O vzdělávání Němců (ILN 12. května 1917)

May 12, 1917

On the Education of the Germans

Je nadmíru legrační, že dr. Derneburg, nechvalně známý propagátor Německa v Americe, má teď něco říkat proti Německu. Ještě legračnější je, že by měl říkat proti Německu něco, co je koneckonců poněkud nespravedlivé proti Německu. A přece to ve velmi skutečném smyslu platí o poznámkách, v nichž vyjádřil lítost, že Německo zanedbalo politické vzdělávání Němců. Je to, jak říkám, dostatečně zábavné samo o sobě, protože mezi tisícem věcí, jimiž se moderní Němci až do této chvíle neustále vychloubali, bylo první a nejpevnější chloubou to, že jsou všichni politicky vzdělaní. A vskutku, pokud by existovala taková naléhavá potřeba po vzdělávání Němců, zdálo by se smutné, že dr. Dernburg plýtval svým talentem na úloze vzdělávání Američanů. Z toho, co jsem slyšel, si vážně nemyslím, že by se Stará sláva zahalila do černých pásek v každé yaneeské vesnici, kdyby pan doktor vždycky zůstával doma a namáhal se na své vinic, učil mladého Němce ideji, jak střílet—zejména, jak střílet vlastního výcvikového seržanta. Po pravdě ale, jak jsem už naznačil, je stěží fér nazývat Němce nevzdělanými, zejména politicky nevzdělanými. V těchto sloupcích jsem proti nim řekl mnoho věci, ani jen neříkám prostě něco v jejich prospěch, když tvrdím, že jejich nárok na rozhodnou kulturu je oprávněný. Mladé skutečně musíte učit ideji, jak střílet, pokud chcete, aby stříleli jeptišky, ošetřovatelky a klopýtající starce, protože každá normálně ustrojená idea, zejména pokud je opravdu mladá, je příliš blízko Bohu a své matce, aby ji něco takového napadlo. Zlému snu, který severní Německo rozšířilo po celých evropských provinciích, nerozumí nikdo, kdo si neuvědomuje, že jeho hrůza spočívá v tom, že jsou lidé krotcí a ne v tom, že je ten sen divoký. A právě sama mírnost jednotlivého Teutona vyživuje masakry, kdyby byl zuřivější, mohl by být volnější. Voják není ani tak popouštěný jako meč, jako spíše zvláčněný jako bič. Je to vlastně německá měkkost, co je bičem národů.

Ale politické vzdělávání je hlubší a subtilnější než tyto prosté a dětinské lekce a zahrnuje víc než tři Z znásilnění, zapálení a zboření. Mezi jednotlivými Němci lepšího druhu, stále ještě (doufejme) neochočených pro tuto vražednou mírnost, lze najít jedinečnou kulturu, s jejími podivnými druhotnými instinkty a podivným umělým svědomím. Němec je spíš více než méně než ostatní Evropané učen, brát se společensky a politicky vážně. Tento náhled je všeobecný, soudržný a vpravený do každého koutu dějin, smířený s každým závěrem vědy a přinejmenším pokud jde o účinek na jeho žáky, přesvědčivý. Má jen dva drobné nedostatky—že je zcela nepravdivý a že je zcela neslučitelný s racionální existencí kohokoliv druhého. Ale nazývat ho nevzdělaným znamená přetahovat význam slov. Pokud by dítě v americkém Snooksville bylo schopné recitovat dlouhé a propracované genealogické tabulky, srovnávající vedle sebe všechna data a dynastie světa, aby prokázalo, že má dědický nárok na Severní a Jižní Ameriku, bylo by to pravděpodobně nepříjemné dítě, pochybuji ale, že bychom mohli (v našem nejvřelejším bezprostředním podráždění) je náležitě označit za nevzdělané dítě. Pokud malé dítě v Tootingu dokáže zvládnout zkoušku ze všech svých panovnických výsad a ústavních omezení ve svém postavení císaře světa, můžeme jej považovat za znepokojivého klučíka, která možná vyžaduje lékařskou péči. Těžko ale můžeme říct, že se mu nedostalo žádného politického vzdělání. Teuton se mýlí, protože byl mylně naučen, ne proto, že by ničemu naučen nebyl. Tahle věc stojí za zmínku proto, že napravuje nekonečnou důvěřivost moderních lidí vůči některým kouzelnickým trikům, které považují za vzdělávání. Může jim to připomenout, jak marné je ptát se, zda jsou lidé vyučování bez toho, abychom se tázali, co jsou vyučováni. V neposlední řadě je docela omyl předpokládat, jak to zdá se někteří lidé nyní dělají, že nebezpečí tohoto německého vzdělávání spočívá toliko ve skutečnosti, že Němci jsou vyučování uctívat Kaisera. Mluvíme o to, že Kaiser prohlašuje Boha za svého partnera a dárce jeho božského práva panovat, je ale mnoho Němců, kteří ani v jednu z těchto autorit nevěří a kteří se považují za víc božské než jeden či druhý z nich. A i pokud jde o mdlejší řadové případy, žádná kázeň vytvořená vírou v božské právo není tak mrtvá, jako ta vytvořená vírou v osud, zatímco k víře v božské právo je třeba nějakého druhu náboženství a jiného druhu náboženství je třeba k tomu, aby se mu vzdorovalo. Pokud se Stuartovci dovolávali božského práva, puritáni nalezli stejně božské právo spoutat své krále řetězy a své urozence zakovat do želez. Ale náhled na vesmír jako na hodinový stroj udělá i z mysli hodinový stroj a moderní Němci nachází cosi přísnějšího než jakoukoliv pověru v onom materialismu, který může jejich krále svázat řetězy kauzality a jejich velmože zakovat do želez logiky.

Sám dr. Dernburg je Žid, patrně monista, a když mluví o vzdělávání, myslí tím asi vzdělávání v tomto druhu monismu. Tak či tak je ale krajně nepravděpodobné, že by dr. Dernburg trpěl mystickou a romantickou úctou k božskému císaři. Dokud byla německá věc podporována, nikoli božským právem, ale nadmíru pozemským druhem moci, byl připraven lichotit všemu jejímu předstírání, podporovat všechny její úklady, souhlasit s každou brutalitou a podpořit každou lež. Zneužíval americkou pohostinnost, trávil americkou neutralitu, nikdy neprojevil nejmenší respekt k legitimnímu americkému míru. Když zjišťuje, že se Německo ocitá v menšině, začíná se mu rozednívat, že se také Německo může mýlit. To pak povstává v zářivé drzosti a „lituje“, že Německo jeho špatné vzdělání svedlo k tomu, aby zkřížilo cestu „světu toužícímu žít v míru“. Tahle chladnokrevná, kosmopolitní krysa „lituje“, že špatné vzdělání, pro jehož šíření dělal, ,co mohl,  přinejmenším probudilo hněv pokojného světa, o kterém soustavně prohlašoval, že je to svět bezohledně válkychtytivý.

Dr. Dernburg podporuje to, co označuje za liberální Německo, možná bude blahosklonně nakloněn revoluci nebo přezíravě svolí být presidentem republiky. A alespoň já odmítám důvěřovat liberálnímu Německu, pokud je dr. Dernburg liberální Němec. Nevěřil bych německé revoluci ve prospěch dr. Dernburga, ani nepodporoval okamžitý mír s německou republikou, jíž by mohl být  dr. Dernburg president. Nechci, aby byl národ, i kdyby to měl být ten německý, politicky vychováván v Dernburgy, nebo i jen k tomu, aby toužil po takovém míru, po jakém Dernburg touží. Pouhý triumf německého vzdělávání nad německým militarismem neodstraní hrozbu—protože jejich vzdělávání je nemorálnější než jejich militarismus. Nemůžeme důvěřovat takovému typu oportunisty, jen proto, že vidí, že doba obrátila proti všem tyranům, jimž sloužil. Nemůžeme vsadit vše na ten typ Němce, který zradil své rivaly a zradil své hostitele jen proto, aby byl nakonec zrádcem svého krále. Měli bychom se všichni radovat, pokud zbytky zdravého rozumu a křesťanské tradice Německu kdy způsobí šíření skutečné duchovní revoluce. Ale šíření „politického vzdělávání“ může dát jen nový důvod k matení jejich politiky a maření bídáckých triků.

Zdroj: Illustrated London News 1917-1919, str. 87-91 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXXI, Ignatius Press, San Francisco 1989

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s