Výstava fotografií (ILN, 19. května 1917)

May 19, 1917

The Photographs Exhibition

Na nynější Spojenecké výstavě válečné fotografie v jihokensingtonském museu, kterou nedávno otevřel lord Derby, a každý by ji měl vidět a jíž mnozí, mně v to počítaje, měli již tu příležitost se procházet se zvědavostí nikoli bezvýznamně posilovanou nevědomostí, je mnoho velmi rozmanitého a výrazného. Rozmanitost je vlastně možná tím nejpositivnějším dojmem, protože je tu stále velmi mnoho těch, kdo by ji sotva očekávali. Fotografie je pořád ještě považována za součást kosmopolitního hodinového strojku vědy, který je všude tolik stejný, podobě jako železnice, elektrické tramvaje a telegrafní sloupy. Ale tak, jak prokázal Sherlock Holmes, že osobnost proniká a psacím strojem, tak i soubor fotografií jako je tenhle, může docela dobře ukazovat, že národnost proniká i kamerou. Tímto způsobem je samotná sbírka fotografií, která je projevem vzájemné zdvořilosti mezi Spojenci, je pro alianci velmi symbolická. Aliance na rozdíl od svého nepřítele tolik netrpí tím, čemu se říká organisace, a někteří nepochybně odseknou, že trpí desorganisací. Ale lze stejně dobře říct, že získává rozmanitostí. Němečtí žurnalisté říkají postupně každému spojeneckému státu, že je nevinnou obětí druhých. Říkají Francii, že se snadno nechala ošidit, aby posluhovala ambicím Ruska a Rusku, že je nástrojem francouzské msty. Se zřejmou vážností tvrdí, že každý anglický Tommie má na srdci vyryto „Calais“. Ale i pro ně by bylo těžké vážně tvrdit, že je naše aliance anglicizovaná, galicisovaná nebo rusifikovaná ve stejném smyslu jako je ten jejich prusifikovaný.

Při letmém pohledu upoutá člověka výtečný francouzský příspěvek jako zasažený především vědou, a italský příspěvek uměním. Italská sekce ostatně padne mezi ostatními do oka skoro jako výstava akvarelů. Nejenže jsou volněji použity různé odstíny a barvy fotografie, ale samotné scény se ve srovnání s ostatními nutně jeví jako výjevy ze světa pohádek. Vážně si myslím, že některé formy alpských výstupů jsou závratnější než aviatika. Je neobyčejné, aby člověk vylétl z ulice ke hvězdám, ještě neobyčejnější se zdá, aby ulice vlekl s sebou. A to je jediné slovo pro některé z divokých a nádherných věcí, které Italové provedli se svými komunikačními vedeními. Je tu fotografie vedení nataženého rovně jako žebřík po neuvěřitelném srázu, který jako by držel nebesa a přece po tomhle vedení míří nahoru a dolů výzbroj, zásoby a nemocní lidé, jako by to byla bathská silnice—tak úžasné, jako to, co brilantní slova Francise Thompsona označila za provoz na Jákobově žebříku.

Bez oživování umělecké polemiky, zda může být fotografie stejně dobrá jako obraz, lze skromně tvrdit, že může být mnohem lepší než některé obrazy. A tenhle záblesk světla odhaluje, jako šlehnutí blesku, jakoby náhodou některé ze skrytějších cílů malíře. Na nynější výstavě v jižním Kensigtonu je záběr představující těleso vojáků v s ocelovými helmami, pokyvující se po cestě v silném slunečním žáru, který je poutavým příkladem toho, co mám na mysli. Odhaluje něco, oč skutečně usilují kubisté a někteří další pokročilí umělci—něco, co mimochodem sami kubisté a další pokročilí umělci ne vždy sami velmi jasně odhalují. Nazval jsem to tělesem vojáků, protože to skutečně připomínalo tělo. Vypadalo pevné, ale pohyblivě, sjednocené ale kolísavé, tělo nějakého velkého zvířete—nepozemského aligátora nebo pásovce. A přece každý voják jednoznačně a zřetelně voják a celek je docela realistický, jen je něco víc než realistický. Je na něm cosi oslnivého a závratného, což může být právě to, co se pokouší noví umělci zachytit ve svých lomených světlech a odrazech, paradox, v němž může být v samotném faktu uniformity jakýsi chaos. V některých případech jsou účinky, třebaže právě tak okamžité, klasičtější—ba i jakoby věčné. V britské sekci je postava jednoho z našich afrických bojovníků s fezem, stojícího osaměle jako stráž, což je letmý pohled do mnoha tisíců let. Tvář pod fezem je doslova, linku po lince, tváří, kterou považujeme za nejarchaičtější, nejkonvenčnější, ba dokonce nelidskou, když ji vidíme vyrytou na nespočetných sfingách, nebo mumiích v strnulém hieratickém umění starého Egypta. Když rovné světlo dopadá na vysoké lícní kosti, ospalé oči, ústa, která vypadají jako udělaná pro onen konvenční hranatý nebo klínový vous pod spodním rtem, zdá se těžké uvěřit, že něco tak důvěrně známého z mrtvé výzdoby může být naživu. Je to jako bychom viděli jít po ulici muže se středověkou svatozáří, nebo jako by samotná ulice skončila fantastickou perspektivou vrbového vzoru čínského porcelánu.

V britské sekci je samozřejmě mnoho jiných věcí, které jsou obzvláště zajímavé pro britskou imaginaci. Je to třeba fotografie australského kontingentu, pořízená nějakým technickým trikem, kterému nerozumím, takže z něj vidíme tolik, kolik je jen možné—jako by divák procházel kolem něj. Je tam několik zajímavých portrétů, ty které vznikly jako momentky, jsou přitom lepší, než ty formální. Tak třeba portrét celé postavy sira Douglase Haigha je sice vnímavý, ale je jistě méně charakteristický, zatímco je tam také nahodilá skupina s lordem Kitchenerem zdravícím francouzského generála v Salonice, která je hotovou esejí o falešných a skutečných kontrastech mezi našimi dvěma národy. Francouz je vážný, jak Francouzi při zdvořilostních příležitostech vždycky jsou, Angličan se zubí. Je tu obrázek Hodsonovy Jízdní útočící s napřaženými kopími a řítící se s téměř brutální ušlechtilostí na mužnější asijské typy—dojem, který je také jedinečným způsobem případný pro onen divný, dobrodružný a bezohledný anglický typ jehož jméno jednotka dosud nese. Říká se, že fotograf, který ten záběr pořídil byl sám téměř zabit útokem, který zaznamenával—a zní to docela pravděpodobně.

Myslím, že obrázek, který má největší nárok na to, aby byl označen za historický, je jeden ze srbské sekce a zachycuje starého srbského krále a za ním jeho důstojníky—nebo takříkajíc nad ním, protože král stojí myslím na vrcholu schodů nebo nějakého sestupujícího popředí. Ale linie skupiny, i když jsou asi nahodilé, se podobají liniím nějakého velkého sousoší: postavy vzadu se trochu předklání, skoro jako okřídlení postavy v nějaké alegorii, postava v popředí vržená dozadu s nohou nakročenou kupředu—postoj hrdiny v baladě, který se opřel zády o strom s nohou proti keři. A je to postava hrdiny, i když děsivějšího druhu než jsou ty, které nám předvádí zdvořilé veřejné fikce—taková, jako byl starý král u Macaulaye, z pod jehož šedivého obočí pořád šlehaly blesky neuhasitelného hněvu. Jsou věci, které nemůžeme soudit—temná hrdinství, která nás zostuzují a současně šokují, tragický svět, kde je vražda na tyranu jedinou odpovědí na zradu, patriotismus stejně nelítostný jako Řím. Starý král hledí daleko dopředu z obrázku s rozžehnutýma očima a člověk by odpřisáhl, že viděl před ním a svírající se kolem něj nespočetná nepřátelská vojska, mechanická, nelítostná, vláčející všechny své ozdoby a zářící všemi svými odznaky na slunci—čnící pokrytectví Rakouska. Takhle ti, kdo ztučněli a zbohatli z Kříže přišli zničit ty, kdo pro něj hladověli a umírali. V oné silné a sardonické postavě je všechna velikost malých národů, všech Poláků, všech Irů, všech Belgičanů—všech těch, kterým lidé s kratší pamětí a měnlivějšími ideami kladou otázku: „Je dobře, že tak planeš?“ Takoví lidé pro tuhle zmučenou neústupnost nemohou najít jméno, leda by ji nazvali „pomstychtivostí“, protože tihle lidé dávají své pouhé prostořekosti a zapomětlivosti vznešené a tvrdé jméno dobročinnosti. Tak či tak právě ona postava starého srbského krále zůstává ze všech oněch obrazů nejdéle v mé mysli. „Je to dobře. Planu hněvem až k smrti.“

Zdroj: Illustrated London News 1917-1919, str. 91-95 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXXI, Ignatius Press, San Francisco 1989

 

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s