O „zlotheorii“ (ILN, 28. dubna 1917)

April 28, 1917

On „Maltheory“

K několika málo problémů, které si skutečně zaslouží nazývat problémy, je správná rovnováha mezi pobouřením a laskavostí. Ač se zdá, že někteří moderní lidé se tak domnívají, není řešením být prostě laskavý a všem odpouštět, zrovna tak jako by nebylo řešením být rozhořčený a všechny pobíjet.  V jistém smyslu si všichni zaslouží být pobiti, ale tím, na koho vždy ukazuje nejvíc, je jeden každý sám, a logika jako by vyžadovala, aby sebevražda předcházela masakru, spíše než aby následovala po něm. V jistém smyslu je nutné také každému odpouštět, ale v žádném smyslu není nutné všechny pobízet. Vůbec v žádném smyslu není nutné všechno omlouvat, protože to obvykle znamená dávat druhým lidem mnohem víc k vymlouvání. Jsem si například vědom, že jsem nedávno napsal esej o motivech prohibicionistů, ve které jsem byl, mám nyní pocit, vůči prohibicionistům příliš rozzuřený, třebaže připouštím, že nikdo nemůže být nadmíru rozzuřený, pokud jde o samotnou prohibici. Týkala se, mimo jiných věcí, dr. Saleebyho, který se vší vážností navrhuje, abychom chudým lidem, ba i chudákům vojákům, upřeli nejen pivo, ale i tabák. Vidím starého chudáka, který nemá v životě žádné potěšení, který se těší na jeden žejdlík piva na Vánoce a který žádným způsobem nemůže získat další a vidím žejdlík náhle a brutálně vyražen z ruky. Vidím otrhaného hrdinu v zákopech, který pět hodin bojoval a který si myslí, že si může v pauze dát cigaretu a vidím cigaretu mrzce a zlodějsky sebranou z jeho úst. O tom, že to jsou počiny tyrana a zloděje mám právě tak málo pochybností, jako mám pochybností o morálnosti vaření nemluvňat. Rozhořčen se obracím, abych se postavil tyčícímu se tyranovi a zloději a nenacházím nic než dr. Saleebyho. Cítím se jist, že dr. Saleeby je lidský člověk a všechno myslí dobře. A pokud něco myslí zle, pak je to škoda je subtilnějšího a podvědomějšího druhu než by mu bylo možné nezbytně objasnit poukázáním na to, jak se jeho počínání podobá jednání tyrana a zloděje. Co je skutečnou nápravou situace, kdy šokující věci nešokují vážné a ethické lidi, kteří je páchají? A jak to máme objasnit těm, kdo jsou tak nekonsistentní, aby nebyli ničemní lidé, když se velice konsistentně dopouští ničemných věcí. Je to problém nejen aktuální, ale naléhavý, protože je to celý problém, který musíme uvážit jak u pacifisty, který si myslím, že je špatné bojovat, tak u prusisty, který si myslí, že je správné vraždit.

Jedna předběžná věc se mi zdá docela jasná. Pokud bychom se jakkoliv pokoušeli tolerovat všechny lidi, musíme se vzdát všech pokusů tolerovat všechny názory. Nemůže být laskaví, pokud jsme liberální—v tom smyslu, že chceme (nemluvím totiž o zákonném povolení) tutéž svobodu či povolení pro všechny možné theorie.  Když potkáme mladého pacifistu, který tvrdí, že by svou manželku nezachránil před bašibozukem, nebo dokonce tvrdí, že by neovázal rány způsobené bašibozukem, kdyby to měl udělat jako „součást vojenské organizace“, předkládá se nám celý problém v prosté formě. Rozumu je zřejmé (jak říkávali středověcí scholastici), že s mladým pacifistou je něco v nepořádku. Pokud to není v pacifismu, bude to mladém muži. Pokud jeho skutečná já není špatné, musí být jeho ideální já naprosto hanebné. V obecné dobrotě musíme říct, že jeho krédo je nejen zbabělé, ale brutální, protože jediné, co bychom mohli říct jiného je to, že je nejen zbabělec, ale brutální divoch. Samozřejmě totéž platí o druhém extrému, který jsem zmínil, a krajnosti se setkávají. Pacifista dovolí, aby jej zbabělost nakonec dovedla k čiré krutosti, prusianista dovoluje, aby jej krutost vedla nakonec k čirému zbabělství. Stejně tak je ale zřejmé, že čím méně si přejeme nenávidět Prusy, tím více musíme nenávidět Prusko. Když se někdo chová tak, jak se v posledních pár týdnech chovali někteří z ustupujících Němců, můžeme říct jen tolik, že náboženská hrůza je naším jediným útočištěm před pouhým lidským opovržením. Tvrzení, že ten člověk je posedlý ďáblem jediným způsob, jak se vyhnout tvrzení, že je to ďábel.

Nestavím se jako inkvisitor, nemám žádné skřipce a neschovávám po kapsách rozpálená železa. Ale ve věci vážných abstraktních omylů si vážně myslím, že bychom měli být trochu více rýpaví. Kolika z děsivých bolestí sužujících nyní tuto planetu bychom se mohli vyhnout, pokud by si civilizace těchto omylů všímala v samém jejich rozpuku? Odmítnutím několika kariéristických reputací, vyvrácením pár cynických omylů, výsměchem pár bezprávným básníkům a zvrácených sekt, se dalo předejít positivním a negativním zlům, která jsem zmínil, aby vyrostla do této titánské velikosti a tak se rozkročila po zemi. Prušáctví nemuselo být nikdy tak silné, aby pro nás bylo hrozbou, pacifismus nemusel být nikdy tak silný, aby nás přiměl hrozbu přehlížet. Mohlo být méně příprav v Německu—nebo více v Anglii. Když na to přijde, mohlo být potřeba méně příprav kdekoliv. Ať už tahle válka přinesla jakékoliv účinky, jsem hluboce přesvědčen, že z ní vyjdeme s velmi sníženým přesvědčením o důležitosti toliko praktických věcí. Staromódní anglický kompromis byl možný toliko mezi dvěma staromódními anglickými Angličany, a nikdo by od starosvětského Angličana nemohl být odlišnější než novosvětský Němec. Nemůžete žít v jednom poli s člověkem, který žije v jiném vesmíru. Nemůžete člověka soudit podle jeho skutků, protože jeho skutkům ani nemůžete rozumět, pokud nic nevíte o jeho myšlenkách. Jen tehdy, když můžeme předpokládat, že myšlenky jsou zhruba podobné našim, můžeme na ně bezpečně zapomenout, jen tehdy, když o nich něco víme, můžeme je ignorovat. Pokud o nich zůstáváme v nevědomosti, musíme je objevit nebo zhynout. Pokud si nedokážeme udělat ani tu nejdivočejší představu o tom, co se odehrává v hlavě našeho bližního, budeme na to nejspíš muset přijít, i kdybychom měli vést šetření pažbou pušky. to je velmi rýpavá forma rýpavosti. Ale k této zuřivé a pronásledující formě rýpavosti jsme byli dohnáni, abychom vyřešili poslední z morálních problémů evropské historie. Nepléduji tu za takové kruté methody, naopak pléduji za methody laskavější a metody dřívější. Navrhuji, abychom byli příkřejší v našem postoji k thoeriím, i kdyby to mělo být jen proto, abychom vůči nim byli méně příkří, až se z nich stanou praktiky—a v případě moderního Němce—špatné praktiky. Možná už samo to slovo ilustruje zanedbání a prodlevu, na které si stěžuji. Kdybych totiž měl do tohoto sloupku ledabyle zavést slovo „zlotheorie“ měl bych být považován za někoho, kdo obohacuje anglický jazyk s poněkud nedbalou velkorysostí. A přitom právě zlotheorie mnohem víc než zlá praxe byly chorobou Německa před válkou a během války vydaly své ohavné plody. Tisíce mužů myslících si špatné myšlenky, tiše, zarputile, neustále, pod tvrdými moderními přílbami a vcházející a vycházející z tvrdých, moderních domů—bylo to všechno velmi pokojné, a my si mysleli, že to byl mír.

Zdroj: Illustrated London News 1917-1919, str. 80-84 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXXI, Ignatius Press, San Francisco 1989

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s