Anglie a špatná vláda v Irsku – a Prusové (24. června 1914, Illustrated London News)

June 24, 1916

English Misrule in Ireland—and the Prussians

Bylo legitimní doufat, že dřív, než se tyto řádky objeví v tisku, mohli bychom mít nějaké zprávy o možnosti jakési irské vlády pro Irsko. Jen velmi málo lidí k ní má odpor a jsou to lidé toho druhu, kteří se radši perou i když jde o věci, za které bojují. V tomto listu se irské otázce věnuji s jistou záměrnou zdrženlivostí, zčásti proto, že to nemůže být arénou pro prudkou výměnu názorů, ale hlavně proto, že vím, že list je v oběhu i v zahraničí a již dlouho zaujímal jaksi kosmopolitní posici podobě jako Timesy, a zodpovědně si ji udržoval. Nijak se nestydím, že říkám mnohem méně, než bych musel říci, kdybych mluvil jen ke svým krajanům. Ale to nejmírnější, co lze říct o kapitole anglické historie, která se zde uzavírá, je to, že byla téměř až do samého konce nadmíru černá. Záležitosti jako výtečný Wydhamův zákon o půdě vnímám spíše s úlevou toho, kdo splácí dluh, než žoviální licoměrností toho, kdo dává dárek, a když výmluvný náboženský vůdce o Irech řekne, že jsou „hýčkaní a rozmazovaní“ mám za to, že je to jazyk nejen obludně lživý, ale smrtelně nebezpečný. Pokud se ale kdokoliv pokusí použít, jak to zkouší někteří v Americe, anglické hříchy v Irsku jako jakýsi protějšek pruských hříchů v Evropě, pak upadají do toho nejprostšího a nejohromnějšího omylu. Pokud si kdokoliv myslí, že tento hřích, který zatěžoval člena aliance v minulosti, je jakýmkoliv způsobem srovnatelný s velkým zlem s nímž je celá aliance ve válce, pak taková osoba nerozumí době, do níž se narodila, nebo tomu, co má před očima.

Při klidném a jasném pohledu tu nejde o rozdíl ve stupni. Je to radikální, a možná nenapravitelná odlišnost druhu. Špatná anglická vláda v Irsku mohla být milionkrát horší než byla, nebo milionkrát horší než kdy tvrdil nejdivočejší americký stoupenec irské nezávislosti, a přesto by obě nemoci pokud jde o celou jejich příčinu a léčbu zůstávaly stejně odlišné jako se liší mírný sklon k anémii od hřmící mrtvicí. Pravdivějším přirovnáním by snad bylo, že Anglie ve svém fungování k Irsku trpěla srdeční vadou, které se říká ztučnělá degenerace, jíž lze předcházet větším cvičením. Prusko ale mělo nemoc, již samotné cvičení posiluje.

Rozdíl je v tom, že pruský pokrok vyvolává ještě větší útisk než pruská reakce. Hrozbou lidem a národům nebylo Prusku starého černého střelného prachu, ale Prusko nového dusivého plynu. Vojenským náboženstvím Berlína nebylo starožitné luterství Fridricha Viléma, ale moderní atheismus Fridricha Velikého. Ani v nejmenším nejde o to, že by Němci věřili, že jsou zpátečníci, ale jde o to, že Němci především věří, že jsou „pokrokoví“ a kupředu kráčí s chemickými pumami v rukou. Skutečnou obžalobu proti nim lze nalézt ve větě, kterou používají pořád dokola, že totiž mají budoucnost. V budoucnost věří, budoucnosti se koří a pro osobu s křesťanskými nebo rytířskými instinkty je jejich budoucnost hrozivější a nelidštější než minulost kohokoliv jiného. Německá naděje je ta nejděsivější věc na světě, horší než nejhorší beznaděj nejzoufalejších tmářů. Když říkají, že jejich národ je mladý, myslí to vážně, a myslí tím, že naše národy jsou staré a na vymření. „A dobří zemřou první, pravil prorok.“. „A lidé by jim v tom měli pomoci,“ řekl jejich prorok Nietzsche, když mluvil o vymírání slabých ze světa. Když ve svých nevinných antropologiích říkají, že Teutoni jsou ti praví světoví válečníci, myslí to vážně, a myslí tím, že si vždy budou myslet, že těm, kdo mají tmavé oči, mají kolem nich ještě přidělat monokly. Mají ale za to, že se tato idea ještě lépe naplňuje v Zeppelinech a slzných granátech než se kdy naplňovala v planoucích větvích nebo válečných sekyrách. Profesor Diessmann, na Prusa zjevně velmi příjemný starý gentleman, na námitky proti obyčejným mučícím nástrojům, které Prusové používají jako zbraně odpověděl, že se mu jeví jen jako další kroky vědeckého pokroku Podle něj nejspíš podobné protesty provázely přechod od kamenných sekyrek k ocelovým mečům. Když řeknou, že vražda ponorkou (nebo podmořskou minou), jako byla vražda lorda Kitchenera je zjevně a zcela nevinná, myslí to vážně, a pokud se jim to podaří, chtějí být ještě nevinnější. To je jedinečný tón prusko-německé hrozby. Jeho inspirací není ani katolictví, ani protestantství, ani royalismus ani republikánství, ale futurismus. To, co Němec Hegel řekl o celém kosmu, skutečně platí i o Němcově privátním vesmíru. Němec není bytí, ale naplňování. Jinak řečeno, ať už se nám na něm nelíbí cokoliv, a ať se nám to nelíbí sebevíc nebo sebeméně, dá nám toho ještě mnohem víc. Na rozdíl od umělce nevěří v proporce. Jako zvíře—nebo rostlina—věří v růst.

Nu a ve vyčpělých a místních stescích špinících a poškozujících další civilisované vlády, jako je ten ohledně Irska, není nic, co bychom jmenovali v jednom světě s tímhle. Například staré pocity vůči irskému náboženství mohly a nemusely být správné, nikdo příčetný ale nebude popírat, že jsou méně trpké, než bývaly. Zeslábly pod vlivem ducha specificky moderního, ať už jej chválíme jako toleranci, nebo nad ním hořekujeme jako nad lhostejností. Člověk, který Home Rule odmítá proto, že je to Rome Rule (irská samospráva, že bude panováním Říma) je jistě staromódní, byť by měl pravdu. Belfast je, mnohem víc než Oxford, domovem ztracených případů. Neodsuzuji jej kvůli tomu, chválím, že se drží ztracených případů, pokud si opravdu myslí, že jsou to věci spravedlivé. Kvůli novějšímu, ale stejně mocnému vývoji se opovrhování takovými národy jako jsou Irové, kvůli tomu, že nejsou „německého plemene“, a přitom pro Němce stále kypí příležitostmi, bude Angličany přijato s jedinečným mlčením. O to se postarali samotní Němci. Je ostatně zábavné povšimnout si, že po všech plánech na zkorumpování irských vojáků a použití irských expedic, je jedinou pomocí, kterou Němci poskytli přívrženců Sinn Fein, je to, že se postarali o tom, aby Teuton byl ještě nepopulárnější než Kelt. Bystrý Ir, známý nám v Anglii nejlépe jako Norreys Connell, novou situaci velmi trefně předložil v básni, ve které říká, že on a jeho národ jsou pořád nepřáteli Staré Anglie, ale přátelé a spojenci Mladé Anglie. Stojí za povšimnutí, že s Německem je tomu přesně naopak. Právě Nové Německo, které vnímáme jako nejsmrtelnějšího nepřítele svobodných národů a pokud si v téhle záležitosti zachovávám nějaké zalíbení, pak je to ke Starému Německu. Anglické mučící nástroje se nachází v jejich museích, ale německé mučící nástroje jsou k nalezení v jejich chemických továrnách. V oblastech dřív utiskovaných Anglií nelze nalézt nic, co by připomínalo německou energii vědy a inovace v umění tyranie, ba ani v oblastech utiskovaných Ruskem—a když na to přijde, tak vlastně ani v oblastech utiskovaných Tureckem. Stále existují anglické předsudky a ruské předsudky, ale odpověď je v samotném faktu, že to jsou přestupky. Kastovní drzost, imperiálních hrabivost, rasové opovržení—to jsou součásti evropského předsudku, ale jsou to složky teutonského pokroku. Tyto věci jsou naším tmářstvím, ale německým osvícenstvím. Lze po pravdě říci, že téměř každý moderní Němec je osvícený, a světlem v jeho těle je temnota.

To s čím bojujeme, je nové a falešné náboženství, mnohem mocnější a mnohem méně ušlechtilé, než to, s nímž naše civilisace zápolila v kruciátách. V nejjasnější mysli by je bylo téměř možné nazvat náboženstvím nevěrectví. Naprosto spoléhá na anarchii neznámého, a pokud je civilisace nedovede přivést k vystřízlivění šokem zklamání, bude navždy nevyčerpatelným zdrojem novot zvrhlosti a pýchy. Jeho změny bude inspirovat jen jeden princip—a je to ten, který je ve dvojím smyslu vždy náboženstvím krve, protože jeho modlou je rasa a jeho obětí masakr.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s