Německý militarismus a německá věda (ILN 4. března 1916))

March 4, 1916

German Militarism and German Science

 

Moderní Němci jsou horší než destruktivní: jsou nekreativní. Přesněji řečeno, jsou antikreativní. Mají mentální postoj, který nejen válčí se vším, co udělali ostatní, ale i s tím, co by udělal mohli. A pokud bychom chtěli nějaké shrnutí tohoto stavu mysli, nenajdeme lepší, než je fráze použitá tuším generálem von Disfurthem „Nejobyčejnější, nejošklivější kámen postavený k označení místa pohřbu německého granátníka je slavnější a ctihodnější než všechny evropské katedrály dohromady.“ Když se lidé, kteří takhle mluví, pokusí katedrálu postavit, nejspíš to bude hromada nejobyčejnějšího a nejošklivějšího kamení. Kdyby generál řekl, že duše granátníka, nebo škrtiče, je slavnější než všechny katedrály, říkal by jen to, k čemu všechny katedrály existují, aby říkaly. Ale jelikož většina katedrál tu nejen jen kvůli duším zemřelých, ale je také plná těl mrtvých, je logicky jisté, že generál nemluvil o lidském těle a lidské duši, ale specificky o Němci a konkrétně o granátníkovi. Generál si skutečně myslí, že rozdíl mezi Němcem a ne-Němecem je tak velký, že německé cetky jsou důležitější než ne-německé poklady, tak jako obří párátko může být větší lidská vycházková hůl, nebo archandělovo pírko může být větší než vrabčí křídlo. Jinak řečeno, generál je šílený. Vidí něco, co neexistuje. Skutečný obr totiž může přejít Evropou od Latinů ke Slovanům, a přímo projít Němci, aniž by viděl nějaké velké rozdíly, snad vyjma mírné otupělosti a krotkosti centrálního obyvatelstva. Přinejmenším pouhý vnější systém civilisace by obrovu oku přišel vlastně stejný všude. Kdyby to byl obr prosťáček, viděl by, že je to civilisace společná Francouzům a Němcům. Pokud by to byl obr učený, věděl by, že byla převážně okopírovaná od Francouzů. Ale žádný obr, ani v té nejdivočejší pohádce, by so nedokázal představit něco tak fantastického, že by mohl existovat takový rozdíl, jaký nebohý Němec naznačoval—podle nějž by jeden mrtvý Němec vážil víc než padesát mrtvých Francouzů. Jen by přemýšlel a divil se, co může takové tvrzení vůbec znamenat. Znamená jen cosi, co vždycky vyvolává současně nejdivočejší myšlenky a nejslabší umění. Znamená je sebeuspokojení, což je smrt sebevyjádření.

Je si totiž třeba všimnout, že i katedrály v jistém smyslu začínaly s obyčejným vojákem a obyčejným kamenem. Ale začaly v jistém duchu, duchu, který není spokojen se svým okolím, protože není spokojen sám se sebou. Nikdy nemůže udělat dost pro téma, a proto nemůže udělat dost pro podstatu. Není konce tomu, co by mohl udělat pro duši a tedy není konce tomu, co by mohl udělat s kamenem. Generál von Disfurt jako německý voják, který si myslí, že nemůže být nic lepšího než německý voják, je spokojený s tím, že zůstává tuhý jako kámen a strnulý jako granátník. Na kámen i na německého vojáka dokáže použít to, čemu se říká „organisace“. To znamená, že může okopírovat obyčejný ošklivý kámen a udělat z něj dlouhou řadu obyčejných ošklivých kamenů, podobnou dlouhé řadě obyčejných ošklivých Němců, kterým velí na cvičeních a vodí je po přehlídkách ve formacích. Ale nejsou to formace, na které by se kdokoliv, kdo má nějaký vkus, rád díval, pokud může sebrat kus sochy z rozbitých remešských věží. Násobení může a nemusí být trápení, rozhodně to ale není tvoření. Německá efektivita, která působí největší možnou uniformitu na velkém prostoru, se jen dál a dál vzdaluje středověké inspiraci, která působila nejvyšší možnou rozmanitost na malém prostoru. Existuje jeden vyčpělý vtip o jednom nevzdělaném člověku, který řekl: „Dejte mu trochu a snese peklo,“ je ale skutečně pravda, že pokud ustoupíte středověkým píď, dokážou rozpoutat peklo, a přidat nebe i očistec. Máme rohy rytin a iluminovaných rukopisů, kde jsme je viděli. Okraje této tvořivé schopnosti se nedotknete pouhou velikostí, ani jen pouhým uspořádáním. Nedosáhnete toho, když z lidí uděláte pouhé milníky a pak se budete chlubit, kolik mil pokrývají. Ve všech takových operacích, ať už jsou jakkoliv propracované, zůstává základní spokojenost s obyčejností a ošklivostí kamene nebo lidské mysli. V této věci, pokud si uděláte kamennou modlu, zřídka z ní uděláte sochu.

Politik převážně odpovědný za pojišťovací zákon před nedávnem řekl, že těsně před válku bylo dvojí Německo: Německo militaristické, se kterým nás pobízel do konfliktu a Německo vědy a průmyslové organisace, kterému byl, jak sám přiznal, za mnohé zavázán. Pokud jde o mne, kdybych se měl vybrat mezi dvěma tak nepříjemnými věcmi, bez váhání bych vybral Německo militaristické. O mužích, kteří bojují za Kaisera, se alespoň dá říct, že slouží zkomolenému Ceaserovi. Muži, kteří pracují pro Kruppy, slouží čemusi, co se dřív nikdo nepokusil vyslovit, nejnovější a nejošklivější jméno pro nejnovější a nejošklivější věc, která kdy byla pojmenována, aniž by byla pokřtěna. Militaristické Prusko mělo alespoň ctnosti militarismu osmnáctého století. Merkantilní Prusko nemá ctnosti kapitalismu dvacátého století: protože ten žádné ctnosti nemá. Němečtí militaristé alespoň nepochybně bojují za svou zemi, ale němečtí kapitalisté, dokonce i podle německého tisku, se zabývají především okrádáním své země. Dávám mnohem víc přednost pruskému orlu, když se vydá zahubit pruského supa, který se krmí jen pobitými. Ve vědeckém případě bych obrátil tu volbu ještě ostřeji. Řekl bych, že pokud existuje ještě jedna věc, kterou Němci protáhli bahnem a udělali z ní před všemi živými lidmi opovrženíhodný cár, byla to německá věda. Právě v příspěvcích vědy jejich straně nacházíme dva skutečně nesnesitelné prvky: prvek mučení a prvek zrady. V den, kdy zjistili, že pokusnická zkumavka je mocnější meče, se dramaticky propadly jejich morální standardy. Zbraně příslušníků primitivních kmenů a divošských lovců byly nejen rytířštější, ale skutečně humánnější. Zajatci luků a kopí na tom byli lépe než ti, kdo dýchali vzduch osvěžený německými doktory ve Flandrách, nebo ti kdo „pili vody“, do kterých sypali prášky němečtí doktoři v Africe. Není důvod respektovat lékárníky pracující v říši Kaisera Viléma, vyjma toho smyslu, v němž máme respekt k lékárníkům ve službě Caesara Borgii. A zdá se docela zřejmé, že smýšlení mužů vědy v moderním Německu se musí blížit smýšlení najatých mučitelů, kteří se pyšní hydraulickými skřipci a elektrickými palečnicemi.

Nakonec a vůbec nejméně bychom měli obdivovat či napodobovat průmyslovou organisaci moderního Německa. Nemá ani nezávislost a zmužilost viktoriánských podnikatelských radikálů, ani důstojnost a rovnost slibovanou nám socialistickými idealisty. Je to zkrátka nové otroctví, ve kterém jsou otroci velmi otročtí, aniž by na jejich pánech bylo cokoliv opravdově panského. Je to vojenské privilegium a vojenská podřízenost nedochucená solí společného a sdíleného ohrožení, jímž je rovnost a bratrství ve zbrani. Je to jen posádka boháčů trvale ubytovaná a vyživovaná lidem, jsou to muži, jejichž ideálem je věčné plenění ve věčném klidu.

 

Zdroj: Illustrated London News 1914-1916, str. 387-390 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXX, Ignatius Press, San Francisco 1988

 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s