Pruská lokomotiva (ILN, 18. listopadu 1916)

November 18, 2016

The Prussian Locomotive

V několika diskusích z poslední doby jsem zjistil, že moji přátelé a nepřátelé ne vždycky chápou povahu analogie. Řečnický obrat je přirozené používat, a je myslím odpustitelné jej obrátit v žert, jsou ale lidé, kteří nedokáží použít obraz bez toho, aby jej proměnili v modlu. Když se doslechnou o domu, který je bílým slonem, nedokáží se tam nezajít podívat, jaké má kly. Když se doslechnou o tom, že o nějaký sad se dva tahají jako o kost, neumí nic jiného, než se zeptat botanika, zda jsou stromy skutečně obratlovci. Když se někdo honí za chimérami, očekávají, že budou mít peří a příslovečný pes ve stáji, že bude mít obojek a zaplacený místní poplatek. Nebudu jim přednášet o logice nebo k držet sérii promluv o vnější a vnitřní analogii, jen řeknu, že v takových případech je dobrou ochranou docela často měnit obrazy, aby tak bylo zajištěno, že pojednávaný princip platí pro všechny ilustrace a ne jen pro jednu. Je příznačné pro naše přemrštěné modlářství formy, že naši kritici mají obzvláštní hrůzu z pomíchaných metafor—hrůzu, kterou v žádném případě nesdílel Shakespeare. Ale pomíchaná metafora je mnohem lepší než něco, co by se dalo pojmenovat jako monomaniakální metafora. A především, pomíchaná metafora je mnohem lepší než pomotaná myšlenka. To byla polovina problému pro některé naše politiky a žurnalisty, když se zabývali irskou záležitostí. Irský býk je často ve své podstatě velmi hmatatelné zvíře, ze kterého jde strach, zatímco ten britský lev, kterého proti němu tihle lidé staví je heraldicky sice konsistentní, al vnitřně bájeslovné zvíře.

Je ale jeden řečnický obraz, který jsem použil minulý týden, a ke kterému se zde vrátím, protože se stalo, že bude k věci jej opravit i rozšířit. Měl jsem příležitost všimnout si, že velká válka byla v jednom ohledu jako železniční havárie. Jako i každého podobenství není ani potřeba poukazovat na nespočet dalších ohledů, ve kterých se železniční havárii vůbec nepodobá. Aby se mohla válka blížit plné paralele, museli bychom předpokládat, že alespoň jeden ze strojvůdců zešílel a srážku chtěl. Pacifistická theorie, že věci jako velká válka mohou být velkou náhodou, je totiž proti zdravému rozumu. Je to nedostatek imaginace—oné nejzásadnější imaginace, která si dokáže představit realitu. Když někdo napíše ultimátum nebrání své pravici, aby nevěděla, co dělá levice, co dělá pravice, ani neodvolá velvyslance z jednoho konce Evropy na druhý jen tak z popudu roztržité mysli. Válečná rada v Berlíně nebyla hypnotická seance. Armáda, který překročila hranice do Belgie nebyla armáda náměsíčníků. Německý generál, který obsadil město Liege, se ho nezmocnil jako onen muž z příběhu měsíčního kamene pod vlivem opia. Tohle smrtelné sevření dynastických a demokratických vůlí nebylo něco, co by se prostě přihodilo, zatímco všichni lidé spali, a pokud nás takové přirozené fráze jako zřícení nebo havárie přesvědčí, že to tak bylo, pak jsme otroky metafor a ne jejich páni. V některých ohledech je nicméně srážka symbolem, který je správný a užitečný, jeden jsem použil minulý týden, a jiný použiju zde. Týká se velmi praktického bodu, že svár, který je pro většinu válčících stará záležitost, je pro neutrály relativně nový.

Když se expresní vlak z Aberdeenu do Londýna rozbije o nějakou nahodilou překážku kdesi v Hertfordshire může pouhý pohled na trosky v náhodném svědku, který dorazí pozdě, nechat v pochybnostech i o směru vlaku či vlaků. Tyče a prkna, třeba i celé vagony mohou ležet obrácené do všech světa stran a v přihlížejícím může vzniknout dojem, že celý vlak nejel z Aberdeenu do Londýna, ale z Londýna do Aberdeenu. Dost dobře tam nemusí být nic, co by vypovědělo příběh dlouhé cesty dnem i nocí šedými skotskými či yorkshireskými vřesovišti do červených vsí na jihu. Ve světě je pořád ještě jisté množství neutrálů, zejména amerických neutrálů, kteří na místo děje přichází ve filosofickém slova smyslu dosti pozdě, a velká válka je pro ně proto jakousi směsí trosek, se všemi rozbitými kusy mířícími všemi možnými směry. Zápas všechno takříkajíc rozházel do nového úhlu ke všemu ostatnímu a právě o téhle svrchované otázce směru zůstávají mnozí ještě na pochybách. Přesto, pro kohokoliv, kdo byl na místě před srážkou není ani stínu pochybnosti. Ne dva dny ale dvě staletí uháněla pruská lokomotiva s hřmotem hnala světem, sotvakdy i jen na chvíli zpomalila své tempo a nikdy ani o vlas nezměnila svůj směr. Ze vsi Krádež vyrazila do města zvaného Světová říše a všichni to věděli tak, jako všichni znají skotský expres. O původu a směřování bylo (pro ty, kdo o tom cokoli věděli ) vteřinu před katastrofou právě tak málo pochybností, jako je o těch největších mapách v atlase. Vzdělaní Evropané o tom, že pruská historie plyne od agrese k agresi právě tak málo, jako by předstírali, že Siena teče na jih od moře do Paříže. Že by moderní Němci byli usazený a spokojený národ se tvářili právě tak málo, jako by předstírali, že Temže jev vnitrozemský rybník. Německé císařství bylo přistiženo při činu a tatáž katastrofa, která pohltila jeho trosky částečně skryla jeho zločin.

Od význačných neutrálům, kteří jsou obeznámení s pravdou a proto jsou přesvědčení o věci Spojenců, se mi nedávno dostala informace, že je překvapivě mnoho lidí, zejména ve státech amerického Středozápadu, kteří v tomto smyslu o válce slyšeli teprve poprvé. Převážně neznalí i jen nejnovější kontinentální historie před sebou nevidí nic než bouračku s troskami ležícími na všechny strany. Vidí jedno balkánské království stojící proti druhému, jednu část mohamedánského světa proti druhé, pozici Řecka, Irska nebo Švédska pro ně nemá ani hlavu ani patu. Židé, toulající se po celém světě, jim vypráví příběhy proti Rusku, a přece ti samí Židé nejsou vždycky nakloněni Německu. Je to změť, kterou teď musíme rozplést, ani ne tak proto, aby nám neutrálové pomohli chytit zločince, jako spíš, aby nám nepřekáželi při jeho potrestání.

Nejsenzačnější ze všech těchto faktů je ten, že převrácení vysypalo Prusa na zem, kde leží jak dlouhý tak široký před Polákem. Nabízí Polákovi autonomii a spojenectví—jinak řečeno, žebroní před ním o smilování. Pro kohokoliv, kdo kdy četl aspoň řádku z dřívější historie v téhle záležitosti, je to výjev, který je nejen nejlepší možný vtip na pruskou nadřazenost, ale nejlepší možný důkaz pruského zoufalství. Ale od nevinného Američana ze Středozápadu, který poprvé dorazil procházkou nelze očekávat, že by věděl, že skupina, na kterou narazil je něco jako pan Legree kořící se před Strýčkem Tomem. Neví, že v tomto případě pouhá náhoda donutila setrvale a docela abnormálně krutého pána žádat o pomoc setrvale a docela krutě mučeného otroka. Náhodnému kolemjdoucímu se docela dobře může zdát. Že Prus dává docela velkorysou nabídku a že je Polák grobián, když ji odmítá. Pro tuhle chvíli proto uděláme dobře, když se budeme, kdekoliv je to možné, držet skutečného příběhu a skutečné potřeby Polska. Skutečným příběhem Polska je to, že bylo bezprávně rozděleno z přímého podnětu a zvláštního naléhání pruského krále. Pravou potřebou Polska je, aby bylo  sjednoceno takovým způsobem, aby nezůstala ani nitka spojení s jakýmkoliv pruským králem. Pokud nebude Polsko skutečně a zcela sjednoceno, pokud jedna jeho část zůstane pruská a další napůl pruská, pak Prusko dosáhne svého jediného skutečného vítězství od bitvy na Marně.

Při polské, právě tak jako židovské otázce, si tihle neutrálové musí uvědomit jednu z prvních velkých skutečností války. Tou je fakt, že i ti, kdo jsou nejvíce nakloněni tomu, aby Rusko považovali za tyranii, musí připustit, že do téhle války vstoupilo v roli osvoboditele. Rusko šlo do války, aby chránilo malý nezávislý stát, jehož nezávislost samo vytvořilo, na rozdíl od Pruska či Rakouska ve své poslední agonii jen nevolalo o pomoc některý z těch, jejichž nezávislost samo zničilo. Ruský postoj k malým státům je v nejhorším nedůsledný, nemůže být jen pokrytecký. Pokud jsou Poláci inteligentní (a oni jsou jedním z nejinteligentnějších lidí v Evropě), pak pochopí, že Rusko má alespoň velkorysé principy, které se mohou do budoucna rozšířit, zatímco Prusko nemá nic než barbarské principy, které mohou být na hodinu opuštěny.

Zdroj: Illustrated London News 1914-1916, str. 542-546 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXX, Ignatius Press, San Francisco 1988

 

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s