Omlouvání Prusů (ILN 8. ledna 1916))

January 8, 1916

Whitewashing the Prussians

Na této stránce jsem věnoval trochu pozornosti těm, kdo začali naznačovat, že přišel čas zakopat válečnou sekeru. Není třeba říkat, že si myslím, že zakopat válečnou sekeru by znamenalo předčasný pohřeb. Ovšem to druhé podobenství je pravdivější, protože v některých oblastech je to právě Prus, který je předčasně pohřbíván a může tak ještě předčasněji vstát z mrtvých. Tak jako velký Stevensonův ničema, pán z Ballantrae, i ničema evropské historie bude uvržen do smrti podobné mdloby jako jediného úniku ze smrti. Jinak řečeno, je tu naděje, že pokud Prusko zůstane po nějakou dobu nehybné, může se zdát, že bylo vždy neškodné. Je tu ale jeden docela zajímavý aspekt téhle zastírací fáze. Naši humanitáři tvrdí, že válka národy demoralizuje, vypadá to ale, že válka moralizovala hlavně je. Jisté je, že v téhle záležitosti jsou všichni lidé moralisté—zejména ti nemorální. Autoři—nebo jak si říkají raději, umělci—kteří byli v devadesátých letech nadetickými anarchisty až k zločinu, nyní sbírají střepy přikázání, které rozbili. Dokonce i Němci se ve své teorii, i když ne v praxi, stávají etickými. Morálka je totiž vědou skutků a lidé musí být morální, když něco dělají, i když to dělají špatně. Němci nejsou tupá zvířata, protože tupá zvířata jsou nevinná, a člověk má vždy svědomí, i kdyby to bylo špatné svědomí. Mnozí sofisté, kteří za mého mládí svůj čas trávili svůj čas nevrlým rozškubáváním pečlivě utkaných sítí sociálních závazků, nyní želí ztráty jakékoliv sítě, do níž by bylo možné chytit tohoto bezprávného Leviathana, kvůli kterému hlubiny vřou jako kotel.

Jeden americký gentleman, jménem Viereck, je zjevně německého původu a očividně má k Německu sympatie. Dosud psal poesii, ale pod tlakem a silou této sympatie k Německu propukl v prózu. Jeho poesie patřila k opožděné dekadenci. Ten styl je jakýmsi druhým kvasem ze Swinburna a připomíná druhé kvašení, které mění víno v ocet. Tyhle básně, kterými jsem nedávno náhodou listoval, jsou plné secesních řečí o nadřazenosti umění nad lidstvím a božstvím a nutnosti „pohanského“ opovržení soucitem. Autoři z této školy prohledávali řecké a římské záznamy kvůli šíleným příběhům útisku a zvrácenosti a psali verše, ve kterých je velebili. O tom, že skuteční pohané tyhle věci zaznamenali ne jako obdivuhodné, ale ohavné, se nezmiňovali. Ještě větší potíže měli s lidmi renesance, kteří byli křesťané—někteří z nich hodně, třeba Michelangelo, který byl právě tak křesťanský jako jeho křestní jméno. Ale pan Viereck mezi nimi dokáže najít nějaký ten text, a jedním z nich je příběh vyprávěný Leonardem da Vinci, v tom smyslu, že pro jakousi slavnost pozlatil nějakého hocha a příliš pozdě zjistil, že to bude mít dusivý a smrtící účinek. Pan Viereck to popisuje v baladě nazvané „Zlatý hoch“ a popisuje mladou osobu, jak odmítá všechny nabídky pomoci a raději se nechá uzlatou barvou ve službě umění zabít. Pronese, patrně s jistými obtížemi, řeč, ve které říká, že jeho život je nyní „zlatým šplíchancem na peří noci.“ Zdá se, že máme všechny důvody předpokládat, že Leonardo této nehody palčivě litoval, důležité ale samozřejmě je, že pan Viereck jí nelituje ani trochu.

Teď ale, když se pan Viereck dal na politiku, předpokládejme, že se kvůli tomu stal neoblíbeným v nějaké velmi neklidné oblasti amerického života. Předpokládejme, jen pro účely našeho výkladu, že byl vyválen v dehtu a peří. Ani zdaleka takové zacházení nedoporučuji, nanejvýš silně bych s ním nesouhlasil. Mě ale v tuhle chvíli zajímá ten fakt, že by s tím nesouhlasil i on. Nepřijímal by svůj úděl tak filosoficky jako Zlatý hoch. Nepustí se přátelsky do poesie ani svůj nikoli zanedbatelný verbální talent nepoužije k pokrytí své situace útěšnými metaforami. „Peří noci“ je přesto jistě nejkouzelnější metafora pro vyválení v dehtu a peří. Pokud chudák italský chlapec musel zahynout kvůli jakémusi dávno zapomenutému mizernému karnevalu, pan Vierock by jistě přivolil k troše dočasného nepohodlí, aby je mohl svému potomstvu předat jako temné a divoké vyobrazení velké války. A bylo by právě tak snadné upříst estetický nesmysl z brutality vyválení v dehtu a peří, jako ze všech ostatních brutalit upalování, vraždění a rdoušení, pro které dekadenti oslavovali pohany. Snadno bych mohl říct, že dehet zobrazuje temnotu smrtelné lidské nevědomosti, zatímco peří naznačuje serafické rašení jeho duchovního osudu. Snadno bych mohl napsat elegantní filosofické pojednání, ve kterém by Člověka mohl nanejvýš alegoricky symbolizovat černoch s andělským peřím. Byla by to zrovna tak dobrá poesie, a zrovna tak by to dávalo smysl jako blahopřát Leonardovi, že udusil dítě žlutou barvou. My ale jistě víme, že pokud by nějaká taková nehajitelná ukrutnost byla spáchána na panu Viereckovi kvůli jeho proněmecké propagandě, nejenže by ho to velmi pobouřilo, ale velmi spravedlivě by byli pobouřeni všichni jeho patroni a sympatizanti. Pro Němce a proněmecké přívržence by bylo morálně nemožné zdržet se toho, aby po všem našem vyčítání jejich bezpráví a bezcitnosti po nás tak ohavnou skutečnost nevrhali. A přesně to je shrnutím celého problému. Je morálně nemožné nebýt morální. Chceme příliš mnoho po lidské přirozenosti, pokud po ní žádáme, aby byla jen nepoctivá, když může být licoměrná. Když jste jednou na správné straně je tu neudržitelné pokušení říct správnou věc. Člověk nemůže odsoudit zločiny svého nepřítele, aniž by důkladně nepostavil soudní tribunál, který musí nutně odsoudit jeho vlastní zločiny.

Stavba morálního úsudku, pokud se zhroutí, bude tedy vždy znovu vystavěna, bude znovu vystavěna, protože se zřítila. Týž šok praktických událostí, který odhaluje její negaci, také odhaluje její nutnost. Svár je vždy vzájemným apelem na svědomí. Vlivem jeho šoku i šiřitelé nejfantastičtějších paradoxů skládají svou důvěru ve věčné truismy. Ve vytržení bude básník volat, že nic není zakázané, že vše je oprávněné. Když je ale básník ve při, zrovna snadno z něj volání, že jeho vydavatel je oprávněný nedostanete. Malíř může vznášet nárok na subtilitu všech barev duhy, přecházejících jedna v druhou. ale když umělec dojednává dohodu s obchodníkem s uměním, začne ho zajímat černá a bílá. A v takové bouři, jaká zuří dnes, byly zaznamenány i případy, kdy na povrch pomalu vyvstal morální smysl teuonského filosofa jako nějaký netvor vyhozený ze zmítaných hlubin.

Lidem ale možná hrozí nebezpečí, že v této obrodě morálních zájmů zapomenou na nezaměnitelný způsob, jímž se Prusko postavilo do čela útoku proti nim. V tom spočívá zdánlivě podivný paradox důležitosti pana Vierecka. On a ti, kdo spolu s ním sdílí proněmecké smýšlení, jsou teď poněkud připraveni celou záležitost odbýt jako nedorozumění a obecně nás ujistit o dobrých úmyslech průměrného Němce. Jsou pronášeny chvalořeči na jeho dobrou povahu, domáckost, a bojechtiví paliči domovů jsou velebeni jako mírumilovní členové domácností. Připouští se možná, že bylo poněkud netaktní mučit Belgičany. Je to ale považováno za bujarost mladého státu, a je požadovaná shovívavost vůči takovým zálibám pruských důstojníků—na základě principu, že kluci zůstanou kluky. Onen temný a bdělý nepřítel, rozsévač koukoulu, je představován jako by si jen trochu vyhazoval z kopýtka a vířil přitom prach. Je nyní připraven nám připít na zdraví mírným německým pivem z domáckého a bratrského německého žejdlíku, a dva velké teutonské národy (ať už je to kdokoliv) mohou žít v míru. Na toto vše je už jen pouhé jméno pana Vierecka absolutní odpovědí. Žejdlík, který pozvedá obsahuje jen nejvyčpělejší slitky jedů dekadentů. První americký proněmecký autor byl filosoficky jedním z posledních evropských zdegenerovanců. Kluci zůstanou kluky, ale nebudou (pokud to bude na nich) zlatými hochy. Nedorozumění je skutečně možné, jenže Prusko své nedorozumění mělo ne s Evropou, ale s vesmírem. A to, co dopadlo na poničené země, není ani tak hrom z nebes, jako spíše věž vyzdvižená s bezbožnou lopotou ze země, ale podkopaná dlouhým zasahováním morální anarchie a zoufalství.

Zdroj: Illustrated London News 1914-1916, str. 353-357 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXX, Ignatius Press, San Francisco 1988

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s