Slabost našich vůdců (ILN, 27. listopadu 1915)

November 27, 1915

The Weaknesses of Our Leaders

Lord Fischer řekl ve Sněmovně lordů tu nejmoudřejší a smyslem pro veřejný zájem nejvíce prodchnutou věc v naší současné politické diskusi. Neřekl totiž nic. Je to jediná osoba, která se nepokusila prokázat, že má pravdu a usvědčil z omylu všechny ostatní. V poslední době znělo příliš mnoho osobních vysvětlení, na ty je správný čas po válce. S flagrantními zly našeho politického systému se, doufám, vypořádá několik tisíc pracujících, kteří nyní bojují, až se vrátí, aby nám pomohli je zvládnout. Nyní je potřeba jen jednoho velmi naléhavého vysvětlení, a to politici musí vyslechnout, ne přednášet. Třeba já jsem v krizi samotné autoritář. Jsem proti vzpurnosti ať už v takových žurnalistech jako jsem sám, nebo v těch, jako kteří chvála Bohu jako já sám nejsem, nebo v politicích, jací jsou, nebo v případě sufražetek v Albert Hall. V tomto velmi praktickém smyslu jsem zcela proto, abychom důvěřovali vládě—tedy politikům. Je tu ale jedno vysvětlení, které je nutné jim jednou provždy dát.

Jde o tohle—že jim nedůvěřujeme jako neobyčejným lidem, ale jako obyčejným lidem. Síla je velkou slabostí politiků. Pronásleduje je upadlá carlylovská smyšlenka, že národ v tísni musí být zachráněn Velikánem a každý z nich se pořád pokouší dokázat, že on byl tím Velikánem a všichni jeho kolegové k tomu byli hříšně slepí. Zcela od základu se mýlí. Velký národ v tísni je zachráněn velkým národem, jinak není zachráněn vůbec. Napoleon by ničeho nedosáhl bez revoluční Francie. Nalézt Napoleona je silou, ale hledání Napoleona je vždy slabostí. O generálovi Joffrem vypráví jedna anekdota, která nemusí být pravdivá, ale která by velmi odpovídala jeho vydatnému rozumu a humoru, že říkal „Napoleon by pravděpodobně něco vymyslel“. Je to pravda, a je to taky k ničemu. Jen vymýšlení něčeho vede k vymýšlení čehokoliv. Vidíme to ve sterilním násilí nových uměleckých škol, které říkají „udělám něco originálního“, když je nenapadlo nic, co by mohly udělat. To je velká past na státníky. A my, kdo podporujeme jejich rozumnou autoritu proti pobuřování a panice, je před tímto velkým pokušením musíme varovat. Musí být vyléčeni ze siláctví. Musí být zachráněni od zachraňování státu. Jediné, co se po nich žádá je, aby státu sloužili, a v tom jsou docela zdatní.

Členu vládního kabinetu důvěřuji přesně tak, jako důvěřuji drožkáři. Je to člověk a není důvodu předpokládat, že je šílený. Obvykle není tak zábavný jako drožkář, ale shodou okolností má právě nyní za úkol řídit politickou drožku, a smrtícím provozem ji nebude řídit nijak lépe kvůli tomu, že budu pořád sahat po opratích, nebo (protože člověk musí být moderní) po volantu. Zdržím se, abych na muže u volantu mluvil, ne proto, že by byl moudřejší než kdokoliv, nebo dokonce moudřejší než já, ale proto, že paradoxem řízení je, že jeden člověk, který nemusí být jako jedinec moudřejší než kdokoliv jiný, musí být moudřejší než všichni dohromady. Za volantem musí být jeden člověk prostě proto, že za ním nemůže být dav—dokonce ani ne posádka. Nu, a pokud se od řidiče považuje něco víc než prostá znalost řízení, není to mistrovská osobnost, tím méně mystická pýcha na ni. Naopak zřejmě bude řídit mnohem líp pro svou skromnost a u vědomí, že za volantem je toliko člověk. Ministru bez váhání povím—

 

Be good, sweet Minister; and let who can be clever,
Do ordinary things, not defend them all day long. (Dobrý buď, ministře milý, a chytrý ať si je, kdo chce/ ty dobré věci čiň, nehaj je celý den)

 

Jediné slabosti, před nimiž je třeba veřejně činného člověka varovat jsou slabosti morální: přepych a chamtivost, kterou mohou snadno oslabit kohokoliv až tak, že je nadosah zradě a vydírání. Nemůže dodat ani loket ke své duševní velikosti, ale může pečovat o své duševní zdraví. Jedno či dvě slabá místa v našem nynějším uspořádání nejsou nové komplikace, které by mohly být politikovým omylem, ale staré skandály, které byly jeho chybou.

Zkrátka nedávné omyly našich vládců byly převážně prominutelné, jsou to jejich obrany, které jsou nehajitelné. Drožkáři nebudu nijak dvakrát vyčítat, pokud si bude myslet, že najde zkratku, aby objel zácpu, a když se mu to nepovede, strávíme v ní oba nějaký čas bez pohnutí. Zácpa závisí na mnoha lidech mimo něj samotného, a v jeho plánu nebylo nic drze nepravděpodobného. Budu ale mnohem raději, pokud si drožkář nebude ubíhající hodiny krátit popisem všech svých pocitů, zatímco míjel všechna vozidla po cestě, proč předjel zprava jeden omnibus ale ne další, jak dychtivě dbal o mé bezpečí, jak by to žádný jiný drožkář nezvládl tak dobře, jak mu jeho svědomí nedovoluje nadále zastírat své kvality. A politici tohle dělají a pochází to z návyku domýšlivosti, který jeho divoké odsuzování jen posiluje. Nestačí říkat, že oni sami válku vyhrát nemohou. Musí jim být jemně oznámeno, že ji sami nemohou ani prohrát. Bude s nimi samozřejmě potíž, protože stát ve světle ramp se pro ně stalo tímtéž jako pro populární herce, a pokud na veřejnosti nemohou uspět, raději na veřejnosti selžou—jako nějaká herečka, o níž se říká, že někdy o své šperky přijde, místo toho, aby je nosila.

Politici chtějí, aby jim bylo odpuštěno, ne aby byli zapomenuti. Přesto by v tuto chvíli bylo nejspíš pro ně i pro všechny ostatní nejlepší, pokud by byli zcela zapomenuti, tak jako byli v čase míru zapomenuti velmi schopní muži, kteří připravili naše válečné námořnictvo na tuto válku. V plutokratickém kompromisu nebo mrtvém bodě, který se nazýval politikou těsně před válkou, nebylo v povaze věcí, aby povstal nějaký lídr, který by byl v nejvyšším smyslu slova populární. Je nyní divokou a utopickou vizí, že nejlepším mužem pro takové místo by byl takový, který by jen držel místo. Je šílenství doufat, že by ho za takového každý považoval. Vůbec nejlepší by bylo, kdyby byl panovníkem ten, kdo je u každého až druhou volbou. Člověk, který by byl pro každého tou nejlepší volbou by nejvíc mohl podléhat tomu, aby byl sám sebou—nebo přinejmenším někým, kdo ze sebe samého má velkou radost. Bude stačit, pokud můžeme politikům věřit natolik, jako věříme stálým úředním činovníkům—ne proto, že jsme si je vybrali, ale protože byli vybráni. Musíme být spokojeni, pokud je celá vláda z poloviny tak dobrá jako úředník úřadu vlády.

Bylo by myslím velmi těžké dělat naši politiku, kdybychom na naše politiky vznášeli tento velmi skromný nárok—nárok, že by měli něco vědět o svém každodenním zaměstnání a nejsou o nic pitomější než jiní lidé. Nebyly by to zrovna ty nejvíc strhávající volební plakáty, kdyby na nich bylo napsáno „Volte Gubbinse, není to blázen“, nebo „Volte Snubbinse, kandidáta s oběma očima“. Je tu ale serióznější způsob, jak se nad tímtéž zamyslet a ten v sobě má něco víc než výsměch. Tohle je totiž doba, kdy obyčejným lidem důvěřujeme ve smyslu mnohem zásadnějším, než důvěřujeme jakékoliv pantomimě stranických voleb, kdy jim důvěřujeme pro nejhroznější z morálních ctností, nejkonečnější z pozemských obětí. Celou povahou armád se vine demokratická idea, jejímž nejlepším symbolem je strážný. Je čas a situace, v níž to, co musí být nahodilé, musí být také podstatné. Strážný je voják jako každý druhý, možná hloupější a horší než druhý, a tam, kde stojí, stojí z nejnahodilejšího údělu. Přesto může být stráž v dané chvíli důležitější než vrchní velitel. Nemám iluzí o politické mašinerii, jíž jsou vybíráni lidé k tomu, aby nám vládli, ani o bohaté třídě, z níž jsou nejvíce vybíráni. Mnozí jsou slabí, někteří zlí, všichni jsou nahodilí. Stejně tak je tomu ale s těmi mnohem chudšími, a mnohem důležitějšími lidmi, jimž dnem i nocí věříme, že zachrání krby a oltáře civilisace před nihilistickými miliony, které se nás vyvalily ze Severu. I zde hrály svou roli ve sbírání lidí pro nejtvrdší z lidských řemesel náhoda, hřích a slabost, stejně jako patriotismus a rytířskost

. Jistě můžeme po státníkovi zrovna tak jako po vojákovi chtít, aby byli lepší sebe sama—aby nebyli otroky minulosti, ale pány budoucnosti. Chtěli jsme to po mužích nevědomých—a ne marně.

 

Zdroj: Illustrated London News 1914-1916, str. 326-330 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXX, Ignatius Press, San Francisco 1988

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s