Odpověď na germanismus profesora Walze (ILN, 27. května 1916))

May 27, 1916

Answering Professor Waltz`s Germanism

Právě jsem do své sbírky přidal další veselý list, z něhož jsem se dozvěděl, že to, co je vytištěno na této stránce, je výron choré mysli, a přiložen je k němu článek od profesora Walze z Harvardu jako „dobrý protilék k jedu, který vystřikuji“. Profesorův článek rozhodně není tak sexy jako osobní sdělení jeho přítele—vlastně je uměřený až k samotné zdráhavosti. Nepochybuji, že profesor Walz píše ve vší nevinnosti a upřímnosti, ani o tom, že zněna tónu je, pokud jde o něj, nevědomá. Jako protijed vůči jakémukoliv velmi prudkému jedu se jeví trošku slabý.

Možná nejlepší bude oddělit a vypočítat jednotlivé body v páně profesorově výkladu a krátce na ně takto odpovědět—

  • Profesor Walz říká: „Vidíme dnes německé armády na nepřátelské půdě, ačkoliv je protivníci vždy značně převyšovali svým počtem.“ To je nepravdivé. Během prvních a nejklíčovějších období války Ústřední mocnosti ohromně početně převyšovaly jakoukoliv sílu stojící proti nim. V severní Francii jich bylo oproti nepříteli téměř dvojnásob, a byli poraženi. V Rusku si mohli být početně zhruba rovni, s obrovskou převahou ve zbraních a materiálu. Na nepřátelské půdě, kterou důsledně okupovali, jako byla Belgie či Srbsko, proti sobě měli nekonečně menší armády.
  • Profesor Walz říká: „Žádná despotická vláda a žádná kastovní vláda nikdy nedosáhla toho, co dosáhli Němci během posledních šestnácti měsíců. Jedině demokracie je schopna takového usilí.“ To je naprostý nesmysl. Lidé pod každým představitelným typem vlády, včetně těch nejzapřisáhleji despotických, projevili právě tolik lidské odvahy a kázně.
  • Profesor Walz se pak dále přirozeně ptá: „Co je ale německá demokracie, a jak funguje v praxi?“ To je velmi férová otázka, a já na ni dokážu odpovědět. Obecně funguje tak, že jednomu bohatému muži dává právě tolik hlasů, jako celému zástupu jeho chudších spoluobčanů. To je prostě objektivní fakt, který každý Němec připustí.
  • Poté profesor Walz poznamenává: „Je v zájmu Německa, aby se balkánské státy těšily míru a stabilní vládě.“ To je poněkud bolestně průhledné uhýbání. Pokud benevolentní německé říše chtějí jen abstraktní mír pro Balkán, pak by se zdálo, že jeho zajištění posíláním urážlivých zpráv do nejbližšího balkánského království a vyzývat je k boji od osmačtyřiceti hodin je tou nanejvýš neobyčejnou cestou, jak toho dosáhnout. Je zřejmé, že to, co chtěli, nebylo, aby se Balkán těšil stabilní vládě, ale to, aby se Balkán netěšil balkánské vládě a to vlastně skoro i sami řekli.
  • Profesor Walz také říká, že německé vítězství bude dobré pro Východ: „Japonsko světu ukázalo, že i asijský národ si dokáže vládnout a bránit se.“ Japonsko také světu, za existujících okolností, ukázalo, před čím považuje za nejmoudřejší se bránit.
  • Profesor Walz říká: „Německo nikdy nemůže doufat, že by vládlo Persii či Indii, může ale oběma zemím pomoci dosáhnout nezávislosti.“ To je vtip. Jeho pointou je, že Německo je téměř doslova jedinou evropskou zemí, která nikdy dřív ani nepředstírala, že by vysvobozovala jiné národy s odkazem na nějakou nezaujatou ideu.
  • Profesor Walz také říká: „Vítězné Německo zlomí monopol Británie na vládu na moři, nemůže je ale nahradit monopolem vlastním. Nemůže změnit přirozenost ani odčinit historii.“ Logika tohoto postřehu je jednoznačně tajuplná. Máme to chápat tak, že Británie, když takový monopl získala, přirozenost měnila, nebo historii odčinila?
  • Profesor Walz si stěžuje, že si americké noviny nevšímaly následujícího faktu. „15. listopadu byla ve Varšavě otevřena nová polská universita za přítomnosti německého vojenského guvernéra. Má zaujmout místo bývalé ruské university. Povaha university zajišťuje, že vyučovacím jazykem je polština.“ Dále pak (zcela nepodloženě) říká, že ruští Poláci jsou převážně na straně Německa: „Slova německého kancléře berou tak, jak jsou, zatímco ruské sliby učiněné v času tísně většina z nich nikdy nebrala zcela vážně.“ Máme věřit tomu, že 15. listopad nebyl pro Německo časem tísně? Pokud nyní Prusové dovolili, aby bylo polské vzdělávání polské, je jediným významem této skutečnosti, že Prusové byli jediným národem, který se obzvláště tvrdě snažil, aby tomu, aby bylo polské zabránil, a profesor Walz to ví zrovna tak dobře jako já.
  • Profesor Walz říká: „Kapitalismus po celém světě má instinktivní averzi k německé vládě.“ To je prostě absurdní. Průmyslový pokrok a triumf moderního Německa byl přísně a zcela kapitalistický, ještě víc, než byl takový industrialismus kdekoliv jinde. Kaiser byl více nezastřeně na straně Kruppu než jiné vlády na straně jiných kapitalistů.
  • Profesor Walz říká: „Kooperace jako aplikovaný princip vládnutí je nesporně formou socialismu, kolektivistickou formou společnosti.“ To je naprostá směska dokonala bezvýznamných slov. Je to něco, jako bychom říkali: „Pěchota je nesporně formou jízdy, konkrétní formou dělostřelectva.“ Kooperace je pojem pro spojování volných a nezávislých ekonomických jednotek. Nejsilněji existuje v rolnických zemích, které se Prusko snažilo zdrtit. Kolektivismus znamená vlastnění kapitálu státem a jeho činiteli a socialismus znamená téměř cokoliv, vyjma kooperace. Německo nepředstavuje nic z toho, jak poukážu za okamžik.
  • Profesor Walz podotýká: „Efektivita předpokládá poctivosti, lásku k práci a silný smysl pro povinnost. To jsou morální kvality, na kterých stojí německá efektivita.“ Efektivita nic takového nepředpokládá. Pečlivý a úspěšný profesionální zabiják je nanejvýš efektivní.
  • Když profesor Walz mluví o nějakých progresivistech ve Spojených státech, kteří jsou nepochybně podobní nějakým progresivistům v Anglii, říká, že „přímo mluvili o tom, že Německo ukázalo cestu.“ Německo nepochybně ukázalo cestu. Ale cestu k čemu? Což nás přivádí k poslednímu z těchto drobných bodů.
  • Profesor Walz říká, že německé vítězství „nahradí anglický ideál občanství, jímž je individuální svoboda, německým ideálem občanství, jímž je služba.“ To je, což je naprosto příjemné, uznat, naprostá a hluboká pravda. Německé řešení není ani kooperativní ani kolektivistické řešení. Je to otrocké řešení: ideál slepé služby konkrétnímu pánovi. Německo ve skutečnosti udělalo to, že přeneslo do průmyslu železnou kázeň z armády.

Je tu ale ještě další a ústřednější a mimořádnější záležitost, kterou bych mohl počítat jako číslo 14, ale která by vážně vyžadovala vlastní článek. Bude ale snad možné shrnout něco z její svrchované ironie. Profesor v klidu říká: „To, že německé vítězství bude znamenat nový život pro utištěné menší národnosti lze vidět ze dvou nedávných faktů. Belgie, jak je dobře známo, není státem založeným na společných národnostech (sic)“—a pak pokračuje o vlámském plemeni.

Nu, toť germanismus. Jiné mocnosti způsobily škodu a křivdu malým národům, i když jen málo tak zvěrsky, jako tomu bylo v případě Belgie. Žádná jiná mocnost by si nebyla tak zvěrsky nevědoma povahy svého zločinu, aby o něm vedla etnologické řeči. Německo se chce přátelit s malými státy. A spřátelit se s nimi chce takhle! Pokud jste malý stát, nebo si představujete, že jste malý stát, moudře učiníte, pokud se vyhnete dobromyslnému německému oku. Kdykoliv na vás může podniknout nájezd, pobít vás ohněm a mečem, povraždit vaše věrné občany—a to vše proto, aby vyhrabalo nějaké zasuté „plémě“, o kterém se rozhodlo předstírat, že to váš pravý poklad. Pokud si vy a celý svět myslíte, že jste jeden národ, pak se mějte na pozoru. Stačí, aby řeklo, že jste ve skutečnosti národy dva a rozpoltí vás ve dví šavlí.

Zdroj: Illustrated London News 1914-1916, str. 436-440 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s