Pružnost volného myšlení (ILN, 30. září 1916)

September 30, 1916

The Flexibily of Free Thought

Ve velkém umění nafoukanosti je uznávaným manévrem, že si člověk nepřipisuje přednosti a zásluhy, jen se je pokouší vysvětlit. Pokud ty řeknu: „Za svižnost svých nohou a štíhlost své elegance při valčíku vděčím možná více své pratetě než jakékoliv jiné lidské bytosti,“ pak je zřejmé, že jakákoliv drobná pochvala sebe sama unikne nepovšimnuta v mé chvále zestárlé, leč aktivní příbuzné. Nebo pokud řeknu: „Svou osobní krásu připisuji vzduchu v Kensingtonu v prvních dnech a ne, jak se někteří domnívají, vydatnějšímu klimatu Fleet Street, které mi dodalo tolik jiných předností a úspěchů,“ shodnou se všichni, že se o sobě zmiňuji nanejvýš vzdušným a odlehlým způsobem. Tato metoda je velmi užívaná mezi zpozdilejšími osobami, které se považují za patrioty: je velmi užívaná mezi Němci a s lítostí musím říct, že rozhodně nebyla neznámá v Anglii, zejména před tím než naše země ze svého bidýlka splendid isolation vykročila na vysoké podium evropské rovnosti. Lidé prohlašovali, že je obtížné vysvětlit některé nadřazenosti, když ve skutečnosti bylo mnohem těžší je dokázat. Nu, to že někteří Angličané budou takhle mluvit o anglických nárocích, je alespoň lidské a odpustitelné, ale to, že někteří Angličané budou takhle mluvit o nárocích německých, to už přijde docela neobyčejné. Přesto nacházíme Angličany, kteří mluví docela tak, jak mluví Němci sami, o „připisování“ toho či onoho úžasné německé inteligenci nebo ohromujícímu německému triumfu. Přiznávám se, že se smířím s tím, že na vysvětlení německé nadřazenosti si počkám, až o ní budou nějaké důkazy. Profesoři servilní sociologie pořád říkají, že za své úspěchy bojovné Německo vděčí své organisaci. Jaký úspěch? Prusko bylo úspěšné ve sbírání zbraní či nástrojů (živých i neživých) k páchání zločinu, ve spáchání zločinu úspěšné nebylo. Při přemáhající převaze v mužích je vždy dokázala vymanévrovat Francie. Při stejné převaze v munici je nakonec přemanévrovalo Rusko. Pokud máme na německém plánu hledat něco skutečně originálního a poutavého, pak to nenajdeme na válečném poli. Myslím, že bychom ale našli pár zajímavých a zvláštních věcí na poli, které by samo Německo nazvalo polem kulturním.

Jeden praktický objev, který Prusko skutečně učinilo, by se dalo obecně nazvat reglementací volného myšlení. Konkrétně bychom mohli hovořit o zajetí a ovládnutí divokého profesora. Většina starých autokratů, jako byli ti rakouští a turečtí, si dávala záležet na tom, aby o starodávné ambice usilovala pod starodávnými záminkami. Je skutečným pruským objevem, že tyto záminky lze nekonečně variovat, pokud a dokud zůstávají ambice jedny a ty samé. Kdyby například Turci po bitvě u Moháče anektovaly Čechy, odvolávali by se nejspíš na nějaký text v Koránu, řekli by, že jim Alláh dal zemi nevěřících pro slávu Prorokovu. A dokud by Čechy drželi, drželi by je podle této záminky. Kdyby Rakousko vzneslo svůj formální nárok na Čechy, říkalo by, že nějaké uznávané papežské rozhodnutí či ctihodné diplomatické urovnání již dávno Čechy uznalo jako jeho vlastní. To by řeklo, a dokud by Čechy drželo svou vlastní silou, tvrdilo by to. Kdyby si Čechy nárokovalo Prusko, mohlo by tvrdit cokoliv. Dokonce by i bylo pobízeno říkat cokoliv—říkat nejbláznivější věci, které se mohou dostat do té nejpraštěnější hlavy. Argumenty budou považované za o to kultivovanější, pokud budou posbírány z nejodlehlejších, nejrozličnějších a nejirelevantnějších zdrojů literatury a legend. Jeden profesor může tvrdit, že Unser Shakespeare, ve svém duševním vidění zahrnujícím celý svět objevil mořské pobřeží Čech, které Čechové tak hrubě a slepě opomíjeli, že civilisace vyžaduje jeho odevzdání rozšiřujícím se naléhavým potřebám německého námořnictva. Další profesor by mohl vrhnout nejučenější pochyby na existenci nezávislého českého jazyka a poukázat přitom, že v autoritativní učebnici známé jako Murgerovo „Vie de Bohéme“ mluví všechny postavy očividně francouzsky. Třetí profesor může říct, že v Anglii lze pečlivě sesbírat a uspořádat mnoho románů a časopisů, které všechny popisovaly muzikální lidi, že jsou ve svých „ve svých zvyklostech Bohémové“ (tedy Čechové) a že pokud jsou Čechové muzikální, pak musí být Němci. Čtvrtý profesor může uvést, že ve Francii je zvykem mluvit o Cikánech jako o Bohémech, jako například v románu Victora Huga o „Notre Dame de Paris“ (zde by následoval prales drobných poznámek se všemi čísly stránek nebo odstavců)a že nomádský problém Cikánů byl zjevně problémem mezinárodním, ve kterém musí mít německá světová politika první slovo k vyslovení. Prusové mohou říct kteroukoliv z těchto věcí, nebo všechny tyhle věci, zdá se, že pro záminky, které politické autority uvítají jako příspěvek k otázce, není mezí. Profesoři mohou snášet všechny důvody na světě i mimo světa pro anexi Čech, pokud by to byl bezprostřední politický projekt a jejich intelektuální svoboda má jen jednu zřejmou mez—nesmí dávat žádný důvod, proč neanektovat Čechy, a pokud by k tomu měl někdo z nich k tomu měl příležitost, docela jistě by ho to zničilo a dost možná by ho poslali do vězení.

Nu, a takhle koncepce je ještě mnohem chytřejší než většina pruských triků. Na rozdíl od většiny z nich se dovolává skutečné pravdy v lidské psychologii. Je to skutečně velká zábava stavět theoretické vzdušné zámky, které jsou od koukání a ne od bydlení. Je tu pokušení předložit theorii, která není ani tak myšlenkou jako dovolenou od myšlení. Jako někdo,kdo tráví větší část svého života tím, že dělá, co umí nejlepšího pro sociální nauky, ve které se vší vážností věří, jsem často přemýšlel o vydání knížky nesmyslných theorií, něco jako knížku nonsensových veršů. Mohla by se jmenovat „Nemyslím si neboli These, které je autor připraven tvrdit, ne však zastávat.“ Kdysi jsem vypracoval důkaz, že Shakespeara napsal Bacon, který pro kohokoliv, koho tyhle věci zajímají, přesvědčivý, ba drtivý, ale mě tyhle věci nezajímají. Předvedl jsem, jak byl Jakub II. placený svým synovcem Vilémem Oranžským a plnil jeho přání v každém detail, naplnilo to i moje přání v každém ohledu, až na to, že si s takovými věcmi vůbec nechci lámat hlavu. V nějakém rozhovoru jsem kdysi předvedl důkaz, že projevy Roberta Lowe byly pro něj soukromě napsány panem Gladstonem—důkaz úplný v každém ohledu vyjma detailu pravdivosti. Nu a zrovna tak, jako se tvrdí, že německá vláda využívá dovolenkové cesty svých poddaných ke špehování cizích zemí, tak dozajista užívá, mohli bychom říci, své dovolenkové filosofie. Tak jak se o našich molech a přílivech a odlivech něco dozví i od německého úředníka, který se zdá jen házet v Brightonu oblázky do moře, a jako se pokusí něco vyzvědět o našich uniformách a policejní organizaci i od německého lokaje doprovázejícího diplomata na státní banket v City, tak se bude snažit použít i zatoulané myšlenky svých zatoulaných poddaných. Nařídí jim, aby si vedli deníky o svém snění za dne. Jeho ekonomika bude sbírat zrovna tak bubliny jako kulky a v jeho továrnách burácejících sofismat lze dokonce i z dobrého vtipu udělat špatnou nauku.

Je tu myslím ponaučení pro moderní svět a to docela mimo moderní válku. Dalo by se označit za pružnost volného smýšlení, což v některých případech musí vždy znamenat porušitelnost volného smýšlení. Nesmysly, které bude poctivý člověk vyprávět, ač za to není placen, budou proradní lidé dozajista vyprávět, když za to dostanou zaplaceno a člověka lze vždy uplatit, aby vymýšlel nové vrtochy a utkvělé myšlenky, stejně jako k tomu, aby intonoval stará kréda. Mysl je třeba předem připravit, ne tak, aby se dokázala vyrovnat s jejich povahou, jako spíše k tomu, aby předpokládala a ignorovala jejich nekonečnou rozmanitost. Jakékoliv věci lze definovat, včetně množství těch, které nelze tolerovat. Nejlepších pravd bychom se měli držet ne proto, že pro nic jiného nelze nic říct, ale proto, že pro všechno ostatní lze říct téměř cokoliv. Každé dítě by se o existenci sofistů mělo dozvědět tehdy, když se dozvídá o existenci zlodějů. A pokud se o nich takhle dozví, vzejde z oné divoké hodiny, kdy se německý profesor dal do války s lidstvem, alespoň jedna dobrá věc.

Zdroj: Illustrated London News 1914-1916, str. 513-517 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s