Německé spoléhání na blufování (ILN 5. února 1916)

February 5, 1916 The German Trust in Bluff

Když německé mocnosti, nyní již už před nějakým časem, oznámily světu pozoruhodný fakt, že německá, rakouská a turecká říše, s pomocí Bulharska, byly na Černou Horu příliš mnoho, řekly také něco v tom smyslu, že to bylo jejich největší či korunující vítězství ve válce. Ještě pozoruhodnějším faktem je, že řekly pravdu. Operace proti Černé hoře skutečně byly jedinými německými operacemi, které vůbec byly úspěšné, pokud je posuzujeme jako praktické operace, a i ty se na poslední chvíli pokazily kvůli jednání oné přímé demokracie, které je jednou z výsad malého státu. Každý příběh lze vyprávět dvojím způsobem, ale na příběhu této války je důležité to, že pokud jej vyprávíte střízlivě, je to příběh německého nezdaru, a příběhem německého úspěchu se může stát jen tehdy, když jej vyprávíte rétoricky. Nejde tu o to věc přibarvit jedním nebo druhým způsobem, ale nebarvit ji vůbec nijak. Není to případ britského hurávlastence s poněkud neomylným zvykem vymalovat mapu do ruda. Černá a bílá jsou pruské barvy, ale plán vyvrací jejich tvrzení, i když je vytištěn černé na bílém. Pokud tedy užijete jazyka šestákových krváků, můžete říct, že Rusové „se rozletěli před“ Hindenburgem, i když vojáci „nelétají“, leda u vzdušných sil. Pokud ale užijete vojenského jazyka a řeknete, že Rusové „se stáhli, aby unikli obklíčení“, pak bude okamžitě zřejmé, že se mu vyhnuli úspěšně. Můžete naznačovat sentimentální triumf tvrzením, že „Němec je stále pánem posvátné půdy Francie“, ale pokud se zeptáte, jak se vlastně na posvátné půdě Francie ocitl, okamžitě si uvědomíte, že dosud žádného triumfu nedosáhl. Řečeno suchou řečí učebnic je příběh války prostě a pouze tento. Dvě německá císařství postoupila přes Belgii do Francie, kde se jim postavily franko-britské síly v něco víc než polovičním počtu oproti jejich množství. Tyto síly před nimi ustupovaly, vyhýbaje se přitom všem pokusům o obchvaty po křídlech a malá armáda porazila velkou kousek na sever od Paříže, takže pak zas musela ustupovat ona. Mezitím na východě postupovali Rusové, ale když jim začala docházet munice, museli se i oni stáhnout zpět od nepřítele, který využil velké převahy ve vybavení municí a podnikl postupně šest pokusů je obklíčit odříznutím hrdla předmostí, z nichž poslední selhal u Vilna. Ústřední mocnosti se pak obrátily k útoku na srbskou armádu, která ustoupila s mnohem většími ztrátami s dosud nedotčeným jádrem posíleným malými spojeneckými oddíly. Pak Ústřední mocnosti dobyly Černou Horu. Takový je tedy naprosto nezaujatý a nestranný výklad o tom, co se doopravdy stalo. Není v něm jediné urážlivé nebo lichotivé slovo, žádná část tvrzení nezávisí v nejmenší míře na uměleckém výběru, stranickém potlačení nebo morální sympatii. Pokud obyvatelé měsíce rozumí vojenským operacím tak, jak někteří astronomové naznačovali, že rozumí konstruktérským operacím a pokud mají obyvatelé Marsu dostatečně silné teleskopy, aby mohli sledovat hlavní fronty evropské války, pak ji nemohou popsat příliš odlišně od toho, jak jsem to udělal já.

Jednou z elementárních věcí, kterou je třeba mít na paměti je přitom to, že Němci nevětří a vlastně ani netvrdí, že by opravdu věřili v pravdu v tomto smyslu. Přes všechny jejich řeči o vědě, vlastně ani nepředstírají, že by se na cokoliv dívali v suchém a objektivním světle. Svou prvořadou důvěru vkládají v něco, co jejich filosofové nazývají Vůlí a jejich více prostořecí nepřátelé bluf. A to jediné vysvětluje typ výroků, které by instinkt jakéhokoliv člověka, a řekl bych, že i jakéhokoliv Marťana, velel označit za šílencovy skřeky. Je to Detsche kuráž, ještě bláznivější než holandská kuráž, protože záměrně místo pití používá sebeklam.

Je to možná nejkrajnější obvinění, které lze proti modernímu Německu vznést je to, že to nejhorší na ní se vůbec neukazuje v obviněních jeho nepřátel. Nedostupný bod bláhovosti a zla se vždy nachází v jejich vlastní obraně. Tato obrana není nikdy ani náhodou taková, jakou by ji předložil rozumný, nebo i jen chápavý filosof. Není to taková obrana, jakou bych předložil já. Kdybych byl Němec (a takovém případě doufám, že bych byl patriotický Němec) řekl bych něco takového: „“Už samotným vaším odsuzování organisovaného, nebo jak vy říkáte prusifikovaného, Německa, vlastně připouštíte, že v Evropě existuje něco, co má povahu a barvu, které se některým lidem mohou, a jiným lidem nemusí líbit, a co se vyjadřuje ve svých institucích a je dost silné na to, aby přineslo skutečnou změnu. K této věci náležím, a v ni věřím. A vy můžete a nemusíte mít černé na bílém plán, jak ji omezit nebo svrhnout, a technicky se proti ní můžete a nemusíte bránit. Pokud ale tvrdíte, že se ji nepokoušíte ani omezit ani svrhnout, pak vám nevěřím, pokud mi budete tvrdit, že jste mlčky nepředpokládali, že se dějiny otočí a dají vám šanci se o to pokusit, pak vám znovu nevěřím a nyní tomu přirozeně věřím méně a méně s každým vaším dalším slovem proti tomu.“ Jak jsem už uvedl, tohle bych řek, kdybych byl Němec, Je to ale samozřejmě nelogické vyjádření, protože kdybych byl Němec, mluvil bych, předpokládám, jako Němci. Kdybych byl Němec, měl bych říct: „Vlastně je to tak, že nás Všemohoucí vyvolil pro naši čistotu jako nástroj k potrestání závistivců, pokárání zlých a k pobití hříšných národů mečem.“ Božským posláním Německa, bratří moji, je ukřižovat lidstvo, povinností německých vojáků proto je rozdávat rány bez milosti. Musí zabíjet, pálit a ničit, jakákoliv polovičatost je od zlého. Budiž toto tedy válka bez lítosti. Nemravové a přátelé Satanovi musí být zničeni, tak jako musí být vyrvána z kořenů zlá rostlina.“ Nebo třeba. „S proradnými musíme bojovat všemi prostředky v naší moci, jejich strádání a utrpení nám má dodávat radosti, jejich výkřiky zoufalství nesmí pohnout německými srdci. Všichni byli odsouzeni k smrti božským úradkem.“ Tyto dumavé pasáže se neobjevují v jakýchsi nedbalých řečech popleteného junkera pokoušejícího se zastrašovat lidi, nebo nějakého hurávlasteneckého žurnalisty, který by se je snažil podněcovat. Vlastně nejsou určeny k rozněcování lidí, ale k jejich uklidnění a obměkčení jejich srdcí. Jsou to tiché závěrečné písně, mezihry pokoje a modlitby v Prusku povolené. Jsou to výroky dvou velebných a pokojných duchovních, jednoho věnujícího se pastoraci duší v Berlíně a druhého v Lipsku a jsou přímo a konkrétně věnované potřebě blíženecké lásky a trpělivosti v křesťanském systému. V samotné své podstatě jsou zamýšlené jako mléko pro zemi krve a piva, představují toho nejmírnějšího německého ducha. A troufám si říct, že nic jim podobného nebylo v dějinách moderních národů čteno ani slyšeno. Není to ovšem pouhá jejich zuřivost, která by mě obzvláště znepokojovala. To, co v popisu nejvíce ohromuje, nejsou aby se tak řeklo černá, ale bílá slova. A to vůbec nejvíc ohromující, a klíč k celé neuvěřitelné hádance, jsou vůbec první slova ve výňatku. „Vlastně je to proto, že jsme tak čistí“ Těmito pár slovy vyhlašuje Německo mnohem zuřivější válku křesťanskému náboženství než všemi svými zločiny.

V mládí jsem toho mnoho slyšel o pokoře muže vědy, který sbírá poučení do nejprostších vnějších faktů. A když tyhle šílence srovnávám se starými biology a fysiky Darwinova typu, mám pocit, že jim dlužíme cosi jako přátelskou omluvu, že jsme si z nich dělali i jen uměřené terče. Právě touhle praktickou skromností dnes Huxley strmí nad Haeckelem. Huxley býval občas šosák, ale nikdy ne farisej. A to je to nejmírnější slovo pro velekněze, kteří jsou „tak čistí“, že musí ukřižovat někoho jiného.

 

Zdroj: Illustrated London News 1914-1916, str. 370-374 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXX, Ignatius Press, San Francisco 1988

 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s