Válka jako pouhé nedorozumění. (ILN 29. ledna 1916)

January 29, 1916 75 the War Just a Misunderstanding?

Válka nebo možnost války je cenou, již platíme za svobodu mysli. Lze ji učinit nepravděpodobnou konversí—tedy společným či obecným vyznáním dotýkajícím se věcí považovaných za posvátné. Nijak ji nelze učinit nemožnou, vyjma popření našeho práva mít cokoliv za posvátné. Je totiž naléhavě potřebné pochopit, že ti, kdo spolu bojují, se obvykle neshodnou nikoliv na věcech, ale na jejich hodnotě. Je marné říkat, že dáváte člověku pokutu jen čtvrťák, pokud se rozhodne tvrdit, že je to jeho šťastný čtvrtťák. Je marné plýtvat dechem a říkat něčemu hadr, když on tomu říká vlajka. To je omyl těch, kdo si jako zdatný americký kritik pan Gerland Stanley Lee, představují, že válka musí být nedorozumění, které urovnají společenské styky a vysvětlení. Taková vysvětlení mohou urovnat jen věci materiálních faktů. Bylo by nepochybně dobré, kdybychom mohli mít tahle fakta vždy v pořádku, a patří k odsudkům pruského a rakouského chování, že tyto země debaty o těchto faktech odmítaly a oddalovaly. Bylo by dobré, kdyby anglický lid ve své době věděl, že povídačky o Jakubu II. a nahřívací pánvi jsou prolhané. Bylo by dobré, kdyby americký lid ve své době věděl, že byly vylhané povídačky o tragedii lodi Maine. Ale pokud nevíme, jakou hodnotu přikládal Jakub II. svému náboženství nebo protestanté jejich, nemůžeme správně předpovědět jakékoliv vyhnutí se sváru, který proměnil vody Boyne v pelyněk. Podobně španělsko americká válka závisela na důležitosti připisované Španělskem jeho americkým koloniím a Spojenými státy jejich americké hegemonii. Pan Stanley Lee v zábavném článku v Everybody’s Magazine, říká, že se evropské ozbrojené síly pokouší vyjádřit neohrabaým způsobem a radí, že stejně dobře mohou všechno své úsilí vynaložit na pohnutí horou a pak na to, aby jí pohnuly zpět. Když přijmu tenhle obraz, dodal bych, že hory často bývají posvátnými objekty, jako je tomu s hlavními horami v Japonsku nebo Araratem či Sinajem. Také bych nadhodil, že často obsahují diamanty a vzácné minerály. Představte si, že takový kopec bude věnovaný mnichům a nepřístupný horníkům a máte funkční model původu většiny válek. Představte si, že je nějaký vladař docela přesvědčený, že posvátná isolace jen brání světu získat legitimní bohatství, bude pravděpodobně bojovat—téměř vždy bojuje. Pokud se do boje dá, nemůžete zabránit horalům bránit jejich horu, leda byste jim dokázali, že jejich diamanty jsou drahocennější než jejich božstva, což je obecně nemožné, a dle mého skromného názoru je to sotvakdy vylepšení. Jediný další způsob je konverse vladaře k náboženství a k tomu nemusí mít chuť. Je prostě jalové říct, že hora je jen hromada kamení. Totéž platí o diamantu. V posledku je jen věcí názoru, zda je kámen drahý kámen a lidé mají právě tak právo považovat oblázek za talisman jako jej mít za šperk.

Článek Stanley Leeho je o nějakých amerických milionářích a jejich názorech na mír a nijak mě dál nezajímá. Na idealismus takových osob nemám názor. Nezajímá mně, že muži, kteří se nejprve stali žoky zlata, se potom stali nafouknutými papírovými pytlíky. Myslel bych si ale, že pan Lee měl pravdu, kdy řekl, že chudák Ford je dosti nezvykle poctivý človíček, aspoň pokud se těchhle lidí týká. Když ovšem pan Lee nevinně volá „Kdo by s námi chtěl bojovat?“ protože Fordova auta lze vyrábět dostatečně levně, aby si je mohla dovolit pracující třída, ve vší zdvořilosti jej upozorňuji, že netuší, o čem boj vlastně je. Ani zdaleka není možné, Bohu díky za to!, že by Anglie a Amerika spolu bojovaly. Ale s upřímností obdivovatele řeknu panu Stanley Leeovi, že než bych nejen já, ale skoro každý, kdo si v Evropě vydělává na živobytí, přijal levnou fordku spolu s levnou Fordovou filosofií a levnými a suchopárnými Fordovými představami o životě, raději uvidíme celý příběh bílého člověka spláchnutý z tváře světa krví. Jsem si však jist, že pan Ford je přesvědčen, že ve společnosti organizované podle jeho přesvědčení—což vlastně znamená je tolik, že řekneme, že to je i jeho usvědčení—o nic nepřijdeme. A právě takové přesvědčení dohnalo svět do války: ale v tomto případě bylo toto přesvědčení, německé přesvědčení, nejen úzké, ale bylo také silně příbuzné šílenství.

Až pan Stanley Lee jednoho krásného dne vyjde z domu, může potkat dva muže zápasící na život a na smrt a možná se snažící jeden druhému zabránit dostat se k tradičnímu transatlantickému účelu do zadní kapsy. Poté může zjistit, že jedna z osob je pevně přesvědčena, že je Anděl smrti Azrael, zatímco ten druhý jej považuje za nešťastného gentlemana uprchnuvšího z lékařské péče v přísně střežené budově v sousedství. Nu, pro pana Lee je k ničemu jen jim oběma vyčítat, že se perou, nebo jich i obou litovat, že se perou. Ti dva se vůbec nevěnují žádné společné aktivitě. V jakémkoli společném smyslu ti dva ani neexistují. Každý je v odlišném vesmíru. V jednom Anděl smrti koná svou povinnost a vykonává svá legitimní rozhodnutí, a rouhavý Antikrist pochybuje o jeho způsobilosti. V jiném vesmíru se zpocený soukromý občan pokouší zkrotit umanutého šílence. Proto je nyní v Evropě válka: protože Němci jsou právě tak přesvědčeni o tom, že jsou přirozenými pány lidstva, jako my jsme přesvědčeni, že jimi nejsou. Je ale nutné neustále připomínat, že je to svár o ducha a kvalitu a nemohou jej rozptýlit žádná zjištění o faktech. Šílenec toho druhu, který si o sobě myslí, že je anděl, si ani nutně, ani obvykle nemyslí, že by měl křídla. Podobně si Němci doopravdy nemyslí, že by Francouzi měli ocasy. Myslí si, ale že Francouzi mají malou život a zlovolnost opic, že jsou plemeno vůči Němcům podřadné v tomtéž domorodém smyslu jako opice. A na to není jiná odpověď než to, že Francouzi si to nemyslí, že osoby běžně považované za příčetné a obeznámené s Francouzi si to rovněž nemyslí, že si to vlastně nemyslí nikdo na světě, vyjma Němce, který to tvrdí. Jelikož je ale podle vlastní hypotézy jedinou osobou oprávněnou soudit, tak to přirozeně tvrdí. A také podle toho jedná, a kvůli porušení smlouvy a bodnutí Francouzů do zad měl právě tak málo výčitek jako kvůli nastražení pasti a lapení opice za ocas. O pruském moralistovi tohle neříkám já, ale říká to on sám. Znovu a znovu tvrdil, že jen Němci mohou posuzovat německou morálku, zrovna tak, jako my říkáme, že lidé musí být soudci spravedlnosti a milosrdenství pro opice. Je však nutné zdůraznit fakt, že tento pocit nadřazenosti německé civilisace je čistě duchovní obsese, a nelze ji prokázat nebo vyvrátit. Berlínští barbaři se nemyslí, že by jejich dřevěný Hindenburg byl doopravdy ze zlata. Jen si myslí, že jako by zlatý byl, zatímco všichni ostatní so myslí, že je obyčejné dřevo. O vkusu je marné diskutovat—proto jsou kvůli němu rvačky. Moderní německá morální filosofie obsahuje mimo jiné víru v nekonečnou sílu přání a popření pochybnosti. Věří, že přání je nejen otcem myšlenky, ale také otcem faktu. Mají víc než nadpřirozenou víru ve víru. To vysvětluje opakování rituálních frází o moci a trestu při nejmenších příležitostech, jako jsou soukromé dopisy von Papenovi.

Moderní Němec zavře své oči a pokusí se cítit jako slepý osud. Vychloubá se, aby se ohlušil.

Musíme proto předpokládat, že třpyt jeho brutality, iluse jeho všemocnosti, budou přetrvávat mnohem déle než u lidí, kteří mají jakoukoliv pokoru před objektivním stvořením. Dalo by se říct, že už jen kvůli prostým faktům musí již pruský nadčlověk pochybovat, že by v něm byla tak mimořádná nadřazenost. Odpověď zní, že čím víc pochybuje, tím víc svou pochybnost popírá, že je vycvičen nad pokorou mávat rukou jako nad ďáblovým našeptáváním. Musí si „nemohu selhat“ opakovat jako vyznání víry—nebo spíš jako zaříkání. Zde, víc než v čemkoliv jiném, má problém s celou tradicí pravdy. Je dětinské popírat jeho tělesnou odvahu, ale morální odvahu nemá žádnou. „Nemohu selhat“ ve skutečnosti znamená „Netroufám si selhat“.

 

Zdroj: Illustrated London News 1914-1916, str. 365-370 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXX, Ignatius Press, San Francisco 1988

 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s