Další německá přetvářka (ILN, 12. srpna 1916)

August 12, 1916

Another German Pretence

Na německou vládu je spolehnutí: v těžkostech je velmi při ruce ku pomoci. Všechny možné další síly, velkorysé, zrádné, neutrální, nahodilé možná před pruskými tyrany prchají, ale jejich vlastní počínání vede pevně a jednoznačně k jejich vlastní zkáze. Svět může hlučet v rozporné debatě o osudu pruského panování, voláním po léku, po zmírnění, po ušetření, po amnestii, když ale tím lomozem zaslechneme hlas samotného pruského vládce, je to hlas sebevraha volajícího hlasitě po smrti. Do posledka nám neponechá žádnou výmluvu, abychom zapomínali, co je to za člověka. Již mnoho měsíců tlačily nesčetné a rozhodně ne opovrženíhodné vlivy k částečnému míru. Pouhým mírněním ubíhajícím časem má dlouhá válka téměř léčivý charakter dlouhého míru. Nepřítel začne být důvěrně známý, jako přítel svého druhu a dokonce i zášť se zmírní, když se z ní stane zvyk. Dokonce i nepřítelovo neštěstí je mu k dobru a prospěchu. Muži pochodující proti němu jsou dědici všeho, co znamenalo rytířství a samotné jeho obraty jej, sobě samotnému navzdory, nutí do pózy ušlechtilého zoufalství, kterou měl vždy v ohavnosti jako romantický. Temný a bez tvářnosti vypadá proti svému soumraku téměř pitoreskní. Kdyby jen dokázal postát v klidu, možná by před ním museli stanout i jeho zhoubci tak, jako stanuli před Mrtvým Cidem. On ale chvíli nepostojí. Těm, kdo mu nedůvěřují nejhlouběji, stačí trošku posečkat a on jistě něco provede. A věci, které bude dělat, budou toho druhu, jako byla vražda kapitána Fryatta. (Kapitán britské obchodní lodi narazil do německé ponorky, později byl zajat, obviněn, že na ponorku zaútočil úmyslně, odsouzen vojenským soudem a popraven pozn. překl.)

Nevím, zda stojí za to rozebrat na kusy sofistické předstírání o „franc-tieur moří“ (odstřelovač často operující mimo řadové jednotky pozn. překl.), jímž se to německý tisk snažil přikrýt. Celý nápad zastřelit franc-tieur ve smyslu civilisty, který hájí svůj dům před vojskem je ukázka německé pedanterie a pravděpodobně nepřežije pád Německa od moci. Ale i kdybychom přijali myšlenku franc-tieur, tak jak stojí, je naprostý nesmysl nazývat muže jako je kapitán Fryatt někým takovým, a to jak v liteře, tak v duchu. V liteře je jeho případ specificky pokryt a chráněn mezinárodním právem. V duchu he původ, motiv a smyslu jeho postoje zcela odlišný. Odsudek civilního snipera stál na myšlence, že běžný civilista byl bezpečný jako svého druhu neutrál. Ale německé ponorky, a o tom není sporu, pronásledují a potápí pokojné obchodní lodi tak, jako privátní zabiják pronásleduje a probodává privátního nepřítele. Pokud by se kdy teoreticky zvažovalo, že má konkrétní voják vyrazit napadnout konkrétního obchodníka a zabít ho bajonetem, pak by princip franc-tieur nikdy nebyl ani připuštěn. Můžeme pod nejpřísnějšími tresty zakázat nebojujícím bojovat. Nemůžeme to udělat, pokud sami nebojující proměníme v bojovníky tím, že s nimi bojujeme. Pokud se rolník vplíží do stanu a holí ubije spícího vojáka, může být rolník popraven, třebaže je civilista, nebo i proto, že je civilista. Pokud se ale voják vplíží do domu a pokusí se zabít jeho majitele a majitel domu použije svůj revoler, pak to v řádně řízených armádách bude voják (pokud revolver mine), kdo bude popraven. A nakolik ponorka tvoří novou situaci, pak jen tvoří nového nepřítele. S osobou, kterou jste sami zatáhli do války, musíte zacházet jako s válečným zajatcem. Stejně logicky by Němci mohli postřílet všechny belgické vojáky, které zajali, pro porušení belgické neutrality. A je velmi pravděpodobné, že to udělají, než s nimi budeme hotovi.

Budeme ale blíže pravdě, o téhle divné skupině, pokud řekneme, že taková věc se opravdu nedělá s předstíráním, že je zákonná, ale spíše proto, že j bezprávná. Není to jen shoda okolností vojenského stavu jejich tažení, že můžeme říct, že jejich hlavní cíl je „prorazit ven“. Destrukce je jejich jedinou originalitou. Jejich představa o pokroku a invenci je zabít něco, co dosud nikdo nezabil a spálit něco, co dosud nikdo nespálil. Rvát se mimo ring, dávat rány pod pás, nerespektovat hranice nebo porušit dorozumění—to je duchovní esence onoho prchavého leč reálného elementu, který jejich filosofové označují za německou svobodu. Jejich inovativní duch nám již nemůže dát nic čerstvého pokud jde o tvoření či přesvědčení, nebo i jen vojenskou iniciativu. Germanie dávno přestala posílat své velké děti s jejich dětinským ale poetickým typem úžasu, nikdy neměla co čerstvého nabídnout než čerstvý druh mrtvol. Z německé architektury bolí oči, každý pomník, který postaví je kolosem neschopnosti, ale musí být pilní jako včelky při stavbě nových vězení. Nevyprodukovali žádné originální vojáky: rychle jim dochází i čerství vojáci, ale vždy jsou připraveni nám vyhovět s novým typem odsouzence, nebo nějakým poprvé v železech. Co máme kupříkladu říci o ženách a dětech docela náhle unesených z Lille? Byli to všechno franc-tireurs?

Jedinečnou a beznadějnou známkou moderního Němce je, jak jsem už často říkal, obludné poblouznění o svobodě. Je přesvědčen, že anarchie je novota a že novota je pokrok. Dokud bude toto poblouznění, bude tu jeden zvláštní argument proti pruskému imperialismu, argument, který neexistuje proti žádné jiné tyranii na světě, a to ani proti tyranii Turků. Turek nechce mít víc a víc manželek, pokud něco, tak spíš méně a méně. A pokud dal někdy lidem na výběr mezi koránem a mečem, byl to korán, ke kterému nebylo možné nic přidat. Na rozdíl od Němce po nás nežádá, abychom si vybrali mezi obrovskými rozhledy profesionálních theorií a neméně obrovskými rozhledy chemických jedů a mučení. Němec po nás chce, abychom přijali, cokoliv mohou obsahovat jeho knihovny, pod trestem snášení čehokoliv, co dokáží vymyslet jeho laboratoře. Pro ty, kdo myslí jasně a dokážou své názory sledovat zpět v kořeni v rozumu, bude tato pravda činit prušáctví zcela zvláštní hrozbou, která se svým druhem liší od jakékoliv reakce nebo pitomosti, jaká může být k nalezení nejen v Turecku, ale i v Rusku a Anglii. Ale jasně smýšlející lidé nejsou ve skeptickém věku běžní. Ale tváří v tvář povrchní kritice běžné v takové době, je zcela zásadně žádoucí, aby se jak Anglie, tak Rusko vyhýbali i jen poskytnutí nepříteli příležitosti k rouhání. Nakolik lpíme i na svých starých omylech, dáváme nepříteli nepřímé povzbuzení v jeho nesmyslné tvorbě nových omylů. Zde samozřejmě spočívá velmi reálná, byť doufám jen dočasná, tragedie zhroucení vyjednávání o Irsku. Prus je nucen udržovat neustávající vzrušení těchto destruktivních novot. Musí dělat divočejší a divočejší věci, aby prokázal, jak čertovský je to chlapík, aby svět neodhalit jak zatracený ubožák to je. Ale Anglie v Irsku a Rusko v Polsku jsou jen zapleteny ve starých potížích, jejichž pokračování není pro jejich moc a důstojnost v nejmenším potřeba. O to je zpozdilá sbírání sil pouhé reakce v těchto dvou říších k uzoufání. Je bohužel čirá pravda, že dokud necháváme marnotratně tuto starou ránu otevřenou v naší vlastní říši, velmi tím oslabujeme naši moc požadovat politické vzkříšení Polska. Stejně jisté je, že dokud tohoto vzkříšení nebude dosaženo, zůstane falešná filosofie s níž Spojenci zápolí, neporažena a připravena znovu se objevit jako dobyvatel. Polsko je ústředním pilířem Evropy. Od té doby, kdy byl zlomen Fridrichem Velkým celý chrám se potácel tam a zpět. Ono prázdno bylo tím nejbližším, čím se Prus kdy přiblížil k tomu, aby něco vytvořil—neexistenci velkého národa. A teprve až bude obnoven skončí celá temná Fridrichova epizoda tak, jak skončila epizoda Attilova.

Zdroj: Illustrated London News 1914-1916, str. 482-486 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s