O trávení studní (ILN, 31. března 1917)

March 31, 1917

On Poisoning the Wells

Stažení německé invase je v mnoha ohledech jako zdvižení závoje mlhy, která se odvalí zpět a odhalí krajinu. Naše vojska triumfálně postupují přes ona podivná města podobná labyrintům, která byla právě tak dočasná jako hnízda a přece podzemní jako hroby. Na zemi nad nimi byly vsi a kostely stavěné pro trvání rozptýlené skoro jako sny v oné dlouhé noci podobné dlouhé noční můře. Všude je otisk čehosi, co je horší než válka—znamení šelmy a slepého tance energií, k jejichž zadržování byla lidská duše ustanovena. Ona na hlavu postavená pověra, jíž se říká svatokrádež, se vydala vpřed před svými pronásledovateli jako stopa mizejících démonů, kteří rozervali tělo, jež nechávají za sebou. A přece může být účinek toho všeho na mysl přihlížejícího závratný a matoucí: pouhé rozšíření masakrů jej může plést a chaos protiobvinění unavovat, v dalších letech se mu může docela dobře zdát, že mnohé z toho byla fantasmagorie nálady nebo vzpomínek na legendu. V tomhle pochybném stavu, kdy je přehánění snadné a popření proto snazší je pro historickou kritiku dobré soustředit se na jednoznačné a nesporné. I pro žurnalismus je prospěšné jasně konstatovat něco, co mohou dějiny posoudit v klidu. Polovinu kontroverse této války lze snadno formulovat v jedné větě o jednom faktu. A tím je fakt, že spojenecké armády procházející přes znovu dobytou půdu jistě našly ve studnách jed.

Stejně tak je dobré střídmě a spořádaně vypovědět dvě nebo tři pravdy, které v této pravdě krystalizovaly. Za prvé můžeme poznamenat, že se nelze nijak ani tvářit , že by nepřítel nedbal, co je přinejmenším uznávaným omezením. Stalo se z toho vlastně dokonce přísloví a staré anglické přísloví nemůže být novou anglickou impertinencí: „trávení studní“ se stalo metaforou pro jakékoliv zlé zacházení: tvářit se, že to byla součást války je to samé jako tvářit se, že cokoliv „mimo ring“ nebo „pod pás“ bylo vždy dovolenou součástí sportovního zápasení. Už samotné použití takových slov bude rozporovat to tvrzení. Newman měl za to, že proti Kingsleymu vznáší to nejvíc zavrhující obvinění, když jej obvinil z trávení studní i jen metaforicky. Jak Newman, tam Kingsley by byli velmi ohromeni, pokud by se doslechli, že by snad bylo lze říct cokoliv ve prospěch trávení studní v realitě. Co by Kingsley řekl, pokud by se doslechl, že se toho dopouštěli jeho milovaní Teutoni, se nebudou pokoušet si představit, ale budu k němu spravedlivý v tom, že si budu myslet, že by nakonec Teutony zavrhl a přijal pravdu. Na takovém děsivém naplnění starého přísloví je cosi fantastického. Je to cosi, jako kdyby byl někdo obviněn z podpory soutěže hrdlořezů a jeho pokrokovější žáci pokročili ke skutečnému podřezávání krků. Nebo je to něco podobného, jako kdyby byl politik chválen za sebevražednou politiku  a proto měl být s okamžitou ochotou svržen z Waterloo Bridge.

Jelikož i pouhý slovní stín byl přiznaně ohavný, o podstatně věci nemohlo být vůbec žádných pochyb. V případě nových zbraní může být alespoň příležitost k sofistice, i když jsou to zbraně velmi nepřirozené. Bylo to strašné doporučení s původem v Německu prodloužit toliko nemocniční utrpení zneškodněného vojáka pomocí nového plynu. I tak to je nový plyn a materialista s dostatečně popletenou hlavou může považovat za nutné mít k novému plynu novou morálku. Některé z chemických experimentů, v nichž nepřítel tak hrdě převzal iniciativu, nebyly o nic víc vojenské, než chemické experimenty, ve kterých měli iniciativu Palmer nebo Pritchard. Pořád to ale byla iniciativa a v chabomyslném zmatku moderního myšlení může být povařováno za náležité iniciovat nové pojetí dobra a zla pokaždé, když iniciujete nějakou chemickou sloučeninu. Ale vodu nikdo za novou chemickou sloučeninu označovat nebude. Ani němečtí profesoři nebudou hlásat, že jejich iniciativa iniciovala vodu. Přinejmenším voda je prapůvodní záležitost a její příběh k nám plyne těmi nejprimitivnějšími literaturami tak, jak její proud k nám plyne těmi nejneobdělávanějšími půdami. Udělat z vody zbraň, a to zbraň napuštěnou jedem, znamená pošpinit cosi, čehož čistota či nečistota byla chápána v každém věku a v každé zemi. V nejčistších historických stránkách je pohár vody zaznamenán jako symbol všeho milosrdného, a pohár otrávené vody v sobě má znesvěcení horší, než jsou všichni Borgiové se svými poháry otráveného vína.

Problém s pruskými militaristy je v tom, že jsou to reformátoři a mají všechnu odpovědnost reformátorů. Vždycky udělali první krok, když to s válkou šlo z kopce. I kdybychom byli tak tupí a mysleli si, že všechny strohosti války patří k věci, morální zúčtování bude vždy proti těm, kdo přidávali strohosti, které dřív nebývaly. Universální instinkt všech vojáků, že věci jako trávení studní jsou nevojácké spočívá na čemsi mnohem hlubším než jen pouhé otázce stupně. Snad nejkratší způsob, jak formulovat vojáckou tradici proti takovému způsobu zabíjení je to, že se ho může dopouštět kdokoliv, aniž by byl voják. Nepřímé metody účinkující dlouho poté, co je pachatel mimo veškeré možné nebezpečí v sobě mají morální zlo docela odlišné od pouhé hrůzy způsobení bolesti nebo smrti a nemají antisepsi oněch příčetnějších duchovních emocí, které dodávají rovnováhy člověku, který sám riskuje bolest a smrt, které působí. Zkrátka je to methoda zbabělá v docela doslovném a téměř fysickém smyslu, že ji může použít zbabělec.

A konečně argument proti pruské válce není ani tak dokázán hrůzou, kterou vyvolává, jako hrůzou, kterou nevyvolává. Sám fakt, že nyní takové příběhy bereme poměrně klidně, označuje drtivou tíži oné degenerace války, které Prusové více a více navršili na svět.  Snížili úroveň i pro policejní zprávy a otupili smysly, dokonce i smysl pro sensace. Způsobili, že krev je stejně levná jako bláto a skoro stejně bezbarvá. Kdyby vyhráli, vytloukli by nás do svého beztvarého tvaru a i s tím, jak věci stojí, nás opakované rány téměř oslepují, pokud jde o jejich brutalitu. A to je možná nejhlubší důvod, proč je odzbrojit—to že nás stahují níž právě tak morálně jako materiálně. Když bojujeme proti nim, bojujeme proti věcem, které je spravedlivější nenávidět, než pouhé ďábly, bojujeme s bezostyšnými možnostmi a divochy, jimiž bychom se mohli stát sami.

Zdroj: Illustrated London News 1917-1919, str. 65-69 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXXI, Ignatius Press, San Francisco 1989

 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s