Pruská nabídka příměří (ILN 18. prosince 1915))

December 18, 1915 The Prussian Truce Offer

Když Prusko vyslalo ona jemná stvoření, německé socialisty, diskutovat o podmínkách příměří, jen přitáhla pozornost k tomu, co již bylo zřejmé. Pruský kancléř ostatně v Reichstagu řekl, že Prusko nechce „mír“. Pravděpodobně by ale pro Prusa bylo příhodné dohodnout příměří: ne příměří k pohřbení mrtvých, ale k výcviku a vyzbrojení živých. Pokud toho dosáhne, pravděpodobně nakonec bude triumfovat. Pokud je odmítneme, už jsme triumfovali.

V předchozí řeči se pruský kancléř opožděně pokusil hovořit o svých ideách pro Evropu. Když Prus hovoří o ideách, můžeme si být jisti, že už nemá skoro o čem mluvit. Pro začátek nemůže udělat nic lepšího než se vrátit k tomu, co dříve řekl o svých ideálních záměrech a střízlivě to ověřit s jejich skutečnou aplikací. Tahle práce, jakkoliv je chmurná, nepostrádá veselí. V první řadě kancléř řekl, že Německo touží po svobodě na mořích. A my svým způsobem můžeme připustit, že tomu tak je. Po svobodě moří toužilo vícero lidí, a stěžovali si, že do ní zasahuje britské válečné námořnictvo. Kapitán Kidd byl silně tohoto názoru, pan Teach, jinak známý jako Černovous, s ním nejspíš souhlasil, velkým obhájcem svobody na mořích byl bukanýr Morgan, a nikdo nepopře, že Prusové jsou také emancipátoři, tedy pokud je dopřávání si libovůle totéž, co vytváření svobody. Copak nepřinesli dobrodružnou smrt ke dveřím pokojných lidí, kteří by jinak své dny dokončili v banální vážnosti? Copak nechystali barvitý konec pro lidi, kteří to, že budou zabiti na lodích, očekávali právě tak málo, jako že by byli zabiti v koupacích aparátech? Copak nepřinesli slávu války osobám, jež všechny předchozí civilisace ponechávaly s pokojem? Copak neuchystali vodní sporty, svého druhu, jaké slunko ještě nevidělo? Nikdo nebude popírat, že v takových záležitostech byli vynalézaví a pokrokoví. Je ale velmi prakticky důležité jasně ukázat, že právě tohle Prusova vynalézavost a pokrokovost doopravdy znamená, a bude znamenat i dál, dokud to bude on, kdo si je bude dopřávat. Svobodou moří myslí, že si bude na moři dělat, co se mu zamane. A co má v oblibě už víme.

Dál řekl, nejspíš s jistým úsilím, že udělají, co bude v jejich silách pro práva malých národností. To se může na první pohled jevit poněkud paradoxnější. Přesto však, pokud se pokusíme o tutéž vážnou a chápavou interpretaci, nemůže to být svým způsobem oprávněné? Neměli v první řadě na mysli Belgii? Copak nepřispěchali k její záchraně, takříkajíc, a nenechali se svést působivějšími pevnostmi na delší hranici takové prvotřídní mocnosti, jako byla Francie? Měli pocit, že se ta malá země musí co nejdříve těšit výhod německé správy, jakkoliv netrpělivé mohly být mocnější národy stejného prospěchu. Kancléř původně připustil, k veliké nelibosti mnoha svých krajanů, že útok na Liege byl špatnost, kterou je třeba omluvit nutností. V tomto zavádějícím výroku řekl: „Francie si mohla dovolit čekat, my ne.“ Snad tím chtěl říct: „Francie si mohla dovolit čekat, Belgie ne,“ tak srdceryvné bylo belgické volání po zásahu ochránce malých států. Osvíceni touto myšlenkou můžeme sledovat touž něžnou starost v zájmu Rakouska o Srbsko. Rakousko bylo vůči všem malým královstvím tak přátelské, že chtělo zbavit chudáky Srby námahy s vedením svých vlastních soudů a vlastních policejních stanic. I zde zůstává praktické ponaučení pro nás beze změny. Pokud německé mocnosti milují malé státy, milují je takto. Pokud je zamýšlí ochraňovat, zamýšlí je ochraňovat takto. Je dobré tyhle věci vědět. Bylo řečeno, a je to velmi důležité, že Prusko si přálo mír před válkou právě tak, jako po ní. Pokud máme toto tvrzení považovat za výrok s nějakým základem, nebo i jen jakýmkoliv smyslem, pak musíme připustit, že německé mocnosti žádný ze svých návrhů nepovažují za provokativní. Nebylo provokací vůči Srbsku nařídit mu, aby rakouským bezprávím potlačilo noviny, které nebylo možné potlačit podle srbských zákonů. Nebylo provokací nutit krále Petra, aby jako sluha Rakouska dělal to, co ve skutečnosti nesměl dělat jako panovník Srbska. Nebylo provokací říci ústavnímu králi, aby do čtyřiadvaceti hodin zničil svou Ústavu. Srbové tohle všechno měli povinně přijmout jako nejpřirozenější věc na světě. Rusko, věrohodný obránce svobodných balkánských států, bylo povinné toto násilné vykuchání jednoho z nich přijmout jako nejpřirozenější věc na světě. Nu dobrá. Pokud tedy Prus řekl tehdy, nebo říká dnes, že chce mír, pak je to tenhle druh míru, který chce. Chce mír, v němž může náhle jakékoliv autoritě kdekoliv říct, aby z rohu vlastní ulice stáhla svého policistu a postavila tam místo toho policistu pruského. Chce mír, ve kterém britská ústava může být do čtyřiadvaceti hodin rozbita kdykoliv se mu zachce ji rozbít. Chce mír, ve kterém může říct, kdykoliv se mu zamane, že američtí soudci nejsou dost dobří, aby předsedali americkým procesům, nebo že na francouzské detektivy není spoleh, aby mohli zatýkat francouzské zločince, chce mír, kde může tohle říkat, a být si jist, že soudci a detektivové budou okamžitě odstraněni. Články v logickém řetězu tu jsou docela neoddělitelné a nerozlomné. A jelikož je jisté, že řekl, že jeho návrhy měly nutně vést k míru pro Evropu, lze z toho dovodit jedině to, že měly nutně vést k jeho všemocnosti.

A zde spočívá, pokud jde o jeho novou řeč o míru, důležitost jeho starých volání po svobodě moří, řečí o národnostech a toužení po budoucí harmonii světa. Pro nás nezáleží na tom, zda když se k tomu všemu hlásí, je jen kluzkým pokrytcem nebo neobyčejně sebeobelhávajícím snílkem. Záleží na tom, že Prus, který moc dobře ví, co dělal na moři, co udělal s národnostmi a co navrhuje jako mír, to vše ospravedlňuje a bude v tom dál pokračovat všude tam, kde to bude možné. Pokud Prusko může tváří v tvář těmto faktům a při plné paměti na ně, klidně opakovat své záměry jako své ideály, pak v nich neudělá ani neuvidí nic, co by nebylo ideální. V míru i válce životy žen a dětí na cestách po právu závisí na libovůli německé vlády, v míru i válce podléhají hranice svobodných států náhlému navštívení a narušení všude tam, kde je německá „nutnost“, ve válce i míru mohou být ústavní svobody jakéhokoliv nezávislého království pozastaveny nanejvýš náhlým německým rozkazem.

Pokud v této chvíli uzavřeme jakýkoliv mír, celý tento ohromující postoj zůstane neomezený a nezměněný. Pruské úspěchy jsou vskutku neadekvátní pokračování jeho počínání. Docela ale stačí k pokračování jeho postoje. Mír dnes by byl požehnáním pro zabijáctví a zradu a naprostou nezodpovědnost velkých batalionů. Mír by nebyl ničím jiným, než tímto, a nebyl by ani mírem zítra. Pruské pojetí sebe sama je představa jakéhosi Říma, jemuž všechny říše náleží transcendentním právem, a který má poslání přetvořit lidstvo. Jenže všude tam, kam šli římští orli následoval nějaký druh písní a umění. Ale kdekoliv, i v Německu, prošel stín pruského orla, ptáci v lesích zmlkli.

 

Zdroj: Illustrated London News 1914-1916, str. 338-341 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s