Extrémní vzpoura proti válce (ILN, 28. října 1916)

October 28, 1916

An Extreme Revolt against War

Ti, kdo jsou extrémně vzbouřeni proti válce, jako by měli ve válce své vlastní smýšlení, ve válce mezi dvěma docela protikladnými idejemi. Jednou je naléhavá nutnost mezinárodní spravedlnosti a druhou je její naprostá nemožnost. Pacifisté a semipacifisté nám pořád říkají, že Evropa musí mít mezinárodní tribunál, který, má-li vůbec být tribunálem, musí být s to soudit, a zřejmě i trestat. A přece nám titíž lidé pořád říkají, že je nemožné trestat Německo, a zjevně nemožné soudit kohokoliv nebo cokoliv. Tvrdí, že je v silách vyjednávání vysledovat smyčky toho nejsložitějšího uzlu. Když ale Prus za bílého dne rozetne gordický uzel svou šavlí, pak dokáží takový případ pojednat jen jako nový, delikátní a víceméně beznadějný spletenec. Co by byla prostá provokace, pokud by ultimátum Srbsku a napadení Belgie nebyly prosté? Podle této pacifistické theorie lze zločince přečíst jako otevřenou knihu, když ještě svůj zločin jen připravuje. Posvátným tajemstvím se stává, teprve až zločin spáchá. Obhájce vyjednávání se světu nabízí jako Sherlock Holmes, který dokáže vydedukovat a vybalancovat ty nejsložitější právnické jemnosti a pak zasednou se zachmuřeným čelem k nevyčerpatelnému problému, zda je Srbsko v Rakousku nebo Belgie v Německu.

Ale ne všichni, kdo se specializují na sentiment míru, jsou takhle hloupí a pošetilí. Je mnoho skutečných idealistů, kteří tomuto rozporu unikají tím, že se důsledně soustředí na ideu mezinárodního tribunálu. Další pacifisté, ti s pomotanější hlavou, jsou nyní v pilné a dychtivé práci, když volají právě po tom předčasném a slátaném míru, který je v přímém rozporu s jejich theorií budoucnosti. Hlasitěji a hlasitěji jsme ujišťování, že pachatele ničemnosti nelze potrestat za to, co udělal, a to týmiž lidmi, kteří nám stejně hlasitě říkají, že to ze strachu z trestu už nikdy neudělá. Stále otevřeněji se nám říká, že s nepřítelem musíme zacházet na základně vzájemných ústupků, což v praxi znamená, že nám nepřítel nemůže dát nic, co by si před tím nevzal. Tyhle záležitosti, ať už jsou v souladu s čímkoliv—a ony nejsou vždy v souladu navzájem ani samy se sebou—nejsou alespoň ani trochu v souladu s ideou mezinárodního tribunálu, a evropské spravedlnosti, která nenosí meč nadarmo. A jak jsem už řekl, přišel čas vyzvat všechny, kdo se upřímně zabývají mezinárodním ideálem, aby přijali závěr plynoucí z jejich principů. Jediným možným závěrem vycházejícím z jejich principů je potrestání Pruska.

Někteří příslušníci této školy, z nichž lze za nejbrilantnějšího lektora považovat pana H. G. Wellse se zdají zastávat tento mezinárodní ideál v absolutnějším smyslu, než to dokážu já.  Někteří doslovně přijímají definici “Válka, která skoncuje s válkami“, nebo jak to vyjádřil pan Britling „A nyní válka končí“. Nechápu, jak jinak bychom mohli doslovně skoncovat s válkou jinak, než že skoncujeme s vůlí. Jednotlivé zeleniny jsou velmi běžně pacifistické, ale stát se zeleninou není cena, již bych byl připraven—či i schopen—zaplatit. Nedokážu si myslet, že by válka byla kdy zcela nemožná, a neříkám to proto, že bych byl tím, co tihle lidé označují za militaristu, ale spíše proto, že jsem revolucionář. Absolutně zakázat boj znamená zakázat to, čemu naši otcové říkali „posvátné právo povstání“. Člověku, který má sebeúctu nelze zabránit, aby se proti některým rozhodnutím odvolával ke štěstěně a smrti. Nazývat svět „Světostátem“ prostě znamená nazývat válku občanskou válkou, což sotva znamená dávat jí špatné jméno. Ale ať už mír, po kterém tato škola touží, může nebo nemůže být tak dokonalý, jak očekává, je to dozajista mír, po kterém touží—mír uvalený mezinárodním právem. A my máme právo žádat ty, kdo po něm upřímně touží, aby se jednoznačně oddělili od dalších pacifistů, kteří touží po pravém opaku. Ten jiný druh pacifismu by totiž tento mír nejen učinil nedokonalým, on by jej přímo znemožnil.

Pokud je toto prosté dilema vůbec pojednáváno, odpovídá se na něj, že Spojenci jsou stranami sporu—že rozhodnutí má být všeobecné—tedy, že má být zčásti německé. Tvrdí se, že žalobci nesmí sedět na soudcovské lavici. Jistě je ale ještě víc pobuřují, že by na soudcovskou lavici měl povinně usednout vězeň. Jako další únik z dilematu se uvádí, že by mělo raději promluvit neutrální evropské mínění. Ale jaké „Evropské mínění“ promlouvá, když Francie, Německo, Rusko, Rakousko, Itálie a Británie mlčí? Někdy se uvádí, že by celá věc měla být předložena americkému názoru, který vůbec není evropským názorem. Mohu ale, a to mluvím jako někdo, kdo vždy protestoval proti nynějšímu pošklebování se Americe, s jistotou říct, že není žádného jednotlivého národa, jakkoliv velikého, kterého by bylo možné postavit do této takřka kosmické pozice. Celý úděl lidstva mohou Spojené státy stanovit právě tak málo jako může Jižní Karolína stanovit úděl celých Spojených států.

Nu, k čemu touto nevyhnutelnou eliminací skutečně dosahujeme, je pravda v revoluční ideji. Někdy je nutné vést občanskou válku, pokud to je občanská válka civilisace. Někdy je nutné ustanovit revoluční tribunál, když je to jediný způsob, jak ustanovit nějaký tribunál. Abychom šli k jádru věci, je možné, aby v lidské společnosti vyrostlo něco, co je dostatečně široce nenáviděno, aby to bylo možné označovat za zločin, a přece je to dostatečně široce posloucháno, aby to bylo možné označit za tyranii. Co je bezprávné, může se skutečně stát zákonem. Internacionalista si stěžuje, že velké a mocné evropské provincie jako je Německo a Rakousko by měly být souzeny bez vlastního souhlasu. Pokud by ale nebyly velké a mocné, pak by je vůbec nebylo třeba soudit. Pouze značná část Křesťanstva může v Křesťanstvu vyvolat vzpouru. Pokud Křesťanstvo tak velké odtržení nemůže odsoudit, pak nemůže přežít žádnou velkou hrozbu. K čemu bude dobrý tribunál, který nás dokáže zachránit jen před světovládnými ambicemi andorrské republiky nebo chmurným militarismem knížete monackého.

Upadli jsme do hanebného zvyku o nepříteli společnosti přemýšlet jako o uprchlíkovi. Zapomněli jsme, že zločinecká třída může být někdy zrovna tak mocná jako policie. Když se to stane, příliš často nacházíme prosté řešení nikdy je zločineckou třídou nenazývat. V oné paralýze veřejného společenství, jíž se říká plutokracie, dovoluje silám, které jsou samy o sobě protispolečenské na společnost ne útočit, ale ovládat ji. V ekonomice je tato pravda zřetelná v šokující ironii samotného slova trust (hříčka se slovem trust v hospodářském slova smyslu a slovem trust ve významu důvěra pozn. překl.). A právě tehdy, když se těší bezprávný parvenu důvěře v tomto smyslu, je nutno k němu mít nejvyšší nedůvěru. Prus, parvenu našich dějin, vytvořil ne stát, ani říši ne, ale vyzbrojovací trust. To, co dnes drží, je v morálním i vojenském smyslu obklíčení. Tak jako protispolečenský obchodní koncert je ta záležitost vycvičenou anarchií. Když společnosti nepřátelský zbohatlík pro své účel okopíruje kázeň a poučení společnosti, nemůžeme vše svěřit těm, které sám ukáznil a vyučil. Nemůžeme počítat hlasy jeho lokajů, nebo jej nechat zprostit viny jeho otroky. Nikdy nesmíme nechat věci dojít až sem, pokud k nim ale dospějí, pak to znamená válku, válku v nějaké formě a podobě, mezi těmi, kdo nepřijmou moc parvenu a těmi, kdo ji již přijali. To je jediný příčetný kořen revoluce, který je poslední podobou práva a trestu. Vysoká a lidská revoluce totiž nebyla nikdy pouhou inovací, mnohem častěji byla odporem k inovaci. Dovolili jsme vyvstat situaci, v níž pokud není možný trest, není možné nic. Dovolili jsme jednomu typu vzestup ze statkáře na krále, a z krále na císaře a s každým postupem v hodnosti se z něj stal větší hulvát. Teď, když jeho grobiánské šprýmování naplnilo nebesa i sedm moří a jeho nechvalně známé kanadské žertíky jsou jasné jako slunce a měsíc—pokud nyní nemůže být potrestán, pak se sen o mezinárodní spravedlnosti stal součástí jeho šaškování a zákony, které porušil, už nebudou člověkem nikdy napraveny.

Zdroj: Illustrated London News 1914-1916, str. 530-534 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXX, Ignatius Press, San Francisco 1988

 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s