Staré způsoby generálů (ILN, 15. července 1916)

July 15, 1916

The Old Ways of the Generals

V posledních a, jak můžeme rozumně doufat, triumfálních fázích války je víc než kdy dřív nezbytné, abych zachovali chladnou hlavu a dovolili těm, kdo vynikají ve vojenské vědě totéž. Bylo by ideální definicí liberálního vzdělávání, kdyby každý občan věděl o vědě tolik, aby ji nechal být. Takový stupeň osvícení není malý a je pravým opakem obyčejného. Předmět se vždy jeví prostý, když o něm doslovně nic nevíme. Ti, kdo se obávali obecného úpadku mezi svými krajany, poukazovali, a ne bez důvodu, na nečinné davy shromažďující se na fotbalových stadionech—muže hledící na hru, kterou nehráli. Ale i to byli muži, kteří by hru hrát mohli—přinejmenším muži, kteří věděli, jak se hra hraje. Nu, pokud bychom chtěli soudit obrovské množství žurnalistických a obecných komentářů k přítomné válce, měli bychom si představit stejné zástupy sledující stejný fotbalový zápas, kdy si ale většina z nich představuje, že je to soutěž, kdo vykopne míč výš do vzduchu. Nebo si je musíme představit, jak si myslí, že samotný fotbalový míč je cenou a skrumáž je osobním sporem mezi soutěžícími nespokojenými s výrokem sudího. Tyhle dojmy by nebyly o nic divočejší nebo vzdálenější od cílů fotbalu než byly cílům války vzdálené křiklavé pasáže v některých listech. Není o nic hloupější ignorovat rozdíl mezi skrumáží a hádkou než ignorovat rozdíly mezi ústupem a úprkem. A tato forma ignorance byla věcným zřídlem inspirace pro naše pesimistické žurnalisty během velkého ústupu Rusů. Není o nic ignorantštější domnívat se, že fotbalista skóruje, už když vykopne míč vysoko do vzduchu, než předpokládat, že generálovi stačí ke skórování postrčit svou linii v krajině. A tahle představa vyvolala dlouhou noční můru netrpělivosti během doby, kdy generál Joffre a odpovědní vůdci považovali za nejmoudřejší odkládat útok. Zcela nepoučený člověk se může dlouho dívat na šachovou partii a představovat si, že úkolem hráče je vzít protivníkovi co nejvíce figurek. Může se dokonce dívat dlouho na partii biliáru (pokud by hráči byli z těch tichých a ne těch ukřičených) a představovat si, že je to velký úspěch, když hráč sestřelí protivníkovu kouli. Z rozmanitých příčin v našem ostrovním státu a tradici byli nesčetní Angličané vyučení v řadě věcí zcela nepoučení ve válce a trvalo jim mnohem déle objevit tak elementární věci, jako že stáhnout se může být úspěch a postupovat může znamenat pohromu.

Tato krajní ignorance bohužel produkuje iluzi jednoduchosti. Je tu představa, že jediné, co chceme je hnát se vpřed nebo se rozhodnout udělat to či ono—pomyšlení, které by kdokoliv považoval za opilecké nebo šílené, pokud by se vztahovalo k jakémukoliv zručnému řemeslu, nebo i jen sportovní zábavě. S politováním kupříkladu vidím, jak Rev. R. J. Campbell mluvil o tom, že byl-li by naživu sir Francis Drake, Dardanell bychom se zmocnili. Věda o tom právě tolik, abych věděl, že nevím nic, nejsem připraven říct, že by génius velkého mořeplavce zvládl nebo nezvládl zcela nový problém těžkého dělostřelectva a obléhacího postavení. Odvážím se ale názoru o tomu, co by neudělal. Při utváření svých závěrů by nijak nebral v potaz názory kteréhokoliv populárního kazatele v dominiích královny Alžběty.

A přece by bylo skoro stejně rozumné dát toliko vojenskou odpovědnost populárnímu kazateli, jako ji dávat populárnímu politikovi. Možná by bylo správnější říct politikovi, který je v právě v módě, než populárnímu politikovi, protože vážně pochybuji o tom, že by nějaký politik byl nyní populární—v každém případě v této funkci. Tak či tak tu bylo kolem oné naší části politiky, která se zasahuje do našich tažení, příliš mnoho doktríny spěchu a nároků osobní iniciativy. Pro válečnou iniciativu by snad byl pro válečnou práci mnohem lepší neúspěšný politik než úspěšný. Dostane-li takový post politik úspěšný, bude mnohem lépe, pokud se bude chovat jako by byl docela neúspěšný a vlastně i jako by byl docela neznámý. Originální rozhodnutí ať pochází od generálů. A velká většina z nich ani nebude příliš originální—ne v případě, že to jsou dobří generálové. Válka zpravidla není vhodnou příležitostí pro ono odloučení jednoho směru myšlenek od druhého, onoho rozvíjení takové myšlenky bez propletení s jinými, jimiž dáváme jméno, když se projevují v umění, nebo v jednotlivém odívání nebo zvycích, originalita. Vymýšlení obecně znamená jistou nepřítomnost mysli kvůli hledání nové ideje. A generálství znamená stálou přítomnost mysli ve sledování starých idejí. I fráze, že v moderní válce je třeba vědecké metody je právě tak omylem i pravdou. K vědecké metodě patří dosahování úspěchu experimentováním v nespočetném množství nezdarů. Těžko bychom se zcela svěřili generálovi, který by navrhoval, že dosáhne vítězství experimentováním v nespočtu porážek. Věda spočívá v tom, že nejprve poznáváme, jak něco nedělat, jako první krok ve velmi postupné eliminaci. Když velitel v poli zjistí, jak něco nedělat, bude to pravděpodobně zrovna tak poslední jako první krok. Aby mohl být efektivní, musí být staromódní. Fráze starých romancí o „spolehlivém meči, nebo válkou ověřeném brnění byly, podobně jako mnoho jiných věcí považovaných za vysoce romantické, realistické. Od Černého prince v bitvě u Kresčaku bylo mnohem moudřejší, aby spoléhal na svůj věrný meč, než aby zcela spoléhal na nové culveriny, které byly prvotními experimenty se střelným prachem. Není odpovědí tvrdit, že to byly zbraně budoucnosti, a je úplnou odpovědí říct, že právě z toho důvodu se od něj nedalo očekávat, aby je považoval za zbraň přítomnosti. V onom stavu vědy by to byl neohrabaný voják, kdyby na ocelový kanon spoléhal jako na kamenný kyj. Tato velmi elementární pravda postačí k odražení senzacechtivosti nadělané kolem aviatiky—nebo spíše kolem zanedbávání aviatiky. Některým lidem se zdálo, že stačí, aby řekli, že aeronautika je nová věda, k tomu, aby dokázali, že je to věda jediná a také dost k tomu, aby dokázali, že to má být jediná věda přítomnosti. Lidé v běžném slova smyslu příčetní hovořili docela vážně o tom, jak překoná každou jinou zbraň—o možnosti zanedbat armádu či loďstvo, pokud bychom se dostatečně soustředili na budování flotily létajících lodí. Prakticky bylo navrhováno, aby si britská armáda opatřila křídla a rozlétla se nad hlavami německé armády, aby přistála na nepřátelském území, bez dělostřelectva, komunikačních prostředků či čehokoliv přenosnějšího než lehké zavazadlo do aeroplánu. Není třeba vysvětlovat, že každý krok v tomto myšlenkovém procesu je absurditou. Začněme tím, že jak jsem už řekl, není vůbec jisté, že i když je absolutně údělem metody nebo stroje, aby se staly velkou silou zítřka, dnes jsou nutně jen slabinou. Ten rozdíl je nevyhnutelnou součástí, právě propojenosti a vzájemné závislosti, která je duší stroje. Možná je pravda, že půl bochníku je lepší než žádný chleba, ale rozhodně není pravda, že půl motorového vozu je lepší než celý kůň. A dokonce i rychlost nového stroje může být zvrácena pomalostí nového mechanika. Často může být lepší používat staré nářadí s novou dovedností než používat nové nářadí se starým váháním a mystifikací. A je také omylem, odhaleným vším zkušeností a analogií, předpokládat, že jelikož nějaká věc roste na úkor jiných věcí, vyroste nakonec na úkor všeho. Pára, benzín, a každá další metoda roste, dokud nevyplní určitou mezeru, nikdy ale nevytlačuje všechny ostatní způsoby pohybu a nikdy ne nevytlačí. Hlavním omylem z praktického hlediska ale je sama myšlenka na oblíbené zbraně nebo upřednostňovaného druhu vojsk. Je to omyl pouhého stavění nového proti starému, namísto umožnění pověřené a kompetentní inteligenci, aby si v každém daném případě vybrala mezi novým a starým. V takovém případě může být specialista víc při věci než amatér. Parlament už takovou episodu zažil, a zrovna uspokojivé to nebylo, s létajícím poslancem. Doufám, že ta metoda bude opuštěna dřív, než se dočkáme zvoleným zástupců houfnic a vybraných delegátů ručních granátů, jak vedou rozpravu proti ctihodným poslancům za torpedové sítě a ctihodným poslancům za pontony.

Zdroj: Illustrated London News 1914-1916, str. 466-470 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXX, Ignatius Press, San Francisco 1988

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s