Co si Němci doopravdy myslí (ILN 4. září 915)

September 4, 1915 What the Germans Really Mean

Už dlouho není potřeba ospravedlňovat morální pozici Anglie ve válce. Nemůžeme si přát nic lepšího než výmluvnou a přesvědčivou obranu britské politiky přednesou německým kancléřem v Reichstagu. Pro účely dalšího výkladu ji tu není třeba rekapitulovat jinak než v souhrnu. Ovšem pro případ, že by jemná ironie, s níž ji předložil, nebo čas, který mezitím uplynul, zastřela a rozmlžila její význam v kterékoliv lidské mysli, mohu po čtenář stručně shrnout, co kancléř řekl. Řekl, že odmítl anglický slib nezaútočit, ani se za účelem útoku nespiknout. Zjevně to odmítl na tom základě, že civilisované mocnosti neútočí, ani netvoří spiknutí. Potud by se nám mohlo dařit jeho výklad sledovat, civilizované mocnosti to možná nedělají, ale Německo ano. A to, že to Německo dělá, pak v dalším dokazuje. I když civilisované mocnosti na nikoho neútočí, požádal o příslib neutrality, pro případ, že by civilisované mocnosti na Německo zaútočily. To samo o sobě nic neznamená. Osvětluje to paprsek poznání z následujícího přiznání: že totiž bezprostřední odpovědí na původní anglický slib byl požadavek, aby Anglie zůstala neutrální v každém případě. To je jistě definitivní. Jaký je rozdíl mezi slibem neutrality a slibem nebýt agresivní? Co záleží na tom, zda Jones slíbí Brownovi nepřidávat se k útoku, nebo zda Jones slíbí Brownovi nepřidat se k boji? V jednom ohledu na tom skutečně záleží. Pro Browna je důležité, pokud on zamýšlí někoho napadnout. Chce-li se prát s Jonesovým přítelem Smithem, bude mít Brown na základě prvního slibu o jednoho nepřítele víc, na základě druhého příslibu o jednoho nepřítele míň. Podle vlastního kancléřova přiznání jednal přesně jako by jednal muž, který zvažuje přejití do útoku. Poté se mu nezdařilo získat úplnou neutralitu, a pokusil se ji vymoci na základě toho, že válka byla Německu vnucena. Co mínil „vnucením“ se vysvětlil, když se snažil ukázat, že Němci byli připraveni jednat s Ruskem, ale ne se Srbskem, které již bylo napadeno Rakouskem. Pak, říká, mobilizovalo Rusko, a to vyvolalo válku. Podle tohoto názoru představuje mobilizace výzvu, invaze nikoliv. Rakousko skutečným zahájením války neprovokovalo, ale Rusko velmi provokovalo, když se na možnou válku chystalo. Nad takovými nesmysly tu nemusím marnit žádný další čas. Každý ví, že pokud přípravy znamenají válečný akt, pak to Rusko dělalo asi tak tři dny, zatímco Německo nějaké tři roky.

Je tu něco lidsky zajímavého v tom, co měl kancléř na mysli těmi sardonickými a dokonce sebevražednými nesmysly, které vykládal? Myslím, že ano, a myslím, že skutečné německé cítění stojí za poznání mnohem víc, než tahle unavená a neohrabaná pokrytectví. Němci jsou docela neupřímní v tvrzení, že nechtějí bojovat, ale v boji jsou docela upřímní. A byli upřímní ve skutečných citech, které je k boji vedly. Tyto city lze najít docela jednoduše vypsané v jejich etické a politické literatuře napsané do roku 1914. Až ve válce mluví Prusové o míru: v míru nemluvili o ničem jiném než o válce. Je pravděpodobné, že se Prus považoval docela upřímně za vítěze, není možné věřit, že by se považoval za oběť. Z jeho nových komických póz pacifismu se mi nad jiné líbí rytířský postoj (přímo zaujatý i v kancléřově řeči) romantického zachraňování nešťastného Balkánu před „nátlakem“ Ruska, jeho nelítostného nepřítele. To se mi líbí, nic lepšího už niky neudělají.

Jelikož ale Němci zjevně nemohou vyjádřit, co mají na mysli, musíme se pokusit vyslovit to za ně. Je to o to těžší, že jejich mínění je skryto mlhou pouhé chvály Teutona, v níž je těžké vysledovat obry jakékoliv konkrétní ideje. Pro teutonomaniaky jsou všechny ctnosti ctnostmi speciálně teutonskými. Nikomu dalšími nedovolují v čemkoliv se specializovat. A to platí pro germanizátory, kteří sami ani Němci nejsou. Srovnejme třeba pana Houstona Chamberlaina hájícího Německo s panem Mauricem Baringem hájícím Rusko. Pan Baring někde tvrdí, že se mnoho Rusů skutečně zdráhá získat politickou svobodu, protože si myslí, že to znamená ztratit svobodu společenskou.

Je to tvrzení, sugestivní tvrzení, je to idea a rozlišení, člověk je může ověřit jako hypotézu. Obraťme se k panu Chamberlainovi a zjistíte, že jen říká „Německá láska ke svobodě je živoucí věc, naplňující celou bytost, tak jako mozek naplňuje lebku, která jej ukrývá a obklopuje atd. atd. atd.“ Aniž bychom bádali o konkrétním případu páně Chamberlainova mozku (o němž je možné, že skutečně naplňuje jeho lebku, tak obrovské jsou jeho křeče), chci poukázat, že jeho poznámka se od poznámky pana Baringa liší v tom, že je k ničemu. Nezaznamenává žádnou charakteristiku, nedává žádné vodítko. Jen nám výstředním jazykem říká, že Němec miluje svobodu, což platí v té či oné míře o každém člověku. I Angličan, který miluje Němce, by souhlasil, že je toto tvrzení nevysvětluje. V každém případě to není rozdíl mezi anglickými a německými obyčeji, nevrhá to žádné světlo na fakt, že anglické komíny se vymetají, když chce pán domu a německé, když o tom rozhodne městská rada.

Ale tenhle únavný trik chvály Teutona jako úplné lidské bytosti jen zastírá skutečnou pravdu, že je to velmi neúplná lidská bytost, která se upřímně považuje za nadlidskou. Nejblíže nezabarvenému vyjádření budeme, když řekneme, že Prus je výjimka, která se pokouší vnutit jako pravidlo. Je prostou lží tvrdit, že Německo bylo v tomto případě napadeno. Je ale pravdou říci, že více či méně očekávalo, že bude napadeno, protože se mezi lidmi pohybovalo tak, jak se člověk pohybuje mezi zvěří. Domnívalo se, že je v neoblibě, a domnívalo se správně. Poblahopřejme mu k tomu a kancléři otevřeně přiznejme (oplátkou za jeho vlastní upřímnost), že kdybychom mluvili o rozkoši, na rozdíl od principu, téměř kdokoliv na světě by Prusku s rozkoší vyprášil kožich. Plně mu uznejme plné doznání, že kdekoliv byly jakékoliv svobody, jakékoliv svobodně a z loajality uzavřené smlouvy, kdekoliv se dva nebo tři sešli, aby jako rovní obchodovali nebo se svobodně přeli, tam všude bylo skutečně nevědomé spiknutí proti Prusku. Ve vší srdečnosti a prostotě kancléři přiznejme, že Prusko bylo nejen jedem pro veškeré lidské principy a zkázou pro veškeré lidské duše, přiznejme i to, že Prusko bylo divoce a nevyléčitelně ničivé, pokud jde o praktické zájmy všech lidí. Toto úplné doznání kancléře jistě uspokojí. V tomto smyslu je pravda, že Prusko vede obrannou válku: v tom smyslu, že cokoliv tak nehajitelného lze hájit jen válkou.

Existuje jaksi instituce zvaná „Jakási demokratická kontrola“, pochybně podporovaná některými z vůbec nejbeznadějněji nedemokratických lidí, které znám. Strašnou spoustu toho nadělá kolem „tajné diplomacie“. Želí toho, že komunikace sira Edwarda Greye s našimi velvyslanci nemá původ ve spontánních povstáních celých národů, jako tomu bylo u zákona o pojištění, se vším tím veřejným jásotem mezi chudými, kteří před pár lety tak plesali, že jim obstavují mzdu. Všechny řeči o tajné diplomacii zbavuje váhy prostý fakt. Kdyby se demokracie lišila od diplomatů, pak by to bylo v tom, že by byla bojechtivější. A jelikož všechny demokratické třídy jsou víc protiněmecké než třídy aristokratické, tak jsou i všechny více demokratické země více protiněmecké než země aristokratické. A čím je demokracie osvícenější, tím je víc protiněmecká. Málokdo bude popírat, že Francouz toho o francouzské zahraniční politice ví víc než Angličan o anglické. A protože Francouz národní politiku důkladněji zná, plněji ji podporuje. Je zbytečné mluvit o to, že třeba dát lidem vědět, čím víc ví, tím víc nesnáší. Všechny alternativy, všechno uhýbání, selhává před jedním nevyčerpatelným zkušenostním faktem, který lze upravit z páně Bellocova nesmrtelného kupletu—

O dobyvačný Teuoten, což někdy dojde ti

Že čím víc tě vidíme, tím méně nás to těší?

Zdroj: Illustrated London News 1914-1916, str. 275-278 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s