Jak důležité je nedělat nic (ILN 10. července 1915)

July 10, 1915 The Importance of Doing Nothing

Na vojácích se mi líbí, že nedělají cavyky. Pochodují do zoufale hájených měst v cizině a lyricky se přitom táží „Kdopak je přítel tvé paní?“ Vyznačují se plnokrevnou lhostejností myšlenek a slov, jíž se vyznačuje ten druh lidí, který pracuje, od protikladného druhu lidí, kteří se strachují. Některé z našich publicistů a politických novinářů by bylo docela dobré poslat do palebné linie na odpočinkovou terapii. Možná mi bude špatně porozuměno, pokud bych řekl, a já to řeknu, že nejlepší ponaučení, které si civilisté mohou vzít od vojáků, vyjadřuje slovo „lhostejnost“. Je to plošina rostlé skály, na kterou lze postavit děla smíchu, jehož se Prusové bojí víc než hněvu Božího. Jako někdo, kdo chtěl vidět Prusy poražené dávno před tím, než byli vůbec napadeni, s plnou odpovědností říkám, že my, kdo nemůžeme vojákům pomoci fyzicky, jim můžeme nejlépe pomoci myšlenkami, když uvážíme obrovské množství věcí, na kterých nezáleží. Na dobré strategii záleží, záleží na munici, a záleží na pevném odmítání jakéhokoliv nespravedlivého míru. Pokud jde o téměř cokoliv dalšího, je nejpatriotičtější lhostejnost, ba lehkomyslnost. Nezáleží na tom, zda jsou u moci liberálové či konservativci, ani na tom, zda u moci je či není jejich koalice. Všichni politici jsou příliš tolerantní vůči korupci, nikdo ale nepředpokládá, že by kdokoliv z politiků byl tak zvrácený, že by toleroval porážku. Nezáleží na tom, zda se konají maličkatá shromáždění o míru, nezáleží na tom, zda jsou či nejsou rozháněná. Patrioté, kteří je rozhání, mohou dodat jakési zatoulané a malé povzbuzení Německu tím, že nadhazují, že v Anglii je německá strana, která tu ve skutečnosti není. Ale škoda, kterou tihle patrioti mohou své zemi způsobit, je velmi malá. Škoda, kterou mohou způsobit míroví agitátoři je doslovně nulová, protože nemají co říct a klidně to i říkat mohou. V Anglii není žádné pro-německé cítění. Není tu nic, co by mu bylo blíž, než pár velmi starých nonkonformistů, kteří navykli zvuku svého hlasu a jen chtějí dál říkat, že Cromwell by schvaloval válku za spravedlnost, ale nesouhlasil by s militarismem—jehož byl prakticky jediným silným anglickým představitelem. Takové řeči lze s klidem použít k uspávání malých dětí.

Snad nejlepší prací, kterou mohou mnozí civilisté v této krisi odvést, by bylo čtení Miltonova sonetu o jeho slepotě stokrát a stokrát znovu, dokud by nepochopili jeho smysl. Jeho smysl je v tom, že pro většinu lidí je velmi dobrou morální kázní být přivedeni k pochopení, že svět bude vesele žít dál, pokud oni budou mrtví. Duch, který jen chce něco dělat, není ukázněný duch: je to duch velmi neukázněný. Všichni musíme být připraveni udělat cokoliv, ale musíme též být připraveni nedělat nic. Plukovník regimentu nemá dovoleno nadávat siru Johnu Frenchovi protože regiment je v záloze.

Pokud jakýkoliv čestný kritik pochybuje o moudrosti těchto slov, ať nestranně uváží seznam civilních kampaní, do nichž nás postupně zatáhl duch dělání cavyků. Každá z nich byla „prací“ pro čas války, a odváděli ji především lidé, kteří to mysleli dobře: každá byla víc slabinou než předností. Nejprve sociální reformátoři naháněli strach válečnými děťátky, jemně se tím podsouvalo, že většina vojáků jsou darebáci a většina žen není způsobilá se o sebe postarat. Byly předkládány statistiky—ohromné statistiky. Čísla to byla objevná—byly to také lži. Zakrátko byli i ti, kdo se nechali zachvátit první horečkou, nuceni přiznat, že celá záležitost byla šílená a velmi krutě přeháněla. Přesto choří nadšenci, kteří se do ní pustili, „přispívali svým dílem“, jak tomu říkali. Pak se důležitě přidali protialkoholní agitátoři a odvedli svůj díl. Jelikož již nebylo možné tvrdit, že muži nosící zbraň jsou vždy a všichni zhýralci, tvrdilo se, že muži, kteří zbraně vyrábí, jsou vždy a všichni opilci. Vláda přišla s návrhem, a stáhla ho, přišla s dalšími návrhem, a stáhla ho, a přišla s třetím návrhem a stáhla i ten. Nakonec se neudělalo nic, z toho prostého důvodu, že nebylo třeba nic dělat. Pracující třída pila jen tak, jak byla navyklá—tedy o něco víc než střední třída a o něco méně než vyšší třída. Pokud se tu a tam lihoviny užívaly nově, byla to drobná medicinská nutnost vyvolaná zátěží z přepracování. To také posléze přiznala většina z těch, kdo v té době šíleli po pomýleném činu. Pak následoval pokus, který byl skutečně nebezpečný, a tedy skutečně zavánějící zradou. Byl to pokus zaset nesoulad mezi anglickou armádu a onu velmi anglickou instituci odborů. Strašil stávkami, které nikdy nenastaly: byl nestoudně slepý vůči patriotismu řemeslníků, kteří se ve skutečnosti vzdali všemi stranami odsouhlasených práv, jen aby neoslabovali vedení války.

I ty, kdo odvedli tento svůj ohavný „díl“, umlčela fakta a více jsme o nich neslyšeli. Není pochyb o tom, že ve všech těchto hnutích byli muži a ženy, kteří duchovní základ kladli čistotou svého záměru a velkou váhavostí svých činů. Ve všech těchto případech spěchu a rozruchu lidé zjistili, že lze ulevit jejich citům a zaměstnat své mysli. Toho hnutí dosáhla, ničeho jiného.

Existuje jakási práce, kterou může udělat jakýkoliv člověk, ale mnozí lidé se od ní drží zpátky, v zásadě proto, že je to velmi těžká práce, někdy proto, že se bojí, že je povede, kam nechtějí. Říká se jí myšlení. V moderních školách se nevyučuje, i když ve středověkých školách se učila a v jejich základech ji lze učit docela snadno. Ve své většině pozůstává z několika docela prostých maxim jako 1) že každý důkaz začíná něčím, co se dokázat nedá, ale lze jen vnímat či přijímat, a říká se tomu axiom či první princip; 2) že nelze vést spor vyjma mezi těmi, kdo uznávají stejný první princip; 3) že čin lze soudit jen definováním jeho cíle a 4) že hájit lze cokoliv, co není rozporem v pojmech. Velmi skrovné vybavení těchto testů by v tuto chvíli mnoha lidem ušetřilo marnění jejich času a svědomí prací, u které si neuvědomují ani původ ani cíl. Docela vážně říkám, že ti, kdo neumí granáty ani dělat, ani odpalovat, by své zemi skutečně prospěli, pokud by se dali na myšlení tak, jak se někteří lidé dávají na pití. To ztracené umění bychom mohli skutečně oživit. Pokud nemůžeme vyrážet německé mozky, můžeme alespoň vzít do hrsti ty svoje—a tím si přivodit notné a zdravé rozrušení. Nechci tím říct, že bychom měli opustit jakýkoliv jiný druh služby, který pro nás může být možný. Nesměji se řadě starých gentlemanů cvičících pořadová v parku. Jen říkám, že podívaná na řadu starých gentlemanů v parku přemýšlejících by byla ještě více překvapující a houževnatější. Nemám námitek ani proti mladým dámám dotazujícím se cizích mladých gentlemanů, co dělají. Jen radím, aby se mladé dámy občas zeptaly sebe samých, co dělají. Dal bych si před snídaní malé filosofické cvičení. Radil bych trochu racionalistického rekrutování. Ale v době jako je tahle bych to nedoporučoval jako pouhý neužitečný intelektualismus. Doporučuji to jako správný způsob, jak věci dělat: onen druh věcí, které není bezprostředně třeba odčinit. Především to ale doporučuji proto, že tenhle postoj klidu, volby, humoru a kritiky je postojem národa s dobrým svědomím a lidí bez obav.

Z toho či onoho důvodu se nyní mnohé noviny jeví plné velmi bázlivého ducha. Může to být přemrštěná reakce na cockneyskou domýšlivost, která válku považovala za skončenou dřív, než pořádně začala. Může to být pouhá únava časem, která není ani logická ani praktická. Může to být (i když Bůh chraň) první náznak pacifistických nebo nepatriotických vyjednávání. Jedna věc je zcela jasná—nezakládá se na jakékoliv znalosti vojenské situace, jak je zřejmá lidem od vojska. Pokud na tom ale Němci nebo ti, kdo jim straní, na tom budou kdekoliv stavět, pak ví jen velmi málo o rozdílu mezi novinami a národem. Už takhle jednou stavěli, v poslední černé hodině před bitvou, na naší zbabělosti a rozkladu: až pak Anglie ještě jednou vyšla z lesů Kresčaku a rozezvučela své polnice za Marnou.

Zdroj: Illustrated London News 1914-1916, str. 240-244, G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s