Materialismus pacifistů (ILN 3. července 1915)

July 3, 1915 The Materialism of the Pacifists

Významná hudebnice, dr. Ethel Smyth, napsala do Morning Post vynikající dopis o zmírnění zrady. Podobně jako slečna Christabel Pankhurst byla jednou z oněch vášnivých sufražetek, které v této válce našly mnohem zdravější ventil pro svou horlivost než jen v sterilní modloslužbě volebnímu hlasu. A mají velkou pravdu. To, co bylo s pohlavními doopravdy v nepořádku za dlouhého plutokratického míru, nebylo to, že ženy nebyli muži: ale to, že muži nebyli muži. Ale toto zdravější nadšení je přirozeně přesvědčivější v umělkyni a ženě nadané géniem než v tak velmi politické političce, jako je slečna Pankhurst. Vlastně si myslím, že v jednom bodu vede slečnu Smyth její umělecká nátura k tomu, že přeceňuje své nepřátele, tedy nepřátele v našich branách. Říká, že to možná jsou idealisté a dodává, že i Brutus byl idealista; to však nebránilo Dantemu, aby jej proklel jako zrádce. Jeden či dva velmi vyšeptalí pacifisté mohou být idealisty v tomto nemožném smyslu: i když i oni (jsa jinak hodní vší úcty) žalostně lpí na slově namísto na ideálu. Ale ti nejdůležitější pacifisté nebo polo-pacifisté v naší dnešní politice jsou asi tak idealističtí jako nepoctivý armádní dodavatel. Jeden či dva muži střední třídy na vzestupu velmi nedokonale maskovaní jako předáci labouristů, úředníci jakéhosi obyčejného zahraničního finančníka a tu a tam prospívající, ale tajnosnubné osoby vypadající neobyčejně podobné běžnému zahraničnímu špehovi—to jsou ti, kdo podle mne vyčerpávají seznam těch, kdo chtějí mír, vyjma smyslu, v němž si přejeme mír my všichni. Ani ti nejlepší z nich nejsou svedeni na scestí ideály, ale zabedněným materialismem, který si nedovede představit, že by chudý člověk mohl být patriot. Nedokáží pochopit prostou pravdu, že člověk narozený v Hoxtonu se také narodil v Anglii. K tomu, aby byl člověk v malé menšině tvořené povětšinou milionáři, není třeba žádného frenetického ducha mučednictví a v několika takových enklávách okázalého bohatství (a jistě ne mezi chudými) lze najít pravý jed antipatriotismu. Všechny ideály, které skutečně byly ideály, jako byl socialismus, syndikalismus, a v neposlední řadě hnutí za volební právo, smetl ohromující ideál smrti pro spravedlnost. Všechny modly ze skutečného zlata byly roztaveny v této výhni. Ale bohové pohanů jsou kámen a mosaz.

Je třeba přesně pochopit, protože je to ohromně důležité, že ti, kdo byli v této velké zkoušce skutečně loajální, byli i, kdo byli skutečnými revolucionáři. Pacifisty jsou umírnění socialisté, bojovní socialisté jsou patrioti. Pan Ben Tillett by byl v očích pana Ramsaye Macdonalda považován za pouhého horlivce, ale právě proto, že byl pan Tillett připraven jít bojovat s kapitalismem, je připraven jít bojovat s Kruppem. Právě proto, že byl pan Macdonald slabý ve své opozici vůči domácím tyranům, byl slabý i v opozici vůči těm zahraničním. Váhavci, kteří chtěli jednostrannou arbitráž k ukončení stávek, by dnes přijímali jednostrannou arbitráž k ukončení bitev. Ale muži, kteří chtěli stávky, by nechtěli nic než granáty do kanónů. Pan Will Dyson, velký umělec, odložil smrtící tužku, s níž vyobrazoval vykořisťovatele a překupníky, a naostřil ještě vražednější tužku, s níž vyobrazuje všechny démony v Prusku. Na důsledné kolektivisty, jako je pan Blatchford a pan Hyndman, na které se pokřikovalo jako na „podněcovatele“, se nyní může křičet jako na hurávlastence. Zrádci své země, tak jak bývali zrádci své třídy, jsou snobové, socialisté otrockého státu, muži intrik a ne rozhorlení. Právě oni háji Prusa. Právě oni nám říkají, abychom odpustili a zapomněli, totiž odpustili únosci a zapomněli na zajatého.

Slečna Smyth a slečna Pankhurst si jistě mohou nárokovat ovoce tohoto bojovného ducha. Nikdy jsem jim nevyčítal, že bojují, ale že nemají nic, zač by stálo bojovat. Dr. Smyth je znepokojena sdělením zaslaným jí o postupu pacifistů, kteří se vydali do Haagu. O tom, proč tam jeli, co tam dělali, nebo co si kdo z nich představoval, že tam bude dělat, nevím zbla. Někde jsem slyšel, že se nějaká pacifistka vláčí po všech evropských dvorech, aby králům řekla, že je válka nepříjemná záležitost: což je fakt, jehož si nemůže být nikdo vědom živěji než oni. Nechtěl bych být osobou, která se vetře k chudákovi starému Vilémovi s tak čerstvým zlomkem informace. Ale ani fakt, že šlo o intelektuálně idiotskou záležitost, nemění nic na skutečnosti, že to bylo morálně nehajitelné, a slečna Smyth na tom docela oprávněně trvá. Ale taková slabá místa odhaluje každý den, zejména v bohatších kruzích: a některá z nich jsou mnohem zlověstnější než nebozí ješitové ťapající do Haagu. Někdo může rozumět tomu, proč jsou dva velcí glasgowští kupci (kteří z pevného železa na zabíjení skotských a anglických vojáků vydělali pevné zlato) doporučeni shovívavosti poroty, já se ale přiznám, že tomu nijak porozumět nedokážu. Buď musí existovat dobré věci v jejich prospěch, které se neobjevují v otištěných zprávách, nebo tu jsou velmi špatné věci v jejich prospěch, které nemohou vyjít navenek vůbec. Pokud si porotci představovali, že soudce tyto dva kupecké gentlemany odsoudí k uvaření v oleji, dokázal bych pochopit jejich hnutí předjímavého soucitu, ale pro zrádce by jistě byla dost dobrá jakákoliv slušná smrt. Ať už tyhle věci znamenají cokoliv, znamenají cosi důležitého, dějí se totiž buď z ukrutné nedbalosti či z ukrutné péče. Musíme si uvědomit, jak blízko k naší politice má jakýsi obchod, který je neloajální vůči každému zákonu, který tvoří suverénní stát. Je závažné, že se lidé v takovém postavení mohou dopustit takového zločinu, ještě vážnější však je, že se lidé, kteří se mohou dopustit takového zločinu, dostanou tak snadno do takového postavení. Je to něco jako najít ve své vlastní posteli krysy. Znamená to, že stoky a kanály obléhají samotný dům, znamená to nejen, že krysy jsou na špatném místě, ale znamená to taky, že na správném místě není kočka.

Prusové, mám za to, mají jako zálibu sbírání zločinů této země, z nichž mnohé mají tu samou historicitu jako děsný pan Packlemerton z Jarleyovy sbírky voskových figur. Jsme-li ale moudří, nemůžeme popírat, že jsou v naší historii věci, na které nelze být hrdý. Přiznáme proto Němcům, že nás naprosto znectilo přátelství a spojenectví s Fridrichem Velikým, jehož únikem před spravedlivým trestem byla Evropa od té doby ponechána na milost zlodějům Pomořanska a Braniborska. Upřímně doznáme, že se stydíme, že za nás německá vojska odvedla špinavou práci v Irsku a Americe. Nebudeme nadále před zvídavým Teutonem skrývat, co víme ohledně oněch Blücherových vojáků, kteří nám u Waterloo a po něm přinesli skoro stejně tolik špatné pověsti jako pomoci. V pravdě, zármutku a pokoře Němcům doznáme, že jsme nadělali mnoho německých věcí. Připustíme naše minulé slabosti v negativních i pozitivních věcech. Požádáme o prominutí, že jsme zanedbávali jejich vzdělávání. Kajeme se, že jsme je nenaučili lepším mravům, když vykradli kapsy Dánsku a kopali do ležící Francie. Ale nejhorší ze všech hříchů, které musíme vyznat před tváří našich nepřátel, spočívá v napodobování něčeho z jejich duchovní pýchy, v selhávání v sebekritice a nadbytku sebechvály. A tato chyba ještě přinese trest toho druhu, který nás přiměje padnout tváří k zemi, pokud ji projevíme odmítnutím prozkoumat tyto ošklivé problémy s našimi nedávnými financemi a postavit se čelem k pravděpodobným hrozbám našemu obchodnímu postavení. Plocha zla je velmi malá, ale velmi citlivá. Prvek zrady se zachrání, pokud dostane příležitost. A pokud se zachrání, my jsme ztraceni.

Musíme se po této válce zbavit oné směsky dobročinnosti a levného cynismu, která měkčila každý lapsus blahobytných vrstev a zradu byla připravena brát jako výstřední teorii. Je to naše jediné nebezpečí a proto je to samozřejmě i jediné nebezpečí, o kterém náš panikářský tisk nepíše. Nebezpečí spočívá v jistém těžkém anglickém zvyku spojovat bohatství s vážností a odmítat věřit spiknutím, pokud je to spojeno s pohodlím. Až nadejde čas pro mír a smlouvu, budou mít ti, kdo nikdy od srdce nesdíleli hněv, jenž je nadějí světa, k ruce značné bohatství a vliv. Budou mezi nimi někteří, jejich duch je horší než cizí, a ti budou říkat, že jsou k Německu velkorysí, i když budou ve skutečnosti jen zlí na Anglii.

Zdroj: Illustrated London News 1914-1916, str. 236-240, G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s