Německý klid a sebekritika (ILN, 14. července 1917)

July 14, 1917

German Calmness and Self-Criticism

Už proto, že jsem na tyto stránky občas uvedl vážené jméno pana H. G. Wellse, abych s ním nesouhlasil, je možná svým způsobem v pořádku, abych tak učinil proto, abych ho hájil, i když před útokem tak absurdním, že by sám těžko považoval za užitečné, aby se proti němu hájil sám. Kdosi mi ale poslal výtisk proněmeckých Continental Times obsahující odsudek jeho posice, a shodou okolností i mé. Rozporuje některé z mnoha pravd, které vložil do úst pana Britlinga, nejkonkrétnější je ale jeho velmi spravedlivá a zásadní poznámka: „Toto není válka ras, ale idejí.“ Odpověď na tohle je nanejvýš neobyčejná, protože německý autor popírá první tvrzení hlučným prohlašováním, že Anglie přivedla do pole „černé, žluté, hnědé a rudé“ muže. Jak tohle má dokázat, že jde o rasovou válku nedokážu představit.  To, že Anglie použila rasy vzdálené své vlastní může být dobré nebo špatné, ale spíše to musí prokazovat, že Anglie je k rase lhostejná, než že by s ní dělala starosti. Přeje-li si vítězství nějaké rasy, tak to bud rasa pruhovaná nebo puntíkovaná, který je bílá, žlutá, hnědá a červená současně.

Ale příspěvek do Continental Times má ještě další aspekty. Každá, kdo bude ten zajímavý článek číst, si brzy všimne, že problém s Němci je v tom, že jsou perfektní. Všechny národy se považují za lepší než jsou, ale všechny ostatní si jsou natolik vědomé svých nedostatků, že je změkčují sofismaty nebo eufemismy. Ale Němci nemají, žádné nedostatky, které by měli změkčovat, zmiňte jakoukoliv přednost a ukáže se, že v ní neobyčejně vynikají. Zde je pro  příklad perfektní ukázka: „Člověk může po stotisící potvrdit zjištění všech poctivých pozorovatelů, že ze všech válčících stran jsou Němci nejklidnější, nejsebekritičtější a nejobjektivnější ve svém smýšlení.“ Němec kritizuje sám sebe docela klidně jako předmět—a to je jeho kritika! Nu, pokud by se tvrdilo, že v tomhle jsou všichni patrioti stejní, pak říkám, že ne. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo tvrdit, že Angličané jsou nejklidnější, nejsebekritičtější a ve svém smýšlení nejobjektivnější z národů, myslím, že zejména v prostředním pojmu jsou nebezpečně nedostateční. Řekl bych, že nejklidnější ze všech válčících stran byli Turci, nejsebekritičtější zřejmě Rusové a ve svém smýšlení nejobjektivnější bez pochybností Francouzi. Užijme ale trochu toho, co autor míní pod německým klidem a sebekritikou. Vezměme kupříkladu to, co musí být pro německého kritika, věřícího v německou věc, nejzvláštnější a nejzajímavější otázka o této válce. Proč Amerika, která si přála být pacifistická, nedokázala zůstat neutrální? Mimo staré pře, co s novými přemi, zejména s novými zeměmi?   Německý kritik situaci připisuje jistým anglickým aktivitám, které popisuje takto: „Palečnicemi svého nelítostného despotismus a jedem svých lží a korupce, donutila, dohnala, nebo uplatila jeden národ a jednu rasu za druhou do nepřirozeného a zbabělého antagonismu proti hrdinnému nepříteli, kterého nemohla sama, ani se svými nespočetnými spojenci, poskoky, spolupachateli a obětmi, přemoci—Itálii, Rumunsku, Číně a Brazílii—Spojené státy zrazené svými toryovskými zrádci a svou plutokracií do „vyhlášení“ války stejně zvěrské, jako byla bitkařská a idiotská.“  Nu tento jakzyk může někomu připadat jako postrádající klid. A třebaže zjevně nepostrádá kritičnost, sotva by ho bylo možné označit za sebekritiku. Dalo by se dokonce zastávat, že tato vize není zcela objektivní, nakolik se týká objektu viděného jako palečnice na palci presidenta Wilsona. A pokud tohle je neklidnější kritika na světě, pak svět jistě musí být ve stavu jakéhosi neklidu. Pokud je tohle nejbližší přístup k sebekritice, jakého dokáže nějaký Evropan dosáhnout,  pak se vyhlídky na mezinárodní porozumění jeví poněkud chmurné. Samozřejmě křiklavé nesmysly tohoto druhu nejsou nijak výlučné pro Němce, ani zdaleka ne. Co je zcela zvláštní pro Němce je postoj člověka, který píše křiklavé nesmysly a píše je na téže stránce, na které dokáže nesmysl klidně kritizovat a že to považuje za nejklidnější kritiku.

Stejným způsobem se autor táže o panu Wellsovi: „Byl by dostatečně mentálně stoický, aby snesl porovnání mezi kulturou a Kultur? Ať poměří tón, téma a ducha válečné literatury Anglie a Francie s tou jejich nepřítele.“ Nu, „sebekritika“ je těžší záležitost než by se mu možná mohlo zdát. Zdálo by se mi ale, že jsem dostatečně mentálně stoický, abych si bez jakéhokoliv pokušení k sebevraždě uvědomoval, že v Anglii je spoustu pokažené a směšné válečné literatury, stejně jako pravděpodobně ve Francii. Jak ale můžeme přijmout autorovu výzvu férověji než tak, že ji porovnáme nejen s německou propagandou, ale s jeho vlastní německou propagandou? Zjišťuji například, že další téma—sláva vojákova—je pojednáno se stejnou nedůsledností. „Je pravda,“ píše, „že Němci, na rozdíl od Francouzů, mají jen málo chuti pro válečnou gloire.“ V tom slově, když je ve francouzštině jako by bylo cosi smrtícího, protože týž autor na stejné stránce nemá námitek říci: „sláva německé nadřazenosti…si udržuje svůj téměř nadlidský vzestup. “ K tomu musím říct, že prakticky všichni lidé, Němce v to počítaje a počítaje v to Angličany, mají jakýsi smysl pro „válečnou gloire“ Dr. Johnson byl sotva pofrancouzštělou osobou, a řekl něco podobného. Nakolik jsou Francouzi v něčem zvláštním, je to jen proto, že jsou „objektivnější ve svém smýšlení“ a proto ji rozeznávají jako samostatnou záležitost, popsanou jedním slovem, aby se nepletla s věcmi vyššími a nižšími než je sama. A pokud má člověk vyjádřit tenhle pocit, je mi mnohem milejší, když jej popíše jako gloire a ještě víc, že jej popsal jako slávu, než aby jej popisoval jako „vojenské úspěchy tak skvělé, že všechna bojová sláva historie bledne a vytrácí se do bezvýznamnosti… nejen úžasné věci, ale zázraky udatnosti, smělosti, síly, podnikavosti a nejušlechtilejšího hrdinství.“ Tak tomu tenhle konkrétní německý autor říká, aby vypsal jeho německou lhostejnost k „válečné gloire“ a celé to trvá poměrně dlouho. Vlastně jsem toho citoval jen část a přiznávám, že nejsem dostatečně mentálně stoický, abych opsal celý zbytek.

Nu ze všeho toho smetí lze vysbírat jakousi pravdu, která je naší skutečnou dnešní odpovědí Němcům. To nač si stěžujeme, je přesně to, co tento autor vysvětluje: že se cítí jistí ve svém rozumu a počestnosti—a tohle míní rozumem a počestností. Autor zmiňuje i moje jméno a říká, že viním pruské aristokraty z atheismu, když přitom jejich třída byla „nápadně jedna z nejzbožnějších a nejbohanojnějších na světě“. Přesně tak. Pruští aristokraté jsou asi tak nápadně bohabojní jako jsou pruští kritici nápadně sebekritičtí. Jde tu právě a jenom o to, že takoví lidí naplní pět sloupců žvanivou sebeoslavou a pak ji předloží jako nápadný příklad sebekritiky. Jde tu právě a jenom o to, že dovádí jazyk až k šílenství, aby oslavili triumfy svých vojáků a děs své vlajky, a pak se otočí dokola a děkují Bohu, že nejsou takoví jako druzí lidé—marniví, romantičtí, zrovna jako tenhle Francouz. Jde tu právě a jen o to, že celý den a celou řvou a zuří, aby přilákali pozornost ke svému monumentálnímu klidu. A podobně tu jde právě a jenom o to, že považují pruského junkera za zbožného—a že si myslí, že tohle je zbožnost. Hlavní, co mluví proti nim, je to, že neví, že ve světě existuje i skutečnější náboženství než to mrtvé, které opakují jako součást svého smrtícího vojenského výcviku. Obvinění, které vznášíme, je to, že samo slovo „bohabojný“ pro ně znamená tak málo, že je používají pro lidi, kteří mají důvod, v nejtemnějším slova smyslu, se bát Boha—lidi, kteří se Ho nebojí jen proto, že v něj nevěří. To je vskutku pruská zbožnost a takový je atheismus světa.

Zdroj: Illustrated London News 1917-1919, str. 123-127 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXXI, Ignatius Press, San Francisco 1989

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s