Jak vidět Německo jasně (ILN, 3. března 1917)

March 3, 1917

On Seeing Germany Clearly

Ponorková extravagance a praktické reakce, které vyvolala v Americe, přesvědčila všechny neutrály o jistém faktu. Byl to fakt, kterému se mnozí mentálně vyhýbali, kterému se mnozí právě v tu chvíli mentálně vyhýbali—že na moderním Německu je cosi velmi zvláštního. Mnozí jsou ale již přesvědčení, a kteří jsou stále zmatení. Jsou jako lidé, kteří potkali draka vykračujícího si po hlavní ulici: mají pocit, že je sotva filosofické nazvat jej pohádkovým, ale pořád jej nedokážou označit za přirozeného. Přesto právě takový dojem by v lidech vyvolal ne drak, ale krokodýl, pokud by ho viděli poprvé. Slon nebo nosorožec musel člověku, který poprvé zjistil, že je faktem, připadat velmi pohádkově. Úplně jsme si neosvojili dobrou lidovou vědu výjimek, nebo věcí, které ani nejsou výjimkami, ale jen hroznými příklady. Přírodovědec nás může ujišťovat, že slon patří do rodiny prasat, ale to nezajistí jeho snadné umístění do jakéhokoliv soukromého prasečího chlívku. Neumožní to slonovi proklouznut nepovšimnut kolem většiny ospalých pasáčků vepřů, nebo se připojit k nejrozmanitějšímu stádu prasat, aniž by to vyvolalo nějaké řeči. Krokodýl může být ještěrka, ale cestovatel v Itálii zasněně sledující ještěrky tančící na slunci, by si nemohl nevšimnout, kdyby se k tanci chtěl přidat krokodýl. Zkrátka i pokud se nezabýváme výjimkami, musíme přiznat existenci přehánění.

Nu a velmi mnoho moderních kritiků umírněného druhu tuhle prostou pravdu vůbec nedokáže dostat do hlavy! Jsou tak navyklí, že všechno je zatříděno, že se zdá, že si představují, že vše bylo srovnáno. Vůbec jim nedochází, zdá se, že věci, které si mohou být podobné v nějakém konkrétním teoretickém bodu se mohou navzájem docela lišit, pokud jde o nějaký konkrétní praktický účel. Vypadá to, že si myslí, že jelikož myš a velryba obě patří do knihy o savcích, vejdou se obě do pasti na myši. Navykli si pořádat jisté věci do jakéhosi zdobného pořádku, jakoby vzorce: umění, zvířata, prvky, náboženství, a také národy. A to je vede k tomu, že o nich neurčitě myslí, jakoby byly všechny téže velikosti a barvy—a zejména téhož společenského významu a etickou hodnotu. Této ilusi harmonie ale historie nedává žádnou oporu. V náboženství i politice však bylo mnoho věcí, které byli současně velmi důležité i neobyčejné. Židé nejsou jen problémem, jsou jediným problémem svého druhu. Moderní Japonsko nelze náležitě zatřídit ani k Evropě, ani k Asii. Turek v Konstantinopoli byl slavnou větou popsán jako nemocný muž, a nejspíš byl právě on tím nemocným mužem, který měl skutečně pravdu, když si myslel, že jeho nemoc jedinečná. Cikáni jsou tajemní a pravděpodobně orientální, ale konkrétní záhada, kterou představují je docela odlišná od záhady Židů nebo záhady Turků. Černošský problém Ameriky neexistuje v žádné jiné velké a civilisované zemi, za což mohou mít ostatní velké civilisované země důvod děkovat dobrotě a milosti, která se usmála nad chvíli jejich zrození. Nebylo by ani těžké přidat podobné příklady v záležitostech, které jsou šťastnější nebo alespoň hrdinštější. Francouzská revoluce byla čistě francouzská, nic přesně podobného se neodehrálo v jiných zemích, které se jevily, že mají stejné instituce. Anglická námořní moc není, jak tvrdí Němci, utiskující, ale Němci mají docela pravdu, když říkají, že je výjimečná. Žádná jiná říše se nikdy v nejmenším nepodobala římské říši a když vyslovuji svoje vlastní přesvědčení, že žádné jiné náboženství se nepodobá křesťanskému náboženství, věřím, že se to opírá nejen o víru, ale i o fakta.

Nu a když jakoukoliv z těchto abnormálních věcí shrneme dohromady s těmi normálními, dostaneme se do zmatku. Ať už může být užitečné cokoliv jiného, bude docela neužitečné tvrdit, že nějaký Američan z Jižní Karolíny měl potíže se svými služebníky, jako by to byli bílí sloužící. Černý nemusí být tak černý, jak se maluje, ale nemůžeme vůbec problém formulovat, pokud jej nezapíšeme černé na bílé. Kdybychom měli mluvit o  francouzské revoluci jako o všeobecných volbách, můžeme vypracovat nějaké velmi přesné tabulky s volebními čísly, ale bylo by marné zaznamenávat, jak lidé volili, když nezapíšeme ani slovo o tom, co řekli—nebo, což není nejméně důležité, co dělali. Rudá vlajka jistě nebyla tak rudá, jak se malovala, ale žádný úřad si nemůže dovolit ji zařadit do složky jako růžový formulář. A stálá pruská vláda, podobně jako ona konkrétní pařížská vláda, je revoluční vládou. Je revoluční v tom smyslu, který je abnormální a je výzvou přirozenému běhu událostí, jen to není revoluce, která by zamýšlela vyhlásit svobodu, ale zamýšlí ji zničit.

Dokonce i tváří v tvář posledním planoucím faktům tu jsou lidé, a myslí to dobře, kteří mumlají, že by jedna země se musí velmi podobat druhé, že evropští sousedé se nemohou zas tolik lišit, že masy lidí se nemohou tolik mýlit. Ale tvrdit tohle znamená sebrat půdu pod nohama každému reformátorovi a rozhodně každému revolucionáři. Je marné požadovat dobré instituce, když velkým masám lidí neubližují špatné instituce. Celým smyslem politického idealismu je to, že má výsledek v populárních realitách, jinak by to bylo jen snění za bílého dne. Lidé by neriskovali požadování zrušení otroctví, kdyby otroctví netvořilo otroky. Lidé nebudou trpět pro svůj humanismus, pokud brutalita nebrutalizuje. Moderní Německo nabízí podívanou na stát v němž otrocká mašinerie produkuje otrockou psychologii a v níž docela obyčejní vojáci začali jednat jako divoši, protože se s nimi jako s divochy zacházelo. Je to výjimka, protože je to nemoc, ale ta nemoc je epidemií. Jed je také mastičkářskou medicínou. Jako při každé jiné epidemii se někteří lidé nenakazí, jako s každými jiným jedem někteří lidé odolávají lépe než druzí. Ale pokud nepřivolíme dívat se to proto jako celkově špatnou věc, budeme trvale trpět fantastickými překvapeními, a pokaždé budeme zjišťovat, že jsme se pletli. Čekají nás stejná dobrodružství jako člověka, který odmítá věřit, že nosorožec je nosorožec, protože má neobyčejný tvar. Pokud bude trvat na tom, že ho bude nazývat krávou, zjistí, že je to velmi zvláštní kráva, taková, která nepřetéká mlékem laskavosti. Byl to tuším pan Snowdown, kdo v Dolní sněmovně nedávno řekl, že německá hrozba ponorkovou válkou je velmi nešťastná, jako by Němci proděravěli dna více než půl stovky různých lodí nějakým přehlédnutím a nedopatřením. Předpokládám, že se pan Snowden nedokázal zbavit myšlenky, že Němci jednal jinak, než by odpovídalo jejich povaze—povaze, kterou se pro ně rozhodl vymyslet. Jistě může být velmi nešťastné že nosorožec má na svém nosu roh, ale není to (po prvním optickém šoku) neočekávané. Nevím, kolik ošetřovatelů požaduje pan Snowden nechat zabít, než zjistí, že má nosorožec špatnou povahu a není to zvíře normálně přátelské člověku. Další poznámkou pana Snowdena bylo, že žádná válka nikdy nevzešla od lidu, i když mohly  být války lidmi očekávané. Řekl by také, že nikdy nebyla žádná revoluce, která by vzešla od lidu? A žádal by po jakémkoliv lidu, aby od svých vládců trpěl to, co lidé jako on žádali po nás, abychom snášeli od cizinců? Pokud tohle chtěl, pak to zcela jistě nedostal, a pokud by velká válka skončila německou nadvládou, pak by to, doufám, byla jen předehra k největší z lidských revolucí.

Zdroj: Illustrated London News 1917-1919, str. 50-54 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXXI, Ignatius Press, San Francisco 1989

 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s