejmenším v tom smyslu, že jsou skutečností pro oči. Zacházíme-li s jednoznačnými divochy, může nám být dovoleno, uvědomit si, že černá není bílá a nedívat se na Indiána, když je červený.

Ovšem tyhle pocity, ať už jsou správné nebo ne, nemají nic společného s žádnou rasovou theroií. Jsou to přinejmenším zkušenosti, tedy šoky. Dostane-li úředník ze Surbitonu svolení své staropanenské tetičky přivést si na večeři přítele Johnsona, nebude tetička potřebovat žádný etnologický výcvik, aby byla překvapena, až pan Jack Johnson vejde do místnosti. Poté může úředník vytáhnout dvanáct svazků Encyklopedie Britannicy a dokázat, že černoši mám jsou ze všech lidí na planetě pokrevně nejbližší. Ale nic mu to nebude platné—přinejmenším ne u tetičky. Jelikož existuje zvláštní německé dílko napsané s cílem dokázat, že sv. Jan byl Němec, je docela možné, že existuje nějaké stejně zvláštní německé dílko, které má dokazovat, že Jack Johnson je taky Němec. Proti těmto silným křivkám konstrukčních theorií nelze nic říci, leda snad, že zjevně nejsou pravdivé. Pruský profesor bude očekávat, že se Angličan a Němec obejmou, protože jsou oba Teutoni. Anglický profesor bude očekávat, že se anglický plukovník a jeho indický kuchař se obejmou, protože jsou oba Árijci. Ani jedno se dosud nestalo. Pravda je taková, že i tehdy, když nemůže být příměří ve válce, může být alespoň příměří v nesmyslu. A první nesmysl, který musíme v takové době jako je naše, hodit do moře, je nesmysl o rase. Moderní anglická vítězství vydobyli většinou horalé ze skotské Vysočiny, středověká anglická vítězství většinou vybojovali Velšané a a nikdo neví, jestli byli Teutoni nebo ne, a nikomu na tom nesejde. Žádní Teutoni neexistují, Angličané však existují. Neexistují Keltové, ale existují Irové. A je důležité mít to na paměti dnes, a to i o takových volných a příhodných pojmech, jako jsou Slované. Lidi mluví o panslavismu a pangermanismu, ale lidi to nemyslí vážně. Představme si půl stovky Evropanů vypuštěných do restaurace: pochybuji, že by i panslavista dokázal ukázat na Slovany. Představme si, že nějaký teutonista vidí zástup lidí z Manchesteru, Bruselu, Milána, Barcelony, Brixtonu, Berlína, Bangoru a Budapešti, myslíte, že by mezi nimi dokázal ukázat na Teutona tak, jako by s určitostí ukázal na Číňana nebo černocha? Pochybuji o tom. Viděl jsem tmavé muže ve Frankfurtu a plavé ve Florencii: nemyslím, že by nějaký takový živočich jako Teuton existoval. Jistě ale existuje takový živočich, jako je Prus. A nedokážu si představit žádný jiný přírodovědný systém, než ten, ve kterém bude čímoliv jiným, než divokým zvířetem, které je nutno lovit a hubit.

Zdroj: Illustrated London News 1914-1916, str. 154-158, G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s