Povznesení menšinových politických sil (ILN, 30. června 1917)

June 30, 1917

The Magnification of Minority Political Powers

Paradoxem většiny parlamentů je, že se obracejí k většině a dávají moc menšině. Když se většina stane mašinerií, menšina se stane člověkem, který stroj řídí. A menšina nabude mnohem větší moci, než by měla, pokud by žádný parlament neexistoval. Celé to funguje na základě pozoruhodného na hlavu postaveného triku, připomínajícího povídání o děvčeti, které skočilo do vody, aby zjistilo, který z jejích milenců ji zachrání. Skončili za ní všichni, až na jednoho, a ona se poněkud cynicky rozhodla provdat se za toho suchého. V této válce se většina mužů skutečně projevila jako hrdinové, měli skutečně společný podnět, skončili do moře vraždění a katastrofy a politik zůstali poměrně suchý na palubě s nesporným nárokem řídit loď. Ale i v normálních dobách se většina lidí vrhne do moře problémů s nemalou smělostí a skutečný problém s demokracií není v tom, že by voliči byli nehodní, ale to, že jejich hlas je to nejméně hodnotné, co na nich je. Když nebrání svou zemi, vydělávají si na živobytí nebo vzdělávají své děti, nebo se zamilovávají, nebo nacházejí spásu, nebo dělají něco jiného zajímavějšího než politiku, a ta tak zbývá politikům, jako jediným lidem, kteří jsou tak nudní, aby se jí nechali nudit. Proto v politice nacházíme velmi mocné nepopulární osobnosti, které jsou docela bezmocné v jakémkoliv jiném oboru. Lidé jako pan Macdonald nebo pan Snowden by při všem nanejvýš ostrém cítění proti jejich protinárodní filosofii mohli snadno získat křeslo v parlamentu a vládní post mnohem snadněji, než by mohli získat jakékoliv jiné veřejné uznání—mnohem snadněji než by zvedli dav na svou podporu nebo se dočkali toho, že by k jejich poctě zazněla oblíbená písnička.

Výhoda toho, který zůstane poslední suchý na palubě je sice negativní, ale ohromná.  Pan McDonald je nadmíru suchý, pan Snowden, pokud je to vůbec možné, je ještě sušší, suchost je samotnou podstatou jejich ethiky a politiky—ztuhlost pocházející ze vzdálenosti životu. V Parlamentu se jim ale naslouchá s mnohem větší vážností, než jaké by se dočkali ve vlaku nebo tramvaji, v hospodě nebo na veřejném shromáždění. Například pan MacDonald pronesl se vší důstojností v Dolní sněmovně řeč po té, co se do něj zuřivě pustil celý odborový svaz námořníků. Mluvil o ženském volebním právu a zjevně řekl, že by bylo urážkou ženské inteligence tvrdit, že nemůže udělat křížek na kus papíru. Někdo další—pokud vím, tak z téže strany—podotkl, že udělat na kusu papíru křížek je čistě mechanický postup. Bohužel to je právě ten problém. Právě proto, že udělat křížek na kus papíru je zcela mechanický postup, nevadí tolika lidem v Leicesteru, to pro pana MacDonalda udělat. Kdyby bylo volební hlasování svěžejší a skutečně populárnější věc, volili by nejspíš někoho jiného.

Tatáž debata poskytla další příklad toho, co mám na mysli. Jeden odpůrce ženského volebního práva, zcela stejně suchý jako kterýkoliv ze stoupenců, podle všeho citoval jedinou dámskou členku amerického Kongresu, která hystericky zvolala, že „jako žena nemůže hlasovat pro válku“ a citoval ji jako příklad toho, že ženy jsou příliš hysterické na to, aby mohly být patriotické. Nu, udělal jsem si myslím jméno jako odpůrce této změny, ale se vší důrazností bych popřel, že žena, která tohle řekla, byla v jakémkoliv ohledu reprezentativní žena. Kdyby řekla, že Němců vydrápe oči, by byla poněkud reprezentativnější ženou. Ve zkušenosti mé (nebo kohokoliv jiného) nejsou ženy obecně nepatriotické (ať už jsou jinak cokoliv). Pravda je taková, že tahle parlamentní žena byla právě tak protilidová jako pan MacDonald, nebo pan Snowden, nebo mnozí další parlamentní muži. Byla výsledkem čistě mechanického postupu, který jako by vždy upřednostňoval malou menšinu. Právě proto, že byla typická pro Sněmovnu representantů, representativní nebyla.

Zahraniční aplikace této pravdy jistě vyžaduje jemnější zacházení, ale je třeba je mít na mysli. Můžeme třeba považovat ruskou revoluci za šťastnou a spravedlivou událost, aniž bychom přitom upadali do omylu a cokoliv protidespotického považovali za demokratické. Každá demokratická analogie nás povede k odhadu, že Rusko je mnohem normálnější než Petrohrad. Každá taková analogie nás povede k dohadu, že dokonce i Petrohrad je mnohem normálnější než nejpřednější osoby v Petrohradu. Některé z těchto známek menšiny, nikoli nepřirozené a často nevyhnutelné, lze vidět už ze samotné fraseologie používané novým režimem. Je to velmi knižní fraseologie, plná toho druhu knihomolství, který profesor Leacock kouzelně popsal ve své parodii na ruskou literaturu, v níž se nihilista lopotí s Hallovou a Knightovou algebrou „aby osvobodil Rusko“. Oprávněně shledáváme popis ruské demokracie jako demokracie „dělníků a vojáků“, když ani nezmiňuje slovo rolník. Varování je ale ještě zásadnější v případu Pruska, než v případě Ruska, totiž zásadnější v případě našich nepřátel než v případě našich spojenců. Jsou tu už mírotvorci naléhající na nás, abychom důvěřovali nepatrné skupince socialistů, menšině v menšině—a to zjevně z žádného důvodu, vyjma toho, že jsou menšinou politiků. Němečtí MacDonaldové a Snowdonové také vypadají větší, než jsou díky triku, který zvětšuje menšiny. Jde tu ale o tohle—nesmíme se nechat zmýlit, ani kdyby se takhle pouhá parlamentní menšina stala pouhou parlamentní většinou. Pořád to může být velmi nepopulární menšina. A do budoucna si musíme všímat toho, co naši nepřátelé hledali v minulosti—lidového vzdělávání Němců. Musíme mířit na Němcovu hlavu, ne na Kaiserovu korunu, a nepomůžeme si nahrazením monarchie aristokracií, nebo zjištěním, že deset praštěných hlav je lepší než jedna.

Bázeň z Hospodina je počátkem moudrosti, ale možná není jejím koncem. Pád vojenské moci Postupimi je počátkem německého vzděláváním ale ne jeho koncem, tím méně koncem, ke kterému je nyní záměrně připravováno. Není to tak, že  lepší kultura v Německu postupně odzbrojí Prusa, jde o to, že odzbrojit Prusa je nezastupitelný předpoklad k vytvoření čehokoliv, co by se podobalo lepší německé kultuře. Zjistit, že neexistuje žádný neporazitelný král či armáda je velmi primitivní a prostý objev, asi jako prvních pár písmen abecedy, ale ještě nebyl učiněn. Je to Lekce I. v čítance, ne problém, se kterým by se vypořádával pokročilý student. Všechny ohavné důsledky moderní německé kultury lze dosledovat zpět k jednomu kořeni—nahodilému nebo zdánlivému úspěchu pruského systému ve válce. Obraťte zdánlivý úspěch v naprosto zřejmý nezdar a skutečně obrátíte všechny myšlenkové proudy v říši. Začnou znova, možná pomalu, ale lidsky a z druhého konce. Pokud jim bude jen povolena jen hra na vnitřní reformu, bez tohoto vnějšího odsudku, metody a mravy německé kultury se v nejmenším nezmění. A proč také? Nejkrajnější pruská škola prostě řekne, že nejkrajnější pruské metody koneckonců zemi umožnily nejprve se bránit a poté se reformovat. Ve skutečnosti není ani jednoho paprsku rozumu, který by nasvědčoval tomu, že by většina Němců chtěla, nebo že by bylo pravděpodobné, že by chtěla svrhnout německého císaře. Ještě pochybnější ale je, že pokud by i svrhli dvacet německých císařů, svrhli by i německý imperialismus. Německý imperialismus je přístup k životu, návyk v jednání s lidstvem, který by nyní automaticky pokračoval dál, i kdy by na světě nebylo žádného Kaisra. Zakládá se na jakémsi božském právu, ale je to mnohem více božské právo Němců nad porobenými národy než právo německého monarchy na poddanými. Může být dobré svrhnout Hohenzollerny, kteří byli historicky architekty této obrovské a nelidské civilisace, ale zastřelení architekta pomůže jen velmi, velmi málo celého života stovek měst, která vyprojektoval. Spokojit se s tím, je jen jiný způsob jak věc označit za representativní a zapomenout, že je jen menšinou.

Zdroj: Illustrated London News 1917-1919, str. 115-119 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXXI, Ignatius Press, San Francisco 1989

l

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s