Eugenika, principy a německá arogance (ILN 20. listopadu 1915)

November 20, 1915 Eugenics, Principles and German Arrogance

Ve svém koníčku, nebo samozvaném úkolu, zkoumání hlubin proněmecké mysli jsem se setkal s podivnými hlubokomořskými rybami. Jeden dopisovatel mi laskavě poslal pamflet nazvaný „Eugenický mír“ od Franka O. Smithe a pokud vzniklo někde ve světě něco divočejšího, doufám, že mi to nějaký laskavý korespondent pošle také, velkou naději ale nechovám. O uprostřed jeho jména není pouhý výkřik, i když by tomu tak docela dobře být mohlo. Nevím, co znamená, ale pokud by jméno toho gentlemana skutečně bylo Franz Otto Schmidt, psal by vlastně skoro stejně jako píše. V každém případě by takovou domněnku považoval za kompliment, protože Severoněmce bere zcela podle jejich vlastního hodnocení (či spíše vlastního hodnocení těch pošetilejších mezi nimi) a myslí si, že jejich porážka by byla „pohromou z hlediska oné svrchované spravedlnosti, která vyžaduje, aby evoluce rasy byla pod kontrolou těch nejvyšších typu.“ Je asi zbytečné říkat, že své nejvyšší typy zkouší onou velmi negramotnou věcí, tedy zkouškou negramotnosti. Lidé, kteří mnoho různého přečetli, a jistě lidé, kteří umí dobře psát, nedávají čtení a psaní velkou důležitost. Jejich čtení je, mimo jiné, naučilo, že někteří z největší lidí, kteří kdy žili, číst neuměli: že lze pochybovat o tom, zda se Homér uměl podepsat, a jisté je, že Shakespeare se podepisoval roztřeseně. Mnozí géniové po sobě zanechali stopu ve dvou smyslech slova. A pokud lidé skutečně měli nějakou schopnost psát, pak ji kladli níže než schopnost mluvit. Nesouhlasili by s postupem, který má vyvolené—nebo jak jim říká pan Smtih elitu—hledat způsobem, který by přirozeně vyloučil všechny starověké bardy a zahrnul všechny moderní podvodníky. Pravda je samozřejmě taková, že existuje celá třída velmi ubohých zločinců, kterým nikdy neschází tyto zdatnosti: špioni, napodobovatelé, pisatelé žebravých dopisů a předáci kosmopolitních financí.

Nemůžeme opakovat dostatečně často, že nebezpeční pro svět z takzvaných mentálních triumfů Německa (kterému bylo ve skutečnosti lichoceno výlučně ze strachu z vojenských triumfů Německa) spočívá v šíření po světě právě tohoto druhu mělké a nadmíru sebejisté modernity. Docela ji totiž vyděsí, pokud člověk prohlásí například tak prostý fakt, že ústní tradice je mnohem aktivnější cvičení myšlení než čtení. Ziskem psaní může být toliko ztráta paměti. Znát báseň tak, jako člověk zná melodii je mnohem více aktem myšlenkového zvládnutí a sjednocení, než její čtení tak, jak člověk čte hieroglyfy. Abeceda je podobně jako heraldika, soubor symbolů. A může snadno nastat doba, jak se už i stalo, kdy bude podobně absurdní tvrdit, že člověk, který neumí napsat své jméno, může být dobře informovaný, jako nyní vypadá absurdní říkat, že člověk nemůže být rytířský, aniž by si nejprve nevymaloval svůj štít. Ale zprušáčtělý Angličan nebo Američan je v přítomnosti držen jako ve vězení, a o budoucnosti neví nic, protože neví nic o minulosti.

Člověk musí být například úplně neznalý minulosti, aby napsal větu jako třeba tahle: „Běh evoluce dějinami směřoval ke scelování menších národů do větších a větších skupin. Bránit takové evoluci by bylo stejně pošetilé, jako snaha přehradit Golfský proud.“ Nu, pokud by panu Smithovi někdo řekl, že celá historie nejvyšší lidské civilisace asi tak od roku 600 do roku 1600 pozůstávala zcela z „přehrazování Golfského proudu“ zprvu částečně a posléze zcela, byla by to pro něj nejspíš úplná novinka. Přesto byly evropské dějiny po tisíc let zcela nesporně příběhem rozpadání největší skupiny, jakou kdy poznaly, totiž římské říše, do skupin, které existují nyní. „Běh evoluce dějinami“, který musí vynechat posledních tisíc let nejdůkladněji vyvinuté lidské společnosti, mi nepřijde velmi kontinuální. Změna od římské říše k  intenzivnímu nacionálnímu cítění dneška je podle pana Smithe čímsi jako Golfským proudem tekoucím nazpět do Mexického zálivu. Svou špatnou znalost historie se pokouší používat jako argument pro připojení Srbska do německých říší. Je ale zvláštní, že mu uniká, že to má mnohem širší a zjevnější použití. Pokud je pohlcení menších zemí většími žádoucí evolucí světa, pak je to ještě silnější argument pro pohlcení Rakouska Ruskem než pro pohlcení Srbska Rakouskem. On nepochybně odpoví, že i když je Rusko větší země, není „vyššího typu“ To jest, že je Rus je méně zdatný než Prus v psaní na cár papíru—a jeho následném roztrhání. Vrátí se, jak říkám, ke svým vyšším typům. Jinak řečeno, když se ukáže, že jedna z jeho pitomých generalizací byla mylná, najde nejspíš útočiště v jiné.

Pokud ho pronásledujeme do oné druhé pozice, zjistíme, že ještě neudržitelnější. Očividně se pokouší uskutečnit spojení Británie, Ameriky, Německa a Francie, a se zvláštní prostotou se zdá tvrdit, že to bude zajištěno (a dokonce zajištěno navždy), když se Amerika vzdá ve prospěch Británie sporného pásu Aljašky, o kterém lze stěží říct, že by ležel v centru lidských událostí. Poté pokračuje takto slavnostně. „Nárok Německa na místo na slunci je v zásadě založen na eugenických principech, Nyní je zřejmé, že pokud se elity nesjednotí, musí eugenická věda zůstat pouhou spekulací. Málo prospěje, pokud zjistí, jaký typ lidí má největší naděje na přežití, pokud pro svou prokletou nejednotu přijdou o moc svůj nárok vynutit.“ Docela souhlasím, že eugenická věda je pouhá spekulace, a že je to pěkně nebezpečná, když nechceme rovnou říct zkažená spekulace. Pan Smith je Američan a eugenika je hlavně popřením Deklarace nezávislosti. Daleko vzdálena tomu, že se všichni lidé rodí rovni, prosazuje, že se mnozí z nich narodit vůbec nemají. A daleka toho, že mají nárok na život, svobodu a úsilí o štěstí, jim chce zakazovat formu svobody a štěstí natolik soukromou, že ani toho nejšílenějšího inkvizitora nikdy nenapadlo se do ní vměšovat. Když ale přijdeme k praktickým nápadům, ten nerozum naprosto křičí. Čtyři národy mají být naprosto libovolně vybrány k tomu, aby se spojily. A spojit se mají proto, aby svévolně vybíraly, aby tak eugenika již nebyla pouhou spekulací. Nevím, na jakém božském zjevení je výběr oněch čtyř národů založen. Jediné, co je docela zřejmé, je to, že nemůže být založen na čtyřech národech. Francouzi by nepřipustili, že Němci jsou „vyššího typu“, protože stále se opakujícím břemenem jejich dějin je to, že Němci jsou nedovaření barbaři. Prakticky všichni Francouzi a nyní už i velmi mnoho Angličanů, by dnes řeklo, že Rusové se projevili jako mnohem „vyššího typu“ než Prusové. Celý výběr spočívá prostě a výlučně na Frankovi O. Smithovi. V tomto světle je snad cosi pravdy na tvrzení, že „německý nárok na místo na slunci je založen v podstatě na eugenických principech.“ Jediný eugenický princip, podle kterého pan Smith postupuje jakkoliv zřetelně, je princip dělat, co se mu zlíbí, a brát si cokoliv, co se mu líbí. A nikdo nebude popírat, že Německo tohle dělá. Jak se dozvídám, je pan Frank O. Smith členem kongresu státu Maryland, ale z anglické zkušenosti vím, jak nereprezentativní může zvolený reprezentant být. Tyto nápady a módy se zachytávají ve vyšších částech každé politické struktury. Je možné, že tyranova noha stojí na tvém pobřeží Marylande, můj Marylande a je jisté, že své kopyto tam na zem dosud nepoložil žádný těžší tyran než eugenik. Zdá se mi ale, že je tu pořád ještě docela dost občanů tohoto slovutného státu, kteří vědí, ať už jsou jejich názory na evropskou válku jakékoliv, že kvůli Aljašce se ta válka nevede.

 

Zdroj: Illustrated London News 1914-1916, str. 322-326 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXX, Ignatius Press, San Francisco 1988

 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s