Osočení německé velkomyslnosti (ILN, 14 října 1916)

October 14, 1916

The Accusation of German Magnanimity

Zůstane v paměti, že se ve svých posledních proslovech v Reichstagu německý kancléř s jistým zápalem bránil obviněním z rytířskosti. Skoro to vypadalo, že své pomlouvače se zmužilými emocemi vyzývá, aby řekli, kdy a kde svou pověst poskvrnil milosrdenstvím nebo skrupulemi a při samotném nebi se ohrazoval proti fantastické nepravděpodobnosti, že by snad své anglické oběti ušetřil z perfidní pohnutky lítosti. Je pravda, že cosi zamlženého v kontextu a jistá pověst umírněnosti vedla k určitým pochybnost o tom, co tím chtěl říct. Jisté minimu významu je ale zřejmé, pokud uvážíme, komu byly tyto věci řečeny. Obracel se na Němce. Neobracel se, jako  korunní princ v onom milém interview, k Američanům.  A ve svém proslovu k Němcům se kancléř nehájil proti obvinění z nelidskosti, ale proti obvinění z lidskosti. Je dost možné, že sám je umírněný. Panovačné divošství nemusí být přesně to, co by se mu líbilo, myslí si ale, že se to líbí jim—nebo té mocné části z nich. Co já vím, třeba mu skutečně nemohou důvěřovat, že bude nelítostný o nic víc, než můžeme my věřit tomu, že bude milosrdný. Pruská vláda může Němcům lhát, když hlásá, že bude držet Belgii, tak jako lhala Belgičanům, když říkala, že bude Belgii chránit. Může Němce do míru uvrhnout stejně rychle a zrádně, jako nás všechny uvrhla do války. To není naše věc a to nemůžeme vědět. Můžeme ale soudit, co nám tón kancléře řekne o tónu Reichstagu, ba i o tónu německé říše. A pravda je taková, že ho ani nenapadlo odmítnout a vyvrátit evropská a americká obvinění z krutosti, ale jen německá obvinění, což byla úderná obvinění z velkomyslnosti. Obvinění z pirátství a masakrů se na něj valí neustále ze všech světa stran, od spojených národů i od nesčetných neutrálů. Aniž by je třeba aspoň hájil jako fakta, jemu ani nevadí jako pomluvy. Abychom svou věc proti Německu vyložili co nejmírněji: máme svou žalobu proti němu. V každém případě se po celém světě vede etický spor, v němž jsou vojenské metody Německa žalovány jako novoty a ukrutnosti. Není samo o sobě zřejmé, že nemluvně v kočárku je hrozivý ozbrojenec, proti kterému je vojenskou nezbytností namířit výbušninu. Neskáče do očí, jak říkají Francouzi, že dav neškodných amerických turistů  musí být odsouzen k tomu, aby byli utopeni jako koťata, protože byl jednou rakouskými poddanými zavražděn rakouský princ.  Pokud vejdu do nejbližší vsi, unesu faráře, přednostu stanice a dva kostelníky a řeknu jim, že jim podřežu krky, pokud se ke mně příštipkář, dráteník a vesnický idiot nebudou chovat s náležitým respektem—pak člověk nemůže říct, že laskavost mého pojetí spravedlnosti září jako slunce o polednách. Ale právě tohle německé úřady udělaly, přiznaně a veřejným prohlášením, při okupaci Belgie. Člověk by se domníval, že hlavní mluvčí německé říše se bude cítit nucen v první řadě reagovat na tuto obžalobu, zapojit se do této polemiky, předložit svou vlastní verzi etického počínání v těchto věcech. Faktem je, že je nucen prostě a výlučně se očistit od obvinění, že takových věcí nedělá dost. Pokud nás tohle neosvítí, pak těžko uvažovat, co jiného by nás osvítit mohlo. Můžeme a nemusíme přesně rozumět tomu, co německý kancléř míní. Rozumíme ale tomu, co znamená německá říše a to bychom neměli zapomínat.

Není příliš pravděpodobné, že ve velmi prostém světle toho, co německý kancléř říkal Němcům, by zanechalo velký dojem to, co německý korunní princ říkal Američanům. Ta zábavnější příhoda má ovšem spojitost s tou druhou. Když se totiž německý korunní princ jeví jako humanitář, pak si můžeme dosti hbitě spočítat, jak to je s autenticitou německého humanitářství. Kolem tohoto ubohého člověka není žádné velké tajemství—ani tajemství ničemnosti. Některé může překvapit, že německý kancléř není tak černý, jak se kreslí—či spíše jak se kreslí sám. Jedinou jeho obhajobou jako umírněného je totiž tvrdit o něm, že to ve skutečnosti jen hraje, když naznačuje, že je tyran. Někteří dokonce předpokládají, že existují nějaké takové milosrdnější pochyby i o německém císaři. O německém korunním princi ale žádných pochyb není. To, že je to drzý a iliberální Prus par excellence dokazují nikoliv jednostranné klepy a karikatury válečné doby, nýbrž fakta, která byla všem informovaným lidem dokonale známa dávno před válkou. Přinejmenším on je členem junkerské vojenské strany, i kdyby byl jejím jediným členem. Byl přesvědčený, že brutální povýšenectví je páteří státnického řemesla, ať už si jeho otec nebo přátelé mysleli cokoliv jiného. Zhýrale si dal záležet na tom, aby v čase hlubokého míru aplaudoval špinavé krutosti v Zabernu, záležitost natolik nehajitelnou, že i nejdivočejší Američané německého původu a stoupenci Němců v tom jen velmi těžko hledali alespoň zmírnění. Jeden z těch nejdivočejších, který napsal prapodivný pamfletík nazvaný „Katechismus Balaama mladšího“, o kterém jsem na tomto místě psal, mohl jen s komolivou trucovitou netrpělivostí napsat, že mrzák, kterého pruský oficír vzal šavlí, byl „starý příštipkář“  a že byl „opilý francouzskou pletichou“. To nezní jako příliš povznášející pití, ani mi není jasné, zda ho všech nárok na spravedlnost nebo soucit měl zbavovat pokročilý věk nebo příštipkářské řemeslo. Ale máchání šavlí v takovém stylu korunní princ schvaloval a každý věděl, že to schvaloval, jakož ani není nejmenšího důvodu pochybovat, že to schvaluje i nadále. Když pruské úřady vystrčily právě jeho, aby naříkal nad žalem války, prostě to přehnaly, jak to obvykle dělávají. Sám císař je nejspíš složitější případ,  jelikož je jistě inteligentnější člověk a můžeme mít za to, že u něj byl nějaký nekonsistentní zlomek podobného cítění přítomen od počátku. Pokud se ale jeho syn vůbec nějak vylepšil, pak se vylepšil bitím a jediné doporučení, které se tu zdá být k věci je to, že bychom ho měli vylepšit ještě trochu.

Tyto dvě tváře, rozzlobený vzhled kancléře a lísavá tvář prince, jsou jen dvěma stranami té samé olověné mediale. Na tom, jak jsou současně protichůdné a vzájemně se doplňují je cosi komického. V paradoxu hodném pantomimy je každá nejen protějškem té druhé, ale i vůči sobě samé. Politik je nucený být v parlamentu vojácký, voják je v tisku nucen být pacifistou. Rozpačitost pózy sama dokazuje neohrabaný a umělý kompromis, který zbyl z pruské politiky. Musí své nepřátele přesvědčit k uzavření míru, zatímco své poddané stále ujišťuje, že je rozhodnuta vést válku. Doufá, že se jí podaří dosáhnout míru dřív než Němci budou vědět, že je potřeba. Pro účely tohoto manévru je nutné přimět každou osobu, aby hrála jakoukoliv roli. Na ty nejpovědomější tváře jsou přiloženy ty nejnepřípadnější masky, na nejslavnější postavy naší doby jsou navlékány nejfantastičtější převleky. Nejumírněnější Němec musí v Reichstagu mluvit, řečeno s Hardenem, s mečem v ústech. Nejnotoričtěji despotický a násilnický Němec musí se ke Spojeným státům promlouvat s olivovou ratolestí v ruce. Člověk by řekl, že všichni vědí, že pokud existuje nějaký uměřený, ba skeptický Prus, pak je to Herr Bethmann-Hollweg, a že pokud existuje nějaký nezdrženlivý a tyranský Prus, pak je to císařův nejstarší syn. Přesto ale ten první musí odpovídat na otázky moderního německého zastupitelského sboru, a první otázka, na kterou musí odpovídat je, zda má skutečně správnou ocelovou vůli k vítězství. Druhý musí odpovídat na otázky dychtivého amerického tazatele a první otázka, na niž musí odpovědět zní, zda má vysoko laděnou a čistě myšlenou touhu po universálním míru. Odpověď na obě otázky samozřejmě zní, jak by řekl pan Asquith, kladně. Za Němce odpovídat nemohu, ale myslím, že tohle podivuhodné spiknutí není hodno amerického důmyslu.

Zdroj: Illustrated London News 1914-1916, str. 521-526 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXX, Ignatius Press, San Francisco 1988

 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s