Německá nálada (ILN 24. října 1914)

October 24, 1914

The German Temperament

Existuje myslím jeden aspekt německého charakteru, který nebyl náležitě pochopen. Je zvykem říkat o Němcích, že jsou tupí a neteční. Jejich nepřátelé o nich říkají, že jsou těžkopádní nebo neurvalí, jejich přátelé (nebo častěji oni sami) je označují za tiché a silné. Je v nich ale ještě jeden příznačně národní prvek a vysvětluje—či i snad omlouvá—mnoho z toho, co se děje. Jako každý jiný národní charakter jej lze formulovat příznivě nebo nepříznivě. Je o nich možné říct, že jsou jako děti i že jsou dětinští. Je možné říct, že nejsou tak konvenční podvodníci jako Angličané, nebo (jak bylo řečeno ještě pravdivěji o Rusech), že jejich společnost postrádá pojivo pokrytectví. Ať už ale vyslovíme pravdu jakkoliv, vždycky se mi zdálo, že je pravda, že Němci jsou národ, který má nápadné nedostatky v sebeovládání. Zkouška sebeovládání není ani mlčení ani řeč. Spočívá v tom, zda řeč či mlčení jen ulevují citům první strany, nebo zda dosahují svého cíle přesvědčením či potrestáním druhé strany. Dítě, které několik hodin trucuje, může být zticha, ale nemusí nutně platit, že se ovládá. Spíše požitkaří. Velký řečník může na druhé straně mluvit čtyři hodiny, jako když Palmerston přednášel svůj proslov „Romanum Civis“, celou dobu se ale musel ovládat a nakonec získal pouhým slovem zpět na svou stranu celou Dolní sněmovnu. Tento druh sebeovládání, jímž může člověk cosi velmi chtít a nežádat víc, než chce, může naléhavě poukázat na provinění nepřítele, aniž by se člověk čehokoliv sám dopustil, může zachovat jakési zdání nestrannosti i v zápalu rozhořčení—a právě to mi jaksi zvláštně schází v pasážích, které jsem četl ve stranickém německém tisku. V soukromém životě jsem, správně či nesprávně, pořád něco slyšel o netýkavosti a choré povaze Němců—německých guvernantek, německých muzikantů, německých učitelek, německých žaček. Podle všech podání není náhodou, že některé druhy afektovanosti, zejména žárlivost a rozervanost, jsou známy pod německým jménem a říká se jim „Schwärmerei“. Říká se o těch lidech, že jsou nadmíru nedůtkliví, že mívají tu nejméně snesitelnou uměleckou povahu, že jsou nerozumní v očekáváních od života, že jsou hysteričtí, nelogičtí a malicherní. Zda je to pravda či ne, nevím. Avšak je-li tomu tak, pak musím jen předpokládat, že svěřili psaní úvodníků velkých německých novin německé guvernantce a německé školačce.

Jednou z věčných známek šílenství či hysterie je argumentace kruhem. Jestliže paní Jones nikdy nedůvěřuje Mary Ann, protože ta ztratila poštovní známku a tu známku musela mít Mary Ann, protože ji paní Jones vždy podezírala—pak máme co do činění s přítomností jisté mentality, která chce jen ulevit svým citům a ne přesvědčit. Německé úvodníky, politické proslovy a proklamace jsou jí plné. Byla přítomná, když říšský kancléř opovržlivě hovořil o slibech, téměř současně s tím, když dával další slib—začínaje takříkajíc znovu od začátku. Byla přítomná, když německý císař svým válečníkům řekl, aby užili „všeho“ svého úsilí k rozdrcení opovrženíhodné armády—což člověka jen přivádí zpět k tomu, že zjevně nemůže být hodná opovržení. Obzvláště jasně je přítomná v neobyčejném úvodníku, který minulý týden citoval Nation ze solidních německých novin. Říká se v něm, že britští pokrytci předstírali fňukání nad Lovaní, nebo něco v tom smyslu, zatímco „my“—tedy Němci—absolutně víme, že Lovaň si vypálili Belgičané sami, „podněcováni k tomu Angličany“, aby znectili „jasnou slávu Německa“.

Nu, to mi přijde nepravděpodobné. Nemožné to není, nepravděpodobnost je tu obecná a atmosférická, spíše než vypočitatelná, zdá se, že tu schází jistá znalost světa. Předpokládat, že britští generálové jen tak vyzvou obyvatele Lovaně, aby vyplenili vlastní město, poněkud přehání přesvědčení o jejich morální odvaze, nemluvě o tom, že pochybuji, že by tam vůbec byli nějací angličtí generálové, kteří by k něčemu takovému mohli vyzvat. Musíme proto předpokládat, že spiknutí bylo starší a vzniklo ve vyšších kruzích. Musíme si představit krále Jiřího, jak oslovuje krále Alberta a s ústy zakrytými rukou ochraptěle šeptá: „Vypal Lovaň!“ „Co vám vypálit“ zeptá se belgický král s jistým oprávněným ohromením. „Lovaň mám vypálit? Proč?“ Pak král Jiří ještě více ztlumí hlas a zasyčí „Můžeme tvrdit, že to provedli Němci!“ Belgický král pak, po zápase v tichém zamyšlení, musí několikrát tiše přikývnout, poklepat si ukazovákem na bok nosu, znovu kývnout a odejít zchystat vypálení města.

Již jsem dal najevo svůj subjektivní pocit, který ve mně tohle vyprávění vyvolává. Je to myslím nepravděpodobné. Ale německý žurnalista (nebo školačka nebo oba) jasně říkají, že to „ví“, „absolutně“. A právě tady začíná ta pravá psychologická zábava. Německý autor právě dovyprávěl povídačku, která je pro běžné, neočištěné oko, jen prostým kusem žvástu a šaškárnou. On přesto trvá na tom, že ví, že je to pravda, a dodává, že proti tak hanebným pletichám jsou jakékoliv německé pletichy přípustné. Černobíle a mnohomluvně autor stanovuje, že Němci mohou krást, podvádět a lhát, protože Angličané kradou, podvádí a lžou. „S lupičem,“ říká, „se nezachází v hedvábných rukavičkách.“ A tím lupičem je „Bill Sikes“ (ničema z Dickensova Olivera Twista pozn. překl.) citovaný, jako by to byl anglický národní hrdina, kvůli svému silnému a osvěžujícímu anglickému jménu. Je pravda, že se s lupičem vždy nezachází v hedvábných rukavičkách. Někdy mu salutují muži v pruských uniformách a je uctivě následován s nasazenými pruskými bajonety, jako onen tulák, který se rozhodl vykrást město Koepnenick. Nikdo si s ním netroufl nic udělat, ani v rukavicích, ani bez nich. (narážka na skutečný případ, ke kterému v Prusku došlo v prvních letech 20, století pozn. překl.)

Důležité ovšem je, že se německý autor jednoznačně ztotožňuje s tvrzením, že proti tak ukrutnému spiknutí, jako je to, které ukuli Angličané a Belgičané, má právo lhát, jak se mu zlíbí.

Dobrá tedy. To je srozumitelný postoj. Jenže je tu jeden zádrhel v mozku, který je trochu jako zalyknutí dechu—jakási škytavka lidské filosofie. Nedochází mu, že jeho doznání lži v poslední části zcela zhasíná jeho vyznání pravdomluvnosti v první části. Jsme-li tak hanební a zlořečení, že proti nám lze říkat jakkoliv nevázanou lež—proč pak tedy, hádám, nemusíme ničemu věřit? Jaké nevázanější lži proti nám lze vykládat, než je to, co tenhle novinář tvrdí, že „ví“? Proč netvrdit, že britská armáda spáchala sebevraždu, nebo že se Britské ostrovy potopily do Atlantiku, bude-li jednou zavedeno, že v případě čehokoliv, co je považováno za mezinárodní provokaci, jsou ospravedlnitelné mezinárodní lži? Pokud ale lidé obojí vloží do jednoho článku, říkám tomu střemhlavá a pádící hysterie. Je to prostě ztráta sebeovládání, pokud přísaháte, že mluvíte pravdu, pak řeknete, že máte naprosté právo lhát, a pak všechny své čtenáře, ať už vám jsou nakloněni nebo ne, zanecháte v nejistotě, co je co. Odhlížeje od duchovních věcí, účelem, proč mluvit pravdu je to, aby se vám dalo posléze věřit. Účelem lhaní je, aby se vám dalo věřit teď. Jedno či druhé vyžaduje jistou odvahu: aby se člověk buď pravdě postavil čelem, nebo ji zadržel vevnitř. Tam ale, kde lidé jednoznačně prohlašují, že dělají jedno a přece tvrdí, že mají nekonečné oprávnění dělat druhé—tam mohu říci, že chybí ovládání. Je to jako popírat svůj vlastní podpis uprostřed svého vlastního dopisu.

S ohledem na toto a mnoho dalších příkladů, uzavírám, že moji staří a osobní přátelé mluvili pravdu, když mluvili konkrétně o abnormální citlivosti a aktivní zachmuřenosti Němců. Německá povaha byla možná stvořená pro klidnější časy. Německá povaha má stejné právo existovat jako každá jiná: a já doufám, že se nikdy nedopustíme toho omylu, abychom jim vnucovali náturu francouzskou nebo anglickou. Jen ať si dlouho vzkvétá, kouří svoje dýmky a zpívá písně! Ale německá nálada je prostě špatná nálada: a čím dřív bude zastavena tím líp.

Zdroj: Illustrated London News 1914-1916, str. 184-189, G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s