Nedávná nabídka míru německého kancléře (ILN, 23. prosince 1916)

December 23, 1916

The German Chancellor’s  Recent Offfer of Peace

O Vánocích, ještě méně než kdykoliv jindy, v sobě nacházím dostatek vytříbenosti k tomu, abych se přidal k odsuzování vylomenin a taškařic.  Myslím, že často šly ruku v ruce s velmi praktickou dobročinností. Ne vždy to byla pouhá fyzická zloba, někdy překypovaly fyzickou dobrotou. Schody namazané máslem vznikly jen z přetékající hojnosti máselnic a myslím, že nikdo si nebude stěžovat na jablečný koláč podstrčený do lůžka, pokud toho koláče dostane dost. V jakémkoliv komentáři o válce, již mnozí dokáží jen těžko smířit i jen s vážnějším štěstím nebo uctivějším povznesením, je ale v takové vánoční komičnosti cosi hrozného. Co ale může kdokoliv říci o projevu německého kancléře o míru, vyjma toho, že je to velmi dobrá taškařice? Je to stejné scéna proměnění, jako když se policajt v pantomimě promění v uzenky, výjev, který nebude o nic grotesknější, velmi mírně řečeno, když je to pruský policajt a promění se v německé uzenky. Abychom byli přesnější, první výskyt pruského pacifisty v dějinách vůbec se víc podobá šťastné harlekýnské hříčce, která konečně proměnila Modrovouse v dobromyslného paňácu.

Pruská nabídka míru je ale taškařicí, nebo jak se říká praktickým vtipem, v jednom velmi specifickém smyslu, a to v tom, že k smíchu je jeho praktická část. Právě výsledek, konečný účel, celého podniku a návrhu, dělá ze všeho ostatního nesmysl. Nepřítel povýšeně tvrdí, že ve válce nejen úplně, ale čím dál víc triumfuje; a žádá o mír. Říká, že Hindenburg dokázal věci považované dosud za nemožné, říká, že Hindenburg neodpočívá, ale chystá se jich udělat ještě víc, a žádá o mír. Říká, že jeho naděje na úplný triumf stojí na faktech pevných jako železo, a žádá o mír. Jeho noha je na našem krku, a žádá o mír. Má svůj nůž u našeho krku, a žádá o mír. Pokud může kdokoliv, kdo i jen jednou letmo zahlédl dějiny nebo lidstvo, kdokoliv, kdo přečetl nějakou knihu nebo promluvil s cizincem, věřit, že pruský král v takovou chvíli žádá o mír, ať tomu věří. Ani on tomu nebude věřit dlouho.

Každý, kdo tu řeč četl, bude souhlasit, že nepřeháním—že spíš vlastně podhodnocuji—všepožírající aroganci nároku, který si stále dělá na nadřazenost. Zuřivě vychvaluje krutost ponorek, a pokud poněkud dětinsky přeceňuje úspěch, pak můžeme ochotně uznat, že vůbec nijak nepřehání krutost. O svých nepřátelích, zřejmě zejména anglických nepřátelích říká: „Přízrak hladomoru je pronásleduje bez slitování.“ Všimněte si té drobné fráze „bez slitování“, to je pruský rys. Všichni lidé se těší z vyhlídky na porážku nepřítele, Prus si skutečně užívá představ o jeho panice. Kancléře může a nemusí překvapit, že jsme žádné panice nepropadli, že vy nebo já jsme si ani nevšimli žádného strašidla, které by nás mělo pronásledovat. Ještě víc by ho mohlo překvapit zjištění, že vůbec nejsme hotovi k tomu, abychom ten přízrak žádali o nějaké slitování. Ta slova ale stojí za zmínku jen proto, že jsou příbuzná mnoha dalším slovům v takových německých proslovech, a která často působí je, že docela těžké se zmocnit jejich smyslu. Kancléř například říká, že německá říše „není obleženou pevností, jak si představovali naši nepřátelé, ale jedním obrovským, pevně ukázněným táborem s nevyčerpatelnými zdroji.“ Nedokážu se vyznat v tom, proč by mělo být těžší zmocnit se tábora než pevnosti. Také to může být jen omylem v překladu, ale ani vyjádření o „kladení základů ranami mečem“ pro nový a slibný německý úspěch mi nepřijde zrovna šťastné. Přesto to může být ironicky šťastné, protože fakt, že se Prus, zrovna tak jako Turek, se pokouší pokládat základy toliko mečem a ničím jiným, je hlavním důvodem, proč vůbec žádný základ nepoloží. Zde mají tyto poznámky jen ten význam, že potvrzují pravdu o tónu a jedinečný rozdíl mezi tónem a výsledkem. Kdybychom soudili jen podle fraseologie, možná bychom málem řekli jen podle gestikulace, německého kancléře, pořád bychom museli usoudit, že je to neukojený a neukojitelný válečník, až v praktické dedukci sestupuje poněkud znenadání k míru. Pořád dává najevo, že celý širý svět považuje za svůj vánoční puding: a zasedá se k němu se vším třímáním nože a ceněním zubů hodným zlého obra z pantomimy. Jenže, jak jsem naznačil, puding je takový, jaký se sní. A když dojde na praktickou věc, ukazuje se, že imperiální puding hodně připomíná, co si musí kancléř sníst, protože si to sám nadrobil.

K jádru věci je třeba říct jen velmi málo slov. Je samozřejmě očividné, že celý proslov a nabídka v něm učiněná se odvíjí od postupu Rumunsku. Možná ne tak zřejmé, ale právě tak jisté je, že postup v Rumunsku právě tak zcela závisel na proslovu a nabídce míru. Prusko se již rozhodlo požádat o mír, jen se nejdřív rozhodlo udělat něco, co by mu dalo průhlednou záminku předstírat, že mír požaduje nebo dokonce diktuje. Nejdřív muselo něco rozbít a rozhlíželo se, co by šlo rozbít nejsnáze. To je celá historie, filosofie a politika rumunské expedice. Všechnu vojenskou kritiku dnes řídí jeden ohromný fakt. A to ten, že kdyby mělo Německo nejmenší reálnou naději porazit ruskou a francouzsko-britskou armádu, pak by se je pokoušelo porazit nebo by se k tomu chystalo. Posílalo by své muže, aby je porazili nebo si aspoň šetřilo své muže, aby na ně mohlo zaútočit. Teatrální úder na malý stát jako je Rumunsko, podobě jako teatrální úder na malý stát jako je Srbsko, dokazuje jen jedno jediné, že totiž Německo už neusiluje o velkou válku následovanou triumfem, ale o malý triumf, po kterém bude následovat příměří. Bude to příměří a ne mír, jako jedno z dalších pruských příměří v historii, bude to mír, který vždy znamenal znovuvyzbrojení pro Prusko a falešné bezpečí pro svět.

Právě v souvislosti s prostými fakty o Rumunsku je velkorysý jazyk německého kancléře nejnápadněji absurdní. O Hindenburgovi říká: „Tento bezpříkladný génius dokázal věci považované dosud za nemožné.“ Ptám se, kde bylo považováno za nemožné dovolit nepříteli s horším dělostřelectvem v pořádku ustoupit před invazní armádou s lepším dělostřelectvem? Skutečně vojenská historie neobsahuje nic, co by připomínalo podobnost této úžasné události? To se stalo v Rumunsku, a to je všechno, co se v Rumunsku stalo. Bukurešť padla, ale myslel bych si, že úspěšný ruský ústup a následný Brusilovovův protiúder musel všechny hlupáky vyléčit z myšlenky, že se války definitivně vyhrávají odškrtáním seznamu s jmény měst. Rumunská neštěstí jsou záležitostí k politování smutným a střízlivým způsobem, tu ale jde o to, že kancléřova politika přímo požadovala, aby s nimi nakládal šíleným a opojeným způsobem. Moderní Němec musí být z pádu Rumunska nadšený tak, jak by žádný příčetný Gót nebyl nadšený z pádu Říma.

Pro Prusko je nutné někde povalit hlavní kuželky, než hru vzdá. Nebylo nutné, aby kdokoliv z našich pesimistů připravoval převrat neustálým naříkáním „Ach, oni povalí posvátnou hlavní kuželku, a bude po všem.“ Tato velmi lokální panika je snad tím jediným, oč může kancléř opřít svůj mírový plán, a s tou zmůže jen velmi málo, dokonce i v Anglii. V hlavní věci jsou prakticky všichni Angličané, dokonce i pesimisté v neústupné shodě. Nelze ji vyjádřit lépe než slovy zesnulého předsedy vlády: „Nebude míru, dokud všechna vojenská moc Pruska nebude zničena. “ V tom se s námi musí shodnout i pacifista a právě tak pesimista. Jakýkoliv jiný mír totiž jen znamená předat břímě války další generaci.  Bylo by rozsáhlé vraždění neviňátek, jako kdyby všichni, kdo nyní žijí své děti naházeli do vánočního ohně. A mezi vylomeniny o Vánocích prominutelné nepočítám tu, již jsme nazvali Vražděním Neviňátek.

Zdroj: Illustrated London News 1914-1916, str. 564-568 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXX, Ignatius Press, San Francisco 1988

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s