Válka proti slabým (ILN 1. dubna 1916)

April 1, 1916 War upon the Weak

V jednom z posledních dopisů profesora Deissmanna americkému lidu jsem našel následující docela representativní odstavec: „Před propuknutím války byl náš dovoz obilí značný. Jelikož jsme žádný konflikt nezvažovali, vypuknutí nepřátelství v srpnu 1914 nás překvapilo a zanechala nás se zásobami proviantu pro takovou příležitost, které se ani neblížily čemukoliv, co by bylo potřeba. Z toho se pak odvíjí vše další: Anglie nás na základě křesťanské a humanistické etiky plánuje vyhladovět, abychom se podrobili, s co nejmenším zapojením do přímého barbarského boje; nutnosti pro nás hájit naši svobodu nejen mečem, ale také organizovanými silami intelektu.“ Na dětinský postřeh k co nejmenší účasti v boji Angličan nemusí ani odpovídat. Na výtku o vyhladovění nepřítele nebude nutné, aby nějak široce odpovídal, protože odpovědi jsou poněkud zřejmé. Je pro Prusko nešťastné, že všechny jeho nejslavnější výdobytky jsou samy o sobě popřením všech jejích nynějších nářků a žádostí. Bylo totiž nakonec dohnáno k tomu, aby želelo v druhých toho, čím se o sobě samo neustále holedbalo. Všechna jeho pýcha a všechny jeho vynikající činy byl po téměř půl století založeny na pádu Paříže, a Paříž docela nesporně padla kvůli vyhladovění civilního obyvatelstva. První německý císař byl korunován a celé německé císařství bylo vytvořeno míli či dvě před městem pokořeným hladem a jen proto, že bylo pokořeno hladem. Porobení si na to nijak zvlášť nestěžovali, chvástali se tím, a nic jiného od té doby ani nedělali.

Pokud by někdo pochyboval, že Německo, a jen Německo zašlo ve zlé válce proti slabým mnohem dál, lze to věřit prostým podobenstvím. V roce 1870 použili Francouzi více než jednou ve svých vojenských komunikacích balónovou vědu. Představme si, že by při obležení Paříže jeden z francouzských balonů překročil hranice. Představme si, že by francouzská posádka balonu viděla nějaké děti, jak si hrají v německé vesnici a pečlivě děti zasypala zápalnými chemikáliemi, zapálila je a zaživa upekla. A představme si, že francouzská vláda by si stěžovala, že to bylo zcela namístě a v pořádku, protože civilisté v Paříži strádali nevýhodami obležení. Co by na to Němci řekli? Co by na to řekl celý svět? Řekl by na to to, co říká dnes celý svět, nebo alespoň jeho nezávislá část o Německu.

Ale ona pasáž, již jsem citoval, je ještě zvláštněji zajímavá ve spojitosti a onou anglickou agresí, jež je tím, co chce profesor Diessmann prokazovat. Pokud něco prokazuje, pak pravý opak. Říká, že dovoz potravin do Německa před válkou byl značný. Říká, že Německo mělo nedostatečné zásoby proviantu a to předkládá jako důkaz, že Německo nezvažovalo válku. Nejlepší je tyhle kontroversní otázky omezit na jejich nejnudnější a nejprostší podobu. Pokud je mezi dvěma divošskými kmeny bojujícími oštěpy spor o to, kdo začal bitvu, snadno si můžeme představit jednu ze stran jak tvrdí, že jich na začátku měla velmi málo. Ale to tvrzení se jistě dočká odpovědi, pokud bude třeba připustit, že druhý kmen neměl na počátku vůbec žádné. Pokud muž zápolící s jiným mužem své mírumilovné úmysly prokáže z faktu, že má krátký meč, celý případ se obrátí tím, že druhý muž prokáže, že žádný meč nemá. To vše se zdá poněkud dětsky prosté: a přece vše o krátkém meči se dá také říci o malé zásobě potravin. Pokud byla v Německu značná závislost na importovaných potravinách, pak v Anglii byla tato závislost prakticky všeobecná. Pokud Německo mělo nedostatečné zásoby, pak Anglie neměla zásoby prakticky žádné. Tato země byla mezi zeměmi světa prakticky jedinou v docela ledabylém spoléhání na obstarávání potravin ze vnějšku a dosti bezstarostná v odmítání budování zásob obilí uvnitř. Profesor Diessmann tvrdí, že Německo zanedbávalo své sýpky a proto tedy muselo válku považovat za vzdálenou. Ale Anglie žádné sýpky neměla, proto musela válku považovat za naprosto nemožnou. Proto Anglie neměla vůči nikomu agresivní záměry, proto neměla podíl na žádné agresi nikoho vůči nikomu, proto neměla podíl na agresi proti Německu. Q.E.D. Sám tento argument nepovažuji za tak dostatečný jak je prostý, ale je to argument profesora Diessmanna, ne můj.

Kdybych byl profesorem Diessmannem, což je domýšlivá—možná i bezbožná—myšlenka, vůbec bych tak neargumentoval. Myslím si naopak, že mnohem lepší a větší německá věc by se dala postavit přijetím opačného argumentu. Sám jsem nikdy nijak moc nevěřil, ani nezakládal žádnou zvláštní naději na neschopnosti německých národů se nasytit. Nechápu, proč by toho neměli být schopni a docela rozumím tomu, že to považují za docela pěknou věc, něco takového udělat. I když je moderní a materialistické Německo obzvláště šílené do industrialismu, dalo by se docela tvrdit, že je méně průmyslové než Anglie—totiž, že i když továrna požírá pole, stejně jí pořád zbývá k sežrání velký díl pole. V tomto i mnoha dalších ohledech vše, co mají za sílu, pochází ze staršího a méně ambiciozního Německa, něco bude na popisu Matthew Arnolda o tom, jak jim Stein dal skutečně volné rolnictvo, i když to lze říci i méně souladně tak, že je dostalo do Napoleona. Odsuzování Anglie na základě takového pojetí by mělo mnohem větší šanci. Sám bych musel přiznat, že zemědělská země, která konzumuje vlastní potraviny, cosi mnohem lepšího než průmyslová země, která se v nejlepším případě může polykat vlastní kouř. I když nejsme žádný obdivovatel intelektuálních motivů či způsobů Benjamina Disraeliho, připouštím pravdivost alespoň jedné věci, kterou řekl o toliko obchodním ideálu Anglie devatenáctého století, že to byl „Pokoj a Hojnost mezi hladovějícím lidem a se světem ve zbrani.“ Dokud lidé nebudou s to jíst dělové koule místo tuřínu nebo uhlí místo buchet (a co já vím, to může být možnost zvažovaná evolucionisty vyšší dietetiky) zdá se mi dostatečně zřejmé, že zemědělský stát může být státem nezávislým ve smyslu, který je pro průmyslový stát nemožný.

Za starých časů, kdy mělo Německo malé státy a velké muže, pronesl kdosi tento epigram: „Francouzi vládnou souši, Angličané moři, a Němci oblakům“. Ve věku Zeppelinů se to může obrátit v dosti hroznou alegorii, protože žádá jiná ozbrojená síla nikdy nepomyslela na to, aby byla pouhou bouří. Přesto toto má toto rozlišení stále ještě hlubší a duchovnější význam. Vládce oblaků myslí oblačně, a v ničem se tento oblačný přístup zřejmější, než v postoj, jako je ten páně profesora Diessmanna, který se musí chytat i argumentů svého protivníka, třeba mluví proti němu. Právě tato falešná universalita, jíž jsou všichni teutonští filosofové plní a která je a jim podobné činí skutečně neschopné tvoření, protože jsou neschopní volit. To je důvod, proč moderní Němec nemůže použít argument rolnického státu, jak jsem jej předložil: protože dychtí současně použít všechny další argumenty, včetně těch protikladných. To je důvod, proč si u Verdunu vybíjí mozek proti něčemu, čemu ani nezačal rozumět: Francii, která od počátku věřila ve vysokou oběť rozumu. Francie věří v rolnický stát, přijímá omezení potřebná pro rolnický stát, nebude mít irelevantní a nelogické nevýhody, které s ním nejsou v souladu, přestála jeho tragedii a zažívá jeho triumf. A Francouz stojí proti dnešnímu Němci v nejhroznějším rozpoložení možném u člověka—rozpoložení člověka, který je příliš rozčílený, než aby vybuchl vzteky.

Zdroj: Illustrated London News 1914-1916, str. 402-406 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXX, Ignatius Press, San Francisco 1988

 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s