Irská propaganda pro Německo (ILN 16. října 1915)

October 16, 1915 Irish Propaganda for the Germans

Jelikož jsem se většinu života, s přestávkami na občerstvení, přel, rozhodl jsem se, když mě soukromá příhoda zařadila mezi ty, kdo přímo nemohou bojovat za vlajku, že je tu práce, kterou pro ni lze odvést v podobě intelektuálního boje. Zdálo se, že je tu jakási možná užitečnost v sledování polemického trhu, a odstraňování pochybností, pokud nějaké zbyly, o morálním nároku mé země. Přečetl jsem velké množství proněmeckých knih, pamfletů a novin, a mohu si nárokovat nějakou olověnou medaili, jako někdo, kdo se nudil pro Anglii. V poslední době ale, nevím proč, dodávka poklesla. Continental Times, blahé paměti, které mi byly zasílány, už nedostávám. Nemůže to být kvůli jakémukoliv nedostatku uznání z mé strany, protože jsem o nich na tomto místě opakovaně psal. Toto ukončení zanechalo v mém životě mezeru. Myslím, že němečtí polemici musí být zadržováni v Kielském kanále. Jediná věc, která se ke mně dostala—obávám se, že poněkud opožděně—se nazývá „Katechismus Balaama jr.“ a tvrdí o sobě, že je to dílo Američana irského původu. Pro naplnění mého obecného slibu jej zde posoudím.
Použití katechismus v polemice je vždy slabé, protože je vždy snadné udělat z jednoho z debatujících osla. Nebývá to ovšem často, aby jej oslem nazval sám katecheta. V „Katechismu Balaama jr.“ od Iroameričana je tato metoda použita a „čtenáři zbývá hádat, které odpovědi dává nedávný prorok a které osel inspirovaný Bohem.“ Co si o nich obou myslím, lze asi nejzdrženlivěji říci tak, že poznamenám, že si nemyslím, že by kteréhokoliv z nich bylo možné považovat za proroka. K ilustrování slabosti metody postačí citovat první dvě nebo tři věty. „Otázka: Kdo začal tuto válku? Odpověď: Kaiser. Otázka: Jak to víme?“ Nu, kdybych takovou otázku dostal já, kupodivu bych neodpovídal bezmocně, jako respondent v tomhle katechismu „Všichni přece ví, že jeto vojevůdce!“ Odpověděl bych „Víme to ze skutečnosti, že mírová jednání mezi Ruskem a Rakouskem zkrátil doručením svých vlastních ultimát Rusku a Francii, ze skutečnosti, že vpadl do neutrální země dřív, než kterýkoliv z jeho nepřátel vůbec napadl byť i jen bojujíc zemi.“ Myslím, že konverzace by pak plynula jiným korytem.
Intelektuální dělostřelectvo tohoto pamfletisty je dvojího druhu—děla, která pálí dosti divoce do vzduchu a děla, která do něj zpětným rázem vráží a rozbíjí ho. První druh tvoří tvrzení, která prostě nejsou pravdivá, a o kterých člověk může stěží předpokládat, že vůbec kdy byla za jako pravdivá zamýšlena. Říká například, že anglické a francouzské jednotky nedosáhly žádných úspěchů, a všechny jejich takzvané úspěchy dosáhli indičtí a afričtí divoši. Ale ať už se to Němcům libí nebo ne, je prostou skutečností, že jejich výtečné jednotky byly znovu a znovu poráženy stejně výtečnými anglickými a francouzskými jednotkami. Není pravda, a je divné to říkat, že belgická půda byla před vyhlášením války narušena „třiceti auty plnými francouzských důstojníků.“ Byla by to smělá, byť sotva vojenská záležitost, podniknout takový výlet, zjevně bez toho, že by s sebou důstojníci vzali nějaké regimenty, ale nic takového se vůbec nestalo. Kdyby se stalo, nemusel by sám německý kancelář přiznávat, že se mýlil. Ani není pravda, že Spojenci „se sdružili v ohromných množstvích, než si troufli zaútočit na nepřítele.“ Pokud na svého nepřítele zaútočili, udělali to tehdy, když jejich počty byly o něco víc než poloviční proti němu samému. Není pravda, že Ludvík XIV. vyrval Alsasko „z krvácejícího německého boku.“ Německo v té době nevystavovalo žádný bok, ať už krvácející nebo ne—vlastně Německo ani neexistovalo. Území, ať už získaná právem nebo neprávem, byla oddělená a držená ve všech možných složitých polonezávislých feudálních držbách. V pouhé historii to nemá žádné obdoby s rokem 1871 a zotročením francouzských státních příslušníků v éře zuřivého nacionalismu. Není pravda, že M. Delcassé je gentlemanem, „jehož zaměstnáním je vést válku s Německem“ a to do té míry, nakolik může být věc nepravdivá, když zjevně nedává smyslu. Není pravda, že Alsasané pod francouzskou vládou nepoznali prosperitu. Není pravda, že jsou, alespoň navenek, spokojení pod vládou německou. Seznamem těchto prostých nepravd bychom mohli naplnit celé stránky.
Ale pisatelovy pravdy jsou ještě sebevražednější než jeho nepravdy. Druhou polovinu jeho pamfletu tvoří tvrzení, která i tehdy, když jsou korektní v tom, že jsou proti naší straně, jsou ještě ničivěji korektní proti jeho vlastní straně. Nejvíc do očí bijící příklad je ten, v němž si stěžuje na „každodenní škodolibost Angličanů, s níž oznamují zajímání a potápění německých lodí.“ Nu, nikdo příčetný si nestěžuje na škodolibou radost Němců (nebo jak by příčetná osoba řekla, na jásání) na jakoukoliv anglickou bitevní lodí, kterou se jim podaří potopit. Ale Angličané zcela jistě nikdy nejásali nad jakoukoli pokojnou civilní lodí pro přepravu cestujících, kterou by se jim podařilo potopit—a to z toho prostého důvodu, že nikdy žádnou takovou nepotopili. Ale Němci se doslovně škodolibě radovali z potopení Lusitannie mnohem víc, než Angličané posměšně jásali nad jakýmkoliv nanejvýš počestným námořním vítězstvím. Totéž platí o pasáži, kde autor obviňuje Rusy, že si půjčují od Francie „pouze z toho důvodu, aby postavili železnici k hranicím Pruska—železnici, který nebude mít jiný účel, než přepravu vojska.“ Kdokoliv se rozhodne podívat na mapu, může vidět, že ruské železnice mířící k Německu jsou mnohem méně hotové a efektivní než německé železnice mířící k Rusku. Pokud tedy má tento argument vůbec nějakou váhu, pak zpětným rázem dopadá na německého stoupence a drtí ho.
Poslední příklad, který dám, mě přivádí k mnohem zajímavější záležitosti. Autor využívá příležitosti, aby velmi pravdivě řekl, Angličané vládli Irům zle, jak obecným opovržením a útiskem keltské kultury, a zejména politickými zločiny, jejichž nejhorším příkladem je způsob útisku z roku 1898. Nu, tohle je špatné pro Angličany, ale horší pro Němce. Je to horší v obecné záležitosti, protože ten úzkoprsý nesmysl, který se v Anglii příliš často vykládal o Keltech se ve skutečnosti zakládal na velké německé teorii o přirozené nadřazenosti Teutonů. Je docela jisté, že pokud angličtí teutonisté trestali Kelty biči, němečtí teutonisté by je trestali škorpiony. A je to horší v konkrétní věci, protože krutosti osmadevadesátého byly spáchány nejen jako součást anglické aliance s Německem a v odvetě za irskou alianci s Francií—ale byly také v některých z nejhorších případů přímo spáchány německými vojáky. A v mnoha částech Irska je doposud německý žoldák z onoho zlého času proklínán hlouběji než Angličan nebo Oranžista.
Nevěřím, že by tenhle článek napsal Iroameričan. Doufám, že to není Američan—jsem si jist, že Ir to není. Pokud to Ir je, musí se za sebe stydět. Z mnoha mužů toho národa, které jsem znal, nebylo žádného, který by o válce nemluvil dobrým vojáckým způsobem. Je pro mě těžké uvěřit, že by jakýkoliv Irčan napsal, jak píše tenhle autor, že v roce 1870 „Německo udělalo z Francie během pár týdnů války opici.“ To je, když dovolíte, opičí vřeštění. Ještě těžší je pro mě ale uvěřit, že by nějaký Irčan mohl napsat tak mizerný teutonismus, který se tu vyučuje. O Německu jako „rodičovském plemeni“ civilisace. „Jejich krev a mozky zachránily upadající římský svět,“ atd. Krve bylo dosti, o mozcích se nám žádné záznamy nedochovaly. Byli tehdy, jako jsou dnes, ničiteli. Civilisace přežila tehdy, jako přežívá dnes, protože ji nemohli docela zničit. Tenhle katecheta jistě předkládá teutonskou theorii s prostotou, která je nutná k jejímu vyložení. „Vytvořili Španělsko, když bylo Španělsko velké, Francii, když byla Francie velká.“ To šli všichni Němci ve Španělsku najednou do kláštera—nebo emigrovali do Francie? Takové bláhovosti o rasové nadřazenosti jsou nyní pro všechny vzdělané muže zábavou. Pro Irsko to ale byla skoro smrt.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s