Málo známý Angličan (ILN 25. září 1915)

September 25, 1915 The Little-Known Englishman

Potkal jsem muže, který čekal dopis od své rodiny ve Východních hrabstvích. Než dopis dorazil, dozvěděl se, že místo, kde rodina bydlela, se stalo jedním z těch, těch, ze kterých Němci v poslední době dělali se svými obrovskými a ničivými vzducholoděmi ohnivé peklo. Nejevil přílišné rozrušení, ale když list od jeho nejbližších příbuzných dorazil, otevřel jej přirozeně s určitým zájmem.

Bylo to celé o bleše. Nebudu téma rozvíjet, i když Swift pod tímto obrazem alegorizoval věčnost a William Blake považoval za užitečné namalovat nanejvýš pečlivý obraz Ducha blechy. Ve východoanglické domácnosti ovšem nikdy před tím ducha blechy nebylo. Ojedinělý exemplář byl pánem domácnosti jakýmsi způsobem spojen s nerozumností jeho příbuzného v jakési příhodě ve slumu, a jako by ji před ním držel s výsměchem a velmi podrobným popisem. Její příchod, dobrodružství a osobní výstřednosti byly předneseny přímo vědecky. Německý entomolog píšící o zvycích a prostředí východoanglické blechy by to považoval za velmi pečlivou kompilaci. Neobsahovala žádnou zmínku o válce.

Je tu ovšem další živočich, ne východoanglická blecha, o kterém by si německý entomolog mohl postupně něco málo ujasnit. A nemám na mysli Zeppelin. Zeppeliny se v dopise neobjevují. Mám na mysli málo známého živočicha zvaného Angličan, jehož zvyklosti, prostředí a další pozoruhodné konstitutivní prvky by mohlo německému entomologovi přijít zajímavé studovat, a o nichž je tento dopis zlomkovým, leč ne tak docela bezcenným záznamem.

Nedělám si z tohoto živočicha modlu. Nečekám od Němce, že padne k zemi a začne uctívat obyvatele východní Anglie, zrovna tak jako nečekám, že se začne klanět východoanglické bleše—jako starověký Egypťan uctívající brouka. Vlastnosti, které v takových případech projevuje, jsou charakteristikami, spíše než abstraktními ctnosti. Z pouhého lichocení vlastnímu národu nikdy nevzešlo nic dobrého: člověk lichotí zemi, jíž se bojí, ne zemi, jíž miluje. Angličan nepřehlíží Zeppeliny, jelikož je tak klidný, moudrý a silný, je mnoho ohledů, v nichž může být svéhlavý, bláhový a slabý. Podobně jako ten druhý živočich může být přinejlepším protivný a v nejhorším parazit. Angličan není prostě klidný, moudrý a silný, ale je anglický. A co to znamená, Němec nezačíná poznávat ani zdaleka, a velmi pravděpodobně kvůli tomu, že to neví, tuhle válku prohraje. Nejde o to mít v živočichovi zalíbení, ale vědět, co je zač. Nestavím svou zemi mimo možnost lidského pokušení, jako nějakou alegorii na stropě, neříkám, že si nelze ani představit, že by nepřátelé mohli vyvést z míry britského lva nebo rozrušit britského buldoka. Tvrdím, že sám rozrušen nejsem, a konkrétně nejsem rozrušen lidmi, kteří říkají „Britský lev zatahuje rohy“—vnímám, že nenají v mysli zrovna živý obraz lva. Nerozruší mně lidé, kteří říkají „britský buldok bude mít brzy přistřižená křidýlka,“ protože vím, že takové omezení je jak nepotřebné, tak nemožné. A ten rozdíl je důležitý. Samotné naše slabosti jsou přednostmi, dokud zůstávají neobjevenými slabostmi. Je možné mým krajanům velmi obecně připomenout, kde se přednosti a slabiny nachází. Neudělal bych ani to, kdyby byla nejmenší šance, že tomu bude Němec rozumět.

Některé z nejlepších věcí, které kdy Angličané udělali, byly ty, které vůbec nedělají. Například navzdory zuřivému povyku malých lig a výborů je nelze donutit, aby „udělali cokoliv pro Shakespeara“. Lord Melbourne (který je skoro tak anglický jako Shakespeare) řešíval nejintenzivnější diplomatické krize slovy „Nemůžeme to nechat být?“ Můžeme. Nechme Shakespeara být.

Zrovna tak, jako máme ohromný negativní pomník Shakespearovi, máme i ohromné negativní vítězství nad hrabětem Zeppelinem. Jako národ přijímáme jeho plamenné návštěvy s něčím urážlivějším než vzdorem—roztržitostí. Taková roztržitost může koexistovat s pozoruhodnou soustředěností v konkrétní chvíli. Tak tomu bylo o Hamleta—kterého považuji za obzvláště anglickou postavu—což byl nepochybně důvod, proč nemohl vyjít s Dány a bylo nutné ho poslat do Anglie. Jeho náhlý skok k závěsu se velmi podobal spěchu, s nímž se někdy náš dav vrhá po vetřelci. Celkem vzato je to ale ten druhý postoj, který je naší poslední silou. Naším památníkem aere perennius není nic z toho, co jsme udělali proti Zeppelinům, ale vše, co jsme proti nim neudělali. Pokračujme v tom a nadále si Zeppelinů nevšímejme. Nemyslím to s tupou doslovností, a zříkám se zodpovědnosti za kohokoliv, kdo takhle vezme. Jistě všímejme si jich, ale ne příliš—ne tolik jako blech.

Je tu jedna spřízněná charakteristika Angličanů, která je velmi subtilní a snadno se vyjadřuje špatně, ale hraje velmi velkou roli v praktických věcech tohoto druhu. Nevím, jak ji pojmenovat, leda snad jakási kdesi-jinakost. Je to druh vzdáleného optimismu. Je to odmítnutí přijmou jako konečné fakty, které jsou přímo před námi—silná víra v jinou stranu světa nebo i odvrácenou stranu měsíce. Dosti pompézně to bylo vyjádřeno ve frázi o slunci, které nikdy nezapadá nad Britským impériem. Tatáž myšlenka byla mnohem upřímněji vyjádřena v populárním zvolání „Někde slunko svítí!“ Myslím, že pochází z jedné z našich ušlechtilých komických písniček a používali je lidé, když rozbili cennou čajovou konvici, nebo stoupli do rámů na okurky. Jeho přehánění dobře satirizoval pan John Burns, když shrnul imperialismus do slov: Oči blázna jsou na konci světa. A stejně jako o každé jiné národní charakteristice platí, že má vadu své vlastní kvality, a často ji doprovází nenáležitá laxnost vůči právům našeho vlastního pole nebo zákonech naší vlastní farnosti. Doprovází ji také nápaditější velkorysost vůči odlehlým zemím jako je Bulharsko nebo Japonsko, než je běžné v blíže logických zemích. A opravdu existuje mnoho úředníků v City, kteří si dělají víc starosti s bombami v Belgii, než s bombami v City.

Opakuji, že nebudu mít nic společného s vychloubáním se o těchto dobrých vlastnostech, jako by to byly jediné dobré vlastnosti. Není to nadřazenost, ale nedostatek v nás, že nechápeme francouzskou revanche, jen to znamená, že nemáme dost dlouhé vzpomínky, abychom nutili tyrany a nepřátele držet slovo. A i když náš lid obecně trefí správnou notu, náš tisk někdy zazní žalostně falešně. Nedávno jsem viděl jeden ilustrovaný list s fotografií koupajících se německých vojáků a u ní černé na bílém vytištěné cosi v tom smyslu, že je podivné, že by se Němci snížili k tak anglickým zábavám. To jsou věci, kvůli kterým se nepřátelé Anglie pochechtávají a její přátelé skřípou zuby. Zjevně to mělo znamenat, že Angličané vynalezli vodu, že Leander a Horác nic nevěděli o plavání a že, pokud je nám známo, se lidé a ryby poprvé naučili plavat v některých z našich veřejných lázní. Pravda je taková, že podobné lázně jsou mnohem více de rigueur v Německu než v Anglii. V tomto stylu by bylo mnohem lepší být hrdý na blechy než na čistotu. Naši lidé jsou udatní ne pro takovou pýchu a chválu, ale spíše jim navzdory. Navzdory našemu vzdělání jsme stále inteligentní, a často jsme silní navzdory našemu atletice. Bitva u Waterloo nebyla vyhraná na etonských hřištích. Bitvu u Waterloo (jak řekla tatáž autorita, a on o tom něco věděl /řeč je oWellingtonovi, kterému se připisuje i ta poznámka o hřištích pozn. překl./) vyhrála špína země. A dnes nás převážně zachraňují lidé, které jsme nedokázali vzdělat, nedokázali jim vládnout, nedokázali jim poskytnout zemi či náboženství a téměř jsme je nedokázali zachránit od smrti hladem. Jsou to právě tito lidé, kdo v dřině a bolesti této hodiny, hrají nanejvýš potřebnou a nanejvýš neočekávanou notu, a to notu frivolní. A právě oni, ještě víc než ti, kdo jim společensky nadřazeni, viděli nebesa plná ohně a sešlo jim na tom méně než na kousnutí blechou.

Zdroj: Illustrated London News 1914-1916, str. 287-292 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s