Být hrdý na tuto válku (ILN, 11. listopadu 1916)

November 11. 1916

Being Proud about This War

V zajímavém článku v Nationu nazvaném „O rytířství ve válce“ nacházím následující věty: „V osmnáctém století byli Swift a Voltaire ojedinělí v myšlence, že válka je ve své podstatě kriminální záležitost. Dnes si to myslíme všichni. “ V tom případě by bylo pravdivější říct, že dnes všichni nepokrytě odmítáme myslet. Válka, jako třeba počasí, nemůže být sama o sobě ani zločinná ani svatá, a válka jako počínání jistých osob může být jedno i druhé. Jen ve stavu upadlé inteligence podobné uctívání model, mohli lidé upadnout do zvyku hovořit o hanebnosti války. Vlastně je to přesně jako údajné počínaní divocha, který soudí tomahawk pro vraždu,  a pak jej spálí, aby jej naučil lepšímu chování. Člověk nikdy nemůže chválit nebo hanět nějaký svár, jako by to byla jedna věc—prostě proto, že ke sváru je zapotřebí dvou, aby ho vedli. Válka je ze své povahy věcí se dvěma vůlemi, tak jako je pták věcí se dvěma nohama. O věci nemůžeme mluvit tak, jako by měla dobrý nebo špatný účel, protože věc, o které mluvíme, by neexistovala, pokud by neměla dva docela opačné účely. Je to, jako ukázat na železniční havárii a ptát se, zda je to správný vlak do Brightonu.

Ve všech dlouhých staletích před tím, než se narodili Voltaire a Swift, si většina lidí, zdá se mi, uvědomovala, že agresivní válka je špatná. A ve všech dlouhých staletích po tom, co bude Nation mrtvý (ne že bych mu přál, aby umřel) si myslím většina lidí bude dál uvědomovat, že obranná válka je dobrá. To, že každá válka fysicky nahání strach je zřejmé, kdyby to ale měl být morální verdikt, pak by nemohlo být rozdílu mezi mučitelem a chirurgem.  Tohle všechno je jen abeceda ethiky, někdy je nutné se k ní na okamžik vrátit, protože mnoho chytrých moderních autorů dochází náhodným závěrům zkratkami ulejvání a vypadá to, jako by nikdy nechodili do školy. Nicméně, když všechny tyhle zmatky umeteme, zůstává tu skutečná odlišnost filosofie o válce a současná válka ji přivedla k vyvrcholení. Přísně vzato je to možná odlišnost spíše sentimentu než filosofie, ale není nic užitečnějšího a v jediném smyslu, který dává smyl, nic praktičtějšího než sentiment. Dva sentimenty o válce myslím sahají až k tak nejzazší rozlišnosti, že kdybych byl německý šílenec, řekl bych, že je to „mimo dobro a zlo“ a dokonce i tak, jak to je, si myslím, že to jde často za bolest a rozkoš. Jde o hrdost a pokoření—tedy s hrdostí v dobrém smyslu a pokoření ve špatném slova smyslu.

Na naší národní věci je pozoruhodné, že velmi mnozí, kteří upřímně věří, že žádná válka není nutná, připouští, že tahle válka nutná je. Mnozí pacifisté se provinili ušlechtilým a rytířským odpadlictvím. Obrátili kabáty a na noc je otočili khaki podšívkou nahoru, ale sama změna nijak nediskredituje ani jejich starou ani novou uniformu, ani žádnou jinou, vyjma krví potřísněné uniformy pruské. Ale mezi těmi, kteří takto považují válku za nezbytnou jsou myslím nějací, kteří ji považují ne ani za nutné zlo, ale za nutnou potupu. Mají pocit, jako by chodili po čtyřech jako zvíře a je jim protivnější bláto než krev. Na celém postupu není žádná část, o níž by jakkoliv dokázali smýšlet s potěšením, vyjma pomyšlení na konec.  Celé jejich konkrétní pojetí lidské důstojnosti je rozbité, a jako by zprohýbané znevážením. Je jich jen pár, protože jsou menšinou menšiny. Jsou ale dokonale patriotičtí, ba bolestně upřímní.

Podobně jako v mnoha jiných věcech, jsem na straně vulgární většiny. Uvědomuju si ale, že je tu ale aristokracie intelektuálů, který docela spontánně a upřímně projevují znechucení, které tu popisuji, a kteří jsou sice příliš inteligentní na to, aby se jen spokojili s chválením míru, ale rozčiluje je každý, kdo chválí válku. Vzpomínám si, že jsem o záležitosti mluvil s jedním ze dvou či tří nejbrilantnějších mužů naší doby—mužem, jehož postoje k válce byly poněkud nepochopeny, protože se nestaví ani tak proti naší politice, jako jednoduše proti její popularitě. Mám za to, že dokáže snášet armádu, nedokáže ale vystát lůzu. Ale už tím, že vybízel k vedení války, dokud Prusko nedostane lekci, promluvil o válce, jako by to byl nějaký obrovský kosmický šprým na účet lidstva. S bojujícími vojáky skutečně cítil tak, jak většina lidí cítí s vojáky, kteří utíkají. Dokázal si představit jakousi odvetu přírody dopadající na nás proto, že jsme hanebně nedostáli své roli. „Pokud to nesvedeme lépe,“ řekl s nezamýšleným mysticismem, „pak něco vyjde z keře.“ Pak dodal, s plným účinkem takových slov, když vyjdou instinktivně z volnomyšlenkáře: „Bůh se nenechá vysmívat.“

Ten pocit, jako pocit, v něm byl docela nesporně nesobecký a upřímný, ale právě tenhle pocit považuji za falešný, marný a nelidský. Je to duchovní rozdíl, nejhlubší duchovní rozdíl chvíle. Navršte všechny osobní potupnosti boje a konečným výsledkem pro mě pořád bude neosobní pýcha. Nemyslím samozřejmě pýchu o sobě samém: pokud chcete, klidně říkejte, že ve zkoušce nemám obstávat, ale jsem hrdý na ty, kdo v ní obstojí. A to tím ani jen nemyslím, že bych byl hrdý na svou zemi, i když tohle její nejhrdější chvíle jejích dějin. Jsem hrdý na to, že jsem živ na dvou nohách, jsem hrdý na genus homo v biologických knihách, jsem hrdý na své spolutvory, stovky tisíc z nichž se projevily jako schopné unést zkoušku války. Jsou lidé, kteří i nyní hovoří o vzájemném porozumění a míru, v praktické psychologii je něco mnohem bližšího ve vzájemném porozumění ve válce. Ale základ naší hrdosti na člověka je ve všem takovém intelektuálním ohledu jako je jeho úpadek a zhroucení. Jsme vyvýšeni, protože se mysli člověka dosud nedotkly nejstarší mučící nástroje, protože všechny nástroje hrůzy jsou proti nasazeny marně, protože otázky ohně a otázky planoucího železa jsou otázkami, na které stále dokáže odpovědět nebo odpovídáním opovrhuje.  Pořád má divokou příčetnost světců a mučedníků, nemá příliš děsu z hrůzy. Logicky se může zdát nemožné tento názor smířit s upraveným a urovnaným názorem váhavého bojovníka, duchovně je tu ale až marnotratný rozdíl proporcí. Pro budoucí generace bude velmi důležité, zda je tato hora mrtvých hlavně památníkem nebo hlavně hrůza na pohled, nebo zda se tento jeden zápis v našich kronikách jeví jako erb nebo kaňka.

Ta odlišnost má ale i praktický smysl. Smyslem článku „O rytířství ve válce“ je tvrdit, že zdvořilost a obecná pravidla válčení byly součástí jakési přehlídky aristokracie a že od demokracií se musí čekat, že budou bojovat brutálněji právě proto, že bojují zdráhavěji.  Ze zkušenosti se tohle jeví jako zcela neudržitelné a nepravdivé. Autor v Nationu by těžko tvrdil, že Prusové jsou ve válce rytířštější než Francouzi. Rozhodně nebude tvrdit, že v míru jsou Prusové demokratičtější než Francouzi. Je skutečností, že některé nejkrásnější příklady moderní vojenské zdvořilosti se odehrály ve válce, v níž byly obě strany občany téže velké demokracie. Odehrály se za americké občanské války, některé z nich vykupovaly dosti cynickou politiku Grantovu, velikosti Roberta Lee dodaly galahadovského lesku. Tak či tak je doktrína Nationu snesitelná jen za jakéhosi vlastního předpokladu, že války brzy zcela zmizí—ledy by Nation dával přednost předkladu, že zcela zmizí demokracie. Ti, kdo jako já pochybují, že by kdy válka mohla být nemožná, leda by byla nemožná svoboda, budou nesnadno přijímat vyhlídku, že bitva bude vždy bestiálnější, když začne znovu. Budou tento názor považovat za právě tak nebezpečný jako falešný a budou jej považovat za kuriozní případ jak všechny intelektuální pojmy, včetně toho o míru fungují v praxi pro onu neproradnější moderní úlohu—malování Pruska na růžovo.

Zdroj: Illustrated London News 1914-1916, str. 538-542 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXX, Ignatius Press, San Francisco 1988

 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s