Burke a anglické odborové svazy (ILN, 23. září 1916)

September 23, 1916

Burke and England’s Trade Union

Edmund Burke řekl, že je nemožné napsat obžalobu proti celému národu; ale Edmund Burke měl v ohavnosti samotnou ideu demokracie. Pokud nechtěl brát celou populaci za zločince, bylo to jen proto, že chtěl, aby o ni bylo soustavně pečováno jako o šílence. Velmi nedávno byl jeden pacifistický poslanec—který byl myslím také členem tělesa absurdně nazvaného Unie demokratické kontroly—upomenut, že nemá jakékoliv morální právo být členem parlamentu, jelikož rozhodně není reprezentantem voličů ve svém obvodu. V odpovědi se se vší vážností dovolával Burkeho autority. Stejně dobře se mohl dovolávat autority Castelreagha nebo Metternicha, protože Burke se nehlásil k tomu, že by ve vládu lidu věřil třeba i jen jako v princip. Burke byl velký muž velké mysli, který své důvody překládal v plné filosofické formě a byl v každém případě mužem příliš upřímným, aby toleroval i jen používání, natožpak drzé a pokrytecké zneužívání, takových označení jako Unie demokratické kontroly. A jeho přesvědčení, že státnický um je nutné provozovat nad hlavami obecného stáda, s sebou neslo spravedlivý a logický závěr, že stádo musí jako celek být ve většině případů nevinné jako stádečko ovcí. Nicméně i u stádečka ovcí obyčejně zjistíme, že zaujímá kolektivní názor na smečku vlků. Kdekoliv je dav vůbec konsultován, jeho výrok je obvykle proti nepřátelskému davu jako davu. Když masa normálních příslušníků nějakého svobodného státu snáší nějakou národní křivdu, vždy vznáší obvinění proti celému národu. Čím víc zastupují průměr své vlastní komunity, tím víc obviňují právě průměr nepřítele. Čím víc je jejich vláda populárnější, tím víc je nepřátelská populace nepopulárnější. Francouzský občan mluví o tom, jak nenávidí Prusy, nemluví o tom, že by nenáviděl Bethmann-Holwega nebo i Bernhardiho. Srbové říkají, že strádali pod Turky, ne že trpěli kvůli nekorektnímu politickému přístupu svého podmanitele chalífa Osmana. Nejprostší a nejvíce samosprávné komunity od úsvitu dějin o kmenech, které stály proti nim, vždy mluvily tak, jako by to také byly prosté a samosprávné jednotky: o rozdrcení Amálekovců, poplenění Egypťanů, o obavách z Řeků, když nesou dary, o vysvobození z hněvu Seveřanů. Celá prvopočáteční historie je prodchnuta předpokladem demokracie. Přirozený lid vždy pojal kolektivní charakter cizího lidu stejným zběžným pohledem, který pojme obrysy cizí krajiny. Tento verdikt, tak matoucí pro politické sofisty ( a Burke, jakkoliv byl velký a důmyslný, byl v některých bodech politickým sofistou), je přímo v kostech nejheroičtějšího z prvních eposů a nejstarodávnější z posvátných knih. A tento verdikt, vynášený vesnicemi a kmeny od té doby, co lidstvo začalo být lidským, byl jen nedávno se vší svou elementárností a hromotřasnou autoritou přednesen ve shromáždění anglických odborových svazů. Ohromnou většinou se pracující této země během diskuse o míru odmítli sejít či vyjednávat s německými odborovými svazy a vznesli obvinění proti celému národu.

Z principiálního hlediska mi přijde, že pokud demokracie nemůže udělat tohle, pak nemůže udělat nic. To, co Rousseau nazýval obecnou vůlí, může znít velmi mysticky, tak jako většina ostatních věcí, které jsou skutečně pravdivé, ale bez této koncepce nedává počítání volebních hlasů v komunitě o nic větší smysl, než počítání oblázků na pláži. A nechápu, co by mohla obecná vůle dělat, pokud by nezobecňovala. Je zřejmé, že se nemůže specializovat, že nemůže rozplétat všechny nekonečně dělitelné detaily v každém atomu zkušenosti. Pokud nemůže docházet k pevným a konečným závěrům o tom, že jsou jisté věci dobré nebo špatné ve svém celku, pak nemá v lidském životě žádnou funkci. Je pravda, že v posledním smyslu může dobré a zlé v lidech uvést do rovnováhy jen sám Bůh. Stejně tak je ale pravda, že jen Bůh sám může uvést do rovnováhy, co je dobré a špatné v jednom člověku. Pokud ale nemůžeme rozhodnout, že sdružený lid se dopustil sdruženého zločinu, pak se národy nemohou vnitřně sdružovat a demokracie nemůže existovat—a to ani abstraktně. Nejde tu jen o tom, že by nešlo, jak pořád tvrdí její oponenti, že demokracii nelze provozovat v praxi, ale že ji nelze ani zastávat theoreticky: nelze ji ani myslet. Jestliže si může nějaký lid vybrat správně, může jinému lidu vyčítat, že si vybral špatně; a může rozhodnout, zda si tak vybral lid. Nejdemokratičtější shromáždění anglického lidu rozhodlo, že to byl německý lid, kdo rozhodl a vybral a že si vybral špatně. Závěr je to důležitý a dokonce senzační a je také téměř jistě správný. Německý vina může být relativní a někdy i negativní, ale sotvakdy jde o pouhou nevědomost a to platí i o těch nejkultivovanějších profesorech. Můžeme si myslit, že je Německo méně provinilé než Prusko, nebo Prusko méně provinilé než pruská knížata—zrovna tak, jako můžeme mít o Macbethovi lepší mínění než o Lady Macbeth, nebo o Lady Macbeth lepší než o třech čarodějnicích. Ale podobně jako v tragedii Macbethově jde o tragedii vůle nikoli osudu. Špatná je obecná vůle Německa za špatnou ji označila naše obecná vůle. Špatná je proto, že je nasáklá samochválou a plná vyčpělé duchovní pýchy. Ať už můžeme věřit nebo vědět o existenci jakkoliv vážených soukromých lidí v Německu, není mezi nimi prakticky nikdo, kdo by nebyl nekonečně lepší, kdyby se narodil kdekoliv jinde. To je odsudek společnosti.

Ale velké rozhodnutí anglických odborových svazů je důležité v dalším a velmi významném ohledu. Svět před válkou byl plný falešného sjednocování. Mělo se za to, že anglický socialista je přesně stejný jako německý socialista, protože byli oba odboráři, vlastně tak, jako se mělo za to, že Angličan je jako Němec, protože jsou oba Teutoni. V obou případech se jména používala k tomu, aby skryla věci. Německá socialistická strana měla od počátku původ a povahu docela odporující čemukoliv, co se nazývá socialismem v Anglii. Sociální revolta v této zemi je revoltou nejprostších a dokonce nejneurčitějších prvků v našem mužství proti hrubě cynickému komercialismu, revolta je to zmatená a do značné míry konservativní. Němec by řekl, že jeho socialismus je věcí hlavy, a náš byl převážně věcí srdce. Ale hnutí anglických odborových svazů, jakkoliv převážně instinktivní, bylo přísně spontánní, skutečně vzešlo z lidu.

Německý socialismu byl v první řadě a především vším, co bylo v Německu ošklivé a nešťastné. Byl vzdělávací. Dalo by se tvrdit, že anglická sociální revolta byla známkou anglické ignorance: někdy ignorance v lidu, častěji ignorance vladařů. Ale hnutí téhož jména v německé říši je věcí vědění. Je ztuhlé oním zakrslým věděním, které lze označit je za znalost. Pouhé poučování je nejen považované za dobrou věc, ale souhrn všech dobrých věcí. „Je-li v této těžké válce jedna věc víc než jiné,“ píše velmi optimistický německý žurnalista, „vrhá jasné světlo na na budoucnost, pak je to často opakovaný důkaz, že konečného vítězství dosáhnou země s nejvyšším vzděláním—což znamená s duchovními a morálními silami.“ Pro něj znamená mít učitele totéž, co mít světce a hrdiny a školní třídy jsou očividnou náhradou chrámů a domovů. Vzdělávání je moderní Němcovou odpovědí na vše: na nejzazší a nejstrašnější otázky, jako je otázka, jež byla položena Kainovi. Svou intelektuální kázeň předvádí jako odpověď na cokoliv, ba i jako výmluvu své morální anarchie. Chová se pořád jako vepř, a pak nám povídá, že je vepř učený. Anglický dělník není učený vepř, ale spíše neučený člověk, i když není o mnoho nevědomější než jeho zaměstnavatel. Ale světlo přírody, ve kterém ukul některá pouta bratrství doma, je totéž, ve kterém viděl důvod servat ta, která ho poutala k pouhému otročení v cizině a to je cosi příliš prostého pro lidi učené toliko chápat.

 

Zdroj: Illustrated London News 1914-1916, str. 509-513 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXX, Ignatius Press, San Francisco 1988

 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s