Kterak neznám Němce (ILN 11. března 1916)

March 11, 1916 On My Not Knowing the Germans

Mám svůj paklík proněmeckých protestů, které mě udržují šťastného a spokojeného, často ale bývá potíž vybrat si jeden, o kterém by se dalo s prospěchem napsat. Čistě pro potěšení mám rád šílence, kteří mě vyzývají k fysickému souboji v nitru amerického kontinentu s veškerou lehkomyslnou vzdorností, již bude Američan německého původu vrhat na nejvzdálenějšího nepřítele. Bylo by ale unfair projevovat jim přízeň na úkor těch, kdo představují náročnější úkol vedení intelektuálního boje za Německo. V zacházení s nimi se snažím zachovávat jedno pravidlo spravedlnosti: totiž oddělení jakéhokoliv skutečně hajitelného a argumentovatelného bodu, a to i tehdy, když je spojen s matoucími nesmysly v jiných záležitostech. Je tedy rozumné takto oddělit jednu konkrétní věc, kterou jsem viděl opakovanou v několika proněmeckých odpovědích a replikách. Mám na mysli obvinění, že mnozí kritici Německa v této válce jsou skutečně nevědomí, pokud jde o Německo a německé záležitosti. Nu, okázalost a mystifikace kolem těchto osobních věcí mi jsou nanic, a hned proto připouštím, že mé pohledy na Německo byly letmé, a i když jsem s Němci hodně mluvil o německé politice, moje němčina je tak lámaná, že jsem za to potěšení vděčil jejich obdivuhodné znalosti francouzštiny nebo angličtiny. Je docela férové, aby mi takové věci byly připomenuty a čtenář o nich byl informován; pokud by se z toho ale dovozovala nemožnost úsudku o velkém rysu historie, pak takovou dedukci považuji za zcela nefilosofickou, a to o to víc, že by to vlastně zabránilo téměř komukoliv mít jakékoliv přesvědčení o jakékoliv historické události.

Na námitku, že obviňovatelé Německa nejsou zběhlí v německé diskusi a kultuře je jedna velmi prostá a solidní odpověď. Skutečně není zapotřebí rozumět jedinému slovu ze všech slov národa, který se tak úplně vyjadřuje svými činy. Nemusíme se učit ani abecedu těch, kdo k nám mluvili němou abecedou tak prostou a hroznou. Zabiják sotvakdy potřebuje najímat tlumočníka. Krev je nejen hustší než voda, ale také mnohem prostší než inkoust, a málokomu sejde na to, v jaké řeči byly jejich ženy a děti odsouzeny k smrti, nebo v jakém patios na ně hulákali, když umíraly. Všechny strany přiznají, že obvinění, ať už je správné nebo ne, které proti moderním Němcům vznášíme, je obvinění z toho, že jsou barbary. A barbaři jsou z povahy věci těmi, koho civilisace často odsuzovala, když ne bez slyšení, tak alespoň bez porozumění. Budu se považovat za svobodného k utvoření morálního úsudku o králi Kanibalských ostrovů, třebaže jeho menu může být napsáno jazykem tajuplnějším než francouzština; a pokud mi Čoktové skalpují malé neteře, připomínka, že Čokty neznám mně neumlčí. Indiáni by psali dost jasně, tak jak Indiáni píší—obrázky.

Je tu ale ještě širší odpověď, která sahá dál, než k zločincům, kteří nyní Německo ovládají, a dotýká se poměrně neškodných lidí, kteří se těší jeho obecné kultuře. Jde o tom, že k mým závěrům mě ani tak nevedou argumenty Spojenců, jako spíše argumenty Němců. A ty znám dost dobře na to, abych je soudil podle jejich podstaty, třebaže ne podle stylu. Je-li něco kosmopolitnějšího než smrt, je to rozum. V posvátnost, možná bych měl říct tajnost, národní duše věřím víc než mnozí Němci, a jistě víc než většina Američanů německého původu. Jsou tu ale mezinárodní věci, a logika je jako aritmetika. Je možné ji přeložit do algebry, je možné debatovat otázku kvantity, i když jde o neznámou kvantitu. Nemusím od sebe rozeznat Snark a Boojum, ale vím, že půl Snarka není víc než celý Snark a vím, že dvakrát jeden Boojum mohou být jen dva Booja. Můžeme a nemusíme vědět, jaké techtle mechtle s námi jisté lidé hrají, ale pokud nás jednoznačně ujišťují, že jejich techtle jsou nadřazené jejich mechtlím, můžeme si je zařadit k dedukci, že jejich mechtle jsou vůči jejich techtlím podřadné.

A právě tuhle elementární nerozumnost kritizuji v německých argumentech, ať už v němčině či angličtině. Někdy se myslím tvrdí, že kdyby obyvatelé dalekých planetách byli obdařeni inteligencí, bylo by možné jim vysílat signály v geometrických obrazcích, čtvercích a kruzích, trojúhelnících a šestiúhelnících. A jen tak já posuzuji divoké signály od netvorů z pruské planety. Když mi nějaký pruský profesor řekne (jak mi to jeden řekl), že německou hegemonii je třeba přivítat, protože Němci mají vyšší morálku, volně přiznám, že s německou morálkou důvěrnou zkušenost nemám, vyjma její šťastné sklizně v této válce. Ale když mi pruský profesor také řekne (jak mi jeden pruský profesor řekl), že německou morálku mohou soudit jen Němci, pak vidím, že onen profesor argumentuje kruhem. A kruh je abstraktní obrazec, stejný pro všechny kmeny a jazyky. Nebo když je mi řečeno, že každý Němec vycházel s pocitem, že jeho údělem bylo přemoci celý svět, ochotně přiznávám, že moc nevím o tom, co Němci cítí. Ale když slyším, že přemohl celý svět, když vím, že byl v deseti dnech poražen armádou zpola tak velkou, jako byla ta jeho, pak říkám, že to nemohl udělat, pokud není polovina stejně velká jako celek. A nevěřím, že tohle by se stávalo v jakémkoliv klimatu a pod vlivem jakékoliv barvy místní krajiny. Vím, že jsou miliony drobných věcí, o kterých nevím vůbec nic, ale obžaloba Německa nepozůstává z malých věcí, ale velkých. Jejich nezdary v tažení a ještě větší nezdary v polemice shledáváme universálními zkouškami.

Mezi poněkud nepřesvědčivými mysliteli nové theologie je oblíbená věta, že jednotu je třeba hledat ne v náboženské konfesi, ale v náboženské zkušenosti. Přijde mi to nepřesvědčivé, protože zkušenost jako taková je nutně osamělá.

Pokud nikdo na světě vyjma mě nezakusil bolest zubů nebo chuť česneku, vůbec ji nemohu sdělit; pokud ji zakusili mnozí, můžeme se shodnout na jejím společném vzorci. Ale ve chvíli, kdy jej uděláme pro náboženskou zkušenost, tvoříme konfesi. Německo je v tomhle, jako v mnoha jiných věcech, přeborníkem hrubého modernismu a velkou část jeho věci tvoří tvrzení o nepopsatelné zkušenosti, proti popisům čerpaným z historického rozumu lidstva. Jediné, co nám dokáže říct, je to že Německo je Německem rádo (což je zcela v pořádku) a že jediný způsob, jak své překypující blaženosti mohou dát průchod, je to, že zabrání Belgičanům, aby byli Belgičany. A v Německu tahle jednostranná emotivnost skutečně hovoří náboženským jazykem. Je tu rozdíl mezi takovou řečí na dvou protichůdných stranách: je to rozdíl příliš málo pozorovaný. Jde o tento rozdíl, že nejslabší a nejhorší anglické dovolávání se Boha je dovolávání se Jej jako arbitra a v tom smyslu cizince: svědka abstraktního práva. Pokud našim vojákům řekneme: „Bůh je s vámi“ je to jako výraz u soudu „Soud je s vámi“ „Bůh hájí ty, kdo jsou v právu“ znamená „Bůh nás zničí, pokud pácháme křivdu“. Němci touto řečí nehovoří: směle a mnohomluvně mluví o „Našem německém Bohu“. Důležitost Božstva ve sváru není v jeho nestrannosti, ale v tom, že je to všemocný straník. Není otevřeným soudem, kde žádají o rozsudek. Je, jak pravil Němec Luther, hradem přepevným.

Zdroj: Illustrated London News 1914-1916, str. 391-394 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXX, Ignatius Press, San Francisco 1988

 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s