Poesie obyčejných věcí (ILN, 13. ledna 1917)

January 13, 1917

The Poetry of Commonplace Things

Když se zamýšlíme nad nějakým běžným předmět z moderní ulice, jako je omnibus nebo pouliční lampa, je někdy užitečné zastavit se a popřemýšlet o tom, proč jsou takové běžné předměty považovaný za obyčejné. Je opravdu užitečné zkusit pochopit, čím jsou významné—nebo spíš pochopit vlastnost modernity, která tolikrát působí, že často nevypadají ani tak významně jako spíš bezvýznamně. Když zastavíte omnibus, zatímco jste se mezi tím zastavili, abyste se nad tím zamysleli, budete neoblíbení. I pokud se pokusíte ve snaze pochopit její význam sevřít do rukou pouliční lampu, téměř jistě budete špatně pochopen. Nicméně jde o skutečný problém, který není bez významu pro nejpalčivější politické a etické otázky dneška. Poesii, ba mysticismu, jistě nejsou vzdáleny věci samotné, jejich idea a výsledek. Idea zástupu lidských cizinců proměněných v druhy na cestě je plná nejstaršího pathosu a zbožnosti lidského života. Hluboký pocit bratrství a křehkosti smrtelníků, který nám říká, že jsme všichni skutečně na jedné lodi, není o nic méně pravdivý, když je vyjádřený slovy, že jsme všichni v jednom autobuse. Pokud jde o ideu pouliční lucerny, ideu pevného majáku větvících se hlavních tříd, pozemských hvězd pozemského cestovatele, ta nejenže může být, ale přímo je námětem nesčetných písní.

Není ani pravda, že by ve jménech věcí bylo něco tak triviálního nebo ošklivého, že je to dělalo ve všech souvislostech obyčejnými. Slovo „lampa“ obzvláště milují ti zdobnější a poetičtější autoři, je to symbol a velmi často titul.  Je pravda, že pokud by Ruskin nazval své výmluvné dílo „Seven Lamp-Post of Architecture“, pro jemné ucho by to nemělo tak docela stejný účinek. Ale ani anglické slovo „post“ není v žádném smyslu poeticky nemožné, nalezneme je znít pěkně zvučně po vojensku v takových slovech jako je „The Last Post“ (večerka), nebo „Dying at his Post“ (zemřít na svém postavení). Vlastně si vzpomínám, jak jsem jako malý slyšel verš z Macaulayovy Armady o „with loose  rein and bloody spur rode inward many a post“ a divil jsem se představě, že by poštovní schránka ve tvaru sloupu nebo sloup pouliční lucerny projevoval takovou aktivitu. Jistě to ale není samotný zvuk slova samotného, který působí, že nemůže fungovat v literatuře, jíž jde o krásu či úžas. „Omnibus“ se může na první pohled jevit jako slovo, které půjde hůř spolknout—pokud smím použít takový poněkud gigantický obrat. Dalo by se říct, že je to cockneyské a nemotorné moderní slovo, a rozhodně je to cockneyská a nemotorná moderní věc. Ale ani to není pravda. Slovo „omnibus“ je velmi ušlechtilé slovo s velmi ušlechtilým významem, ba i tradicí. Odvozuje se ze starodávného a neústupného jazkya, který je převaloval s velmi autoritativním hřmotem: quod ubique, qoud semper, qoud ab omnibus. (čemu vždy, všude a všichni – rozumí se věřili pozn. překl.) je to slovo opravdu lidštější a universálnější než republika nebo demokracie. Člověk může velmi konzistentně stavět chrám pro všechny lidské kmeny, chrám nejrozlehlejšího vzoru a nejpěknějšího vzhledu a pak jen nazvat omnibus. Je pravda, že důstojnost tohoto popisu poněkud umenšuje nelogický zvyk zkracovat to slovo na jeho poslední a nejméně důležitou část. Ale to je jen jeden z příkladů, v nichž skutečná vulgarita nespočívá v demokracii, ale ve ztrátě demokracie. Říkat omnibusu bus je asi tak demokratické jako říkat demokratovi krysa (rat anglicky pozn. překl.).

Dalším způsobem, jak vysvětlit oblak výkladů moderních věcí jako obyčejných je vysledovat je k onomu duchu, který se často označuje za vědu, ve skutečnosti je ale často jen opakováním. Je příslovečné, že dítě vyhlížející z okna dětského pokoje považuje sloup pouliční lampy za součást pohádky, v níž je lampář pohádkovým tvorem. Takový sloup pouliční lampy může být pro dítě vším, čím může být měsíc pro milence nebo básníka. Nu, je zcela pravda, že už dlouho tu je duch levných informací, který se představuje, že letí za tento zářící bod, když nám přitom říká jen tolik, že ve městě je devět set sloupů pouličních lamp a všechny vypadají jeden jako druhý. Stejně tak je pravda, že je tu duch levné vědy, která si je právě tak namyšleně jistá svou úplností, když nám říká, že existuje tolik a tolik tisíc měsíců a sluncí, které jsou si všechny víc podobné, než by se nám chtělo zdát. A o obou těchto kalkulacích můžeme říct, že na nich není nic obyčejného, vyjma mysli počtáře. Malé dítě má o hořící lampě pravdu mnohem víc, než statistik počítající sloupy ve městě podobající se jeden druhému; a milenec má mnohem víc skutečně pravdu o měsíc než astronom. Část je zde jistě větší než celek, protože je mnohem lepší být připoután k jedné nádherné věci, než dovolit pouhému katalogu úžasných věcí, aby vás zbavil schopnosti žasnout. Je nepochybně pravda, do jednoznačné míry, že jistá stejnost mechanických moderních výtvorů působí, že jsou vlastně méně atraktivní než volnější přírodní opakování, či řečeno jinak, že dvacet sloupů pouličních lamp se skutečně navzájem podobá mnohem víc než dvacet stromů. Nicméně ani tento jejich charakter nepokryje vše, protože lidé neztrácí cit pro tajemství přirozených věcí ani tehdy, když se reprodukují téměř úplně, jako je naprostá tma nebo velmi hluboký spánek. Pouhý fakt, že jsme sloup pouliční lampy viděli velmi často a že celkem vzato vypal velmi podobně jako minule, nám ještě nebrání ocenit jeho pohádkový plamen o nic víc, než v tom brání dítěti.

A konečně je tu opomíjená stránka tohoto psychologického problému, která je myslím jedním z aspektů tajemství morality války. Není tak docela náhodou, že zatímco londýnský sloup pouliční lampy býval vždy mírný a nijak nápadný, pařížská lampy byla historičtější, protože byla strašnější. Byla ještě revolučnější náhradou gilotiny—ještě revolučnější proto, že byla gilotinou davu, a tím se odlišovala i od gilotiny republiky. Věšeli na ni aristokraty, včetně (pokud mě paměť neklame) onoho nadmíru nepříjemného aristokrata, který vyhlásil ono opatření válečných úspor známé jako „Ať žerou trávu“. A tak se stalo, že v Paříži existovaly fanatické a plamenné noviny, které se doopravdy jmenovaly La Lanterne, byl to list extrémních jakobínů. Kdyby v Londýně existovaly noviny nazvané Lamp-post, dokážu si je představit jen jako list pro děti. Pokud jde o můj druhý příklad, nevím, zda by třeba i francouzská revoluce něco svedla s omnibusem, ale jakobíni by byli docela schopní jej používat jako popravčí káru.

Mám zkrátka podezření, že cockneyské věci se staly obyčejnými, protože tak dlouho postrádaly jakousi příchuť oběti a hrozby přítomnou ve vší její nevinnost v pohádce pro děti a přítomnou v pařížské ulici, ve vší její ničemnosti.

Novým divem, který před našima očima změnil svět, je to, že všechno toto hrubé a vulgární moderní soukolí je zcela pravdivě používané k hrdinskému účelu. Se vším důrazem je používané k zabití draka. Je používané, mnohem nesporněji než pařížská lucerna ke skoncování s tyranem. V naší levné literatuře poslední doby se rozmohla fráze, že moderní doba udělá z romantické války válku mechanickou. Není pravděpodobnější, že učiní mechaniku války romantickou? Jak jsem řekl na začátku, věci samotné nejsou odpudivě prosaické, takovými je učinila jejich společnost a dnes je jejich společnost právě tak nad nádherná, jako ta, která kdy zářila na štítu nebo byla vyšita na praporci. Mnoho z toho, co způsobilo, že napadení Belgie bylo tak násilnou výzvou spočívalo nevědomě v tom, že země, která se tak stala tragickou, byla často považována za obyčejnou. Neodpustitelný hřích byl spáchán v místě pouličních luceren a omnibusů. V podobných místech byl připraven spravedlivý hněv a náprava a legenda o nich dozajista přetrvá i v omnibusu, který vezl hrdiny k chřtánu pekla, ba i ve sloupu lucerny, jejíž lampy byly zatemněny proti draku na obloze.

Zdroj: Illustrated London News 1917-1919, str. 21-25 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXXI, Ignatius Press, San Francisco 1989

 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s