Chápat Alsasko-Lotrinsko (ILN, 16. června 1917)

June 16, 1917

Understanding Alsace-Lorriane

Hodně toho slyšíme o přijímání idejí bez jejich prozkoumání, protože přichází na základě autority. Moje zkušenost je už dlouho taková, že jakákoliv idea bude přijata bez jakéhokoliv zkoumání, pokud nepřichází na základě autority. Lze to kdykoliv prakticky ověřit. Vlastně je to docela zábavná společenská hra. Zajděte do přeplněného salonu a řekněte: „Mám zjevení z nebes, že je nebezpečné nosit galoše,“ a vaši přátelé budou vidět, i kdyby to neříkali, že je to bláznivá myšlenka.  Budou si myslet, že je to bláznivá myšlenka, protože jste předložili, co je koneckonců jejím důvodem. Pokud ale řeknete, bez jakéhokoliv důvodu nebo autority „Copak nevíte, že je velmi nebezpečné nosit galoše?“ tváře jich všech se náhle promění inteligencí a znepokojením a začnou probírat každý ohled této důležité novinky, vyjma otázky, kde se vzala. Řekněte že papež, Bible nebo šejch ul-Islam doporučil nosit na špičce nosu kousek omítky, a lidé v salonu se vás budou ptát, k čemu to může být dobré. Ale řekněte, že někdo, kdo nemusí být nikdo, prý doporučuje tuhle nosní ozdobu a lidé v salonu budou téměř připraveni si své nosy ozdobit přímo na místě. Je ostatně už jen v racionálním smyslu cosi ve prospěch jakékoliv formule, když za její podporu přijme odpovědnost nějaká veřejná autorita. V praxi ale, pokud vaše slova mají nějakou autoritu, lidé budou vzdorovat a kritizovat je. Pokud žádnou autoritu nemají, pak kapitulují a spolknou je. Taková je nezaujatost a smělá svoboda moderní mysli.

Nu a jelikož myšlenky takto vstupují lidem do hlavy jen proto, že jsou ve vzduchu a ne proto, že by měly důvod nebo autoritu, nachází je současný problém lidstva již zahanbené některými myšlenkami, které jsou prostě nesmysl. Jsou určité fráze opakované dvacetkrát denně, které nikdy nikdo neprozkoumal—ne lidé, kteří je opakují, ne lidé, kteří je vymysleli. Těžko pochopit, jak se kdy dostaly do oběhu a obliby, jak se tomu dozajista stalo a to  mezi tolika kulturními lidmi. Zde je jedna z nich, běžně využívaná našimi internacionalisty a antinacionalisty v polemikách o válce. Konkrétní formulace přebírám od dopisovatele píšícího v Cambridge Magazine: „Právě neznalost našich bližních totiž vyvolává neporozumění vedoucí k válce.“

Nu, proč lidi tohle říkají|? Proč to přijímají? Proč to opakují? Proč to nejen opakují jako pravdu, ale považují za truism. A proč budou mnozí z nich považovat mně za zvráceného a netrpělivého, pokud řeknu, že je to nesmyslný blábol? Je to proto, že nikdy v pravém a vážném slova smyslu nepřemýšleli o tom, co říkají: nikdy si nevšimli předpokladu zahrnutého v tom, co povídají. Jde o předpoklad, že je nemožné, aby se kdokoliv skutečně neshodl s kýmkoliv jiným na čemkoliv. Není možné, aby jeden člověk chtěl vzít, co si jiný chce ponechat. Dva muži se nemohou zamilovat do téže ženy, ani si nemohou vzájemně nedůvěřovat jako opatrovníci téhož dítěte. Předpokládá se, že musí jít o nějaký omyl jen kvůli vzájemné nevědomosti. Předpokládá se, že každý se mýlí o citech toho druhého nebo (co já vím) se mohou každý mýlit o svých vlastních pocitech. Jeden člověk nemůže chtít lovit vodní ptactvo žijící v mokřadu, který chce druhý vysušit a udělat z něj pole nebo farmu. Očividně vodní ptactvo prvního musí být pouhými přízraky mozku druhého, nebo farma druhého vzdušným zámkem vytvořeným ve fantasii toho prvního. Někdy, jako třeba na počátku této války, se ostře ukazuje, že první muž v každém případě míní to, co říká, vážně. Nejspíš to nejprve dokáže vystřílením ptactva a nakonec tím, že zastřelí farmáře. A pak, jako nyní na konci téhle války, přichází chabé a divoké doporučení, že nakonec oba mohou mít, co chtějí. Naznačuje se, že svár lze urovnat prohlášením, že nikdy nebyl. Jinak řečeno se naznačuje, že je možné zorat rybník plný vody nebo, že je naprosto reálně možné střílet vodní ptactvo ve stájí nebo stodole.

Nu a právě takový potenciální mokřad nebo pole je mezi spornými oblastmi v této válce a její jméno je Alsasko-Lotrinsko. Je čirý nesmysl tvrdit, že Francouzi se bijí se svými sousedy o vlastnictví Alsaska-Lotrinska proto, že své sousedy neznají. Každá strana nejenže perfektně ví, co chce, ale perfektní ví i to, co chce druhá strana. Němci říkají, že je podle práva německé, a chtějí je učinit německým i fakticky a být německý neznamená barvu na mapě, ale velmi jednoznačný systém vlády—nebo špatné správy. Francouzi říkají, že je podle práva francouzské, a chtějí, aby bylo francouzské i fakticky a být francouzský není jen jméno, ale realita tak zřejmá, že to Němci připouští tím, že se ji pokouší změnit. A obě strany se podstatně liší ve dvou podstatných věcech, v nichž se lidé mohou lišit—v samotné povaze lidského blaha a racionální theorii práva.

Zaprvé, nejde tu o jen o to, že německá správa Alsaska je nadmíru špatná, a to i na německou vládu—to jest současně strnulá i šílená a neustále páchající ohavné ukrutnosti, jako byly ty Zabernu. Jádro věci je v tom, že i dobrá německá vláda je pro Francouze nebo Alsasana, který se považuje za Francouze, špatná vláda. Nezamlouvá se mu, že se s ním zachází jako s porobeným Latinem, ale nezamlouvalo by se, snad ještě víc, pokud by se s ním zacházelo jako s vítězným dobyvatelským Teutonem. Nelíbí se mu, když ho v Zabernu sekají šavlemi, právě tak by se mu ale nelíbilo, kdyby do něj cpali frankfurtskou kulturu nebo mu blahopřáli postupimským řečněním. Kdyby Němci s Alsasany zacházeli dobře a ne zle, byl by výsledek skoro stejně špatný, a to je definice národnosti. A za druhé se obě strany v zásadní záležitosti testu pravdy nebo lži, o které tu jde. Když německý socialista řekne, že Alsasko je „stará německá zem“, ví dokonce i německý socialista dost na to, aby ani nepředstíral, že by kdy patřilo k nové německé říši. Myslí tím, že patří k čemusi, co nazývá německou rasou.  Tohle je pro Francouze prostě pedanterie jako opožděný nápad k pirátství a argumentuje, že to samé by Němec říkal o dalším kusu Francie, kdyby se mu ho podařilo zmocnit. Když jsme přitom, kdyby se Němec silou zmocnil Norfolku nebo Essexu neměl by vůbec žádný problém tvrdit, že jsou to staré německé země. Nemohou snad profesoři ve jménu Norfolk najít svůj oblíbený „folk“? Není snad filolog připraven dokázat odvozením, že Essex musí být součástí Saska? Francouz se řídí zdravým rozumem a jasnými fakty moderních dějin, a podle tohoto testu je Alsasko součástí Francie, která shodou okolností bývala před staletími směskou malých feudálních držav. Pokud se ale Němec rozhodne postupovat podle testu teutonského typu s určitým druhem vlasů, pleti a přízvuku, pak jistě mohou tvrdit, že jej v Alsasku našli, zrovna tak, jako jej už nacházejí ve Flandrách. A jak jsem už řekl, s trochou lepšího štěstí se už mohli věnovat jeho nacházení v Essexu. O testech lze diskutovat právě tak málo jako o vkusu, a proto není kompromisu s těmi, kdo pokryli výpary a horečkami mokřadu něco, co kdysi zářilo mezi poli Francie.

Zdroj: Illustrated London News 1917-1919, str. 107-110 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXXI, Ignatius Press, San Francisco 1989

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s