Německo: Země legend (ILN, 11. srpna 1917)

August 11, 1917

Germany: Land of Legends

Většina z nás už nějakou dobu očekávala, že německý kancléř nebo nějaký pověřený představitel německého císařství provede skutečně úplný přezkum situacea objasní mnohé pochybnosti a potíže ohledem německého plemene. Soudě podle dosti zlomkových zpráv, se tak ještě s žádnou úplností nestalo, ale až se tak stane, budeme o to spokojenější, pokud jej shledáme úplným. Bude obsahovat vyvrácené populárních omylů, které předpokládají, že Němci žijí ve velkých počtech na východní straně Rýna, poukáže na zvláštní omyl, který zemi zobrazuje jako několik království spojených v německé císařství pod německým císařem, odmítne omyl, že císařství leží na sever a ne na jih od Rakouska, bude potvrzeno a to ne bez horoucího a lidského pobouření, že žádný německý student neměl nikdy na tváři jizvu a že žádný německý voják neměl nikdy špici na helmě a svět se konečně usadí v osvíceném uspokojení a u vědomí, že Němci nenávidí pivo, nesnáší hudbu, uzenky považují za hřích, a Den Sedanu drží jako den národního pokoření a truchlení. Tyto poslední detaily ještě vskutku nejsou po ruce, ale všechny odpovídají částem, které již byly otištěny z proslovů hlavních německých politiků. Je docela zřejmé, že jsme se dosud o Německu velmi podivně mýlili, mýlili natolik, že si sotva můžeme být jisti, že máme pravdu v čemkoliv, co o Německu říkáme—nebo když si představujeme, že vůbec nějaké Německo existuje. Německo bylo často chváleno jako zem legend, ale skoro to vypadá, že je to samotná zem je legendou. Jejich profesoři očividně dávají přednost takovým věcem říkat folklor, tedy lidová moudrost. Není ale sám tenhle lid kouskem folklóru? Jsou na pohled hmatatelní pruští vojáci ve skutečnosti útlé a fantastické víly, které se třepotají ve svitu měsíce a vytrácí se s úsvitem? Je město Berlín jen pouhou fata morgánou, která vede na scestí cestovatele klopýtající k děsivým pouštím baltické pláně? Snad to nebylo Německo, které vytvořilo Pohádky bratří Grimmů, ale jenom Pohádky bratří Grimmů vytvořily Německo? Možná i jen samotná existence takové země je výsledkem nějakého Bismarckova padělku nebo nějakého Bethman-Hollwegova kusu papíru, který se zrovna hodil. V každém případě to vypadá, jak jsem už řekl, že všichni Angličané se o Německu velmi mýlili. To je zamyšlení, které člověka velmi zvážní a současně velmi zarmoutí a jediné světlo úlevy, které v celé situaci vidím, je jedinečný fakt, že všichni Němci se o Německu mýlili právě tak—než se někdy před třemi lety stalo něco, čemu říkáme bitva na Marně.

Učenci se mohou zdráhat přijmout mou hypotézu, že Německo ve skutečnosti neexistuje. Chladný svět může studeně zchladit na mou odvážnou a brilantní úvahu, že Německou je stejný mýtus jako mořský člověk. Dalo by se značně působivě argumentovat, že se podobá nějakému netvoru, jako je třeba Minotaurus nebo Chiméra nebo jakýkoliv jiný velmi žravý obr či drak. A učenci dosud velmi zatvrzele odmítají věřit v Minotaura, třebaže vykopávky na Krétě už je donutily věřit v Minotaurův Labyrint. Podobně studený svět dosud zarputile trvá na tom, že Chiméra byl jen chiméra. Bude proto o to těžší přesvědčit lidi, že dnešní situace Belgie či Srbska byla dílem něčeho přísně vzato pohádkového.  Jedno Německo lze ale s jistotou označit za pohádkové, jedna teutonská říše, která může být docela dobře spíše doménou profesorů folklóru než praktických politiků, kterou lze snadně kritizovat jako zemi pohádek než jako otčinu. A tou je Nové Německo, která nás internacionalisté žádají, abychom přijali jako nový základ míru ve světě.

Od většiny legend se ovšem liší v tom, že ji nebylo kdy dřív slyšet, ani jako legendu. Mnozí Evropané napadali Němce kvůli jeho zuřivosti, mnohem víc Němců jej kvůli jeho zuřivosti vychvalovalo. Oba druhy výmluvnosti mohly být nahodile přemrštěné, ale nová idea nikdy předtím neexistovala, ani jako přehánění. Nový obraz jeho originál nikdy nepřijal jako portrét, a dokonce ani jeho oponenti jej nikdy nepředložili jako karikaturu. Němci, kteří se označovali za křesťany se obraceli na božstvo Kaisera jako na boha válek, ale ani oni nikdy nepovažovali za přirozené se o něm zmiňovat speciálně jako o bohu smluv. Němci, kteří byli pyšní na to, že se otevřeně a jasnými slovy neoznačují za křesťany, stavěli Thora proti Kristu. Ale ani oni se nás nepokoušeli přesvědčit, že by se Thor víc podobal Kristu než Kristus sám. Křesťané si jako svou národní hymnu vzali Lutherovu píseň, která popisuje Boha jako hrad přepevný. Nikdy neměnili prorokova slova natolik, aby z hradu přepevného udělali kvakerský dům setkávání. Pohané si vystačí s hymnem zášti, nikdy se ale netvářili, že by to byla velepíseň lásky. Zkrátka pojetí, které nyní spojuje teutonský stát s ideou míru dosaženého vyjednáváním—tedy dohadováním, možná i smlouváním—má proti sobě váhu obrovské historické tradice a návyku lidské mysli, které žádné dohadování a smlouvání snadno nezamluví. Nikdo snadno neuvěří, že německý orel je ve skutečnosti německou holubicí—i kdyby to měla být docela ušpiněná holubice prodávaná u stánku penězoměnců. Nikdo nebude sám od sebe a přirozeně přemýšlet o Thorově kladivě jako dražebníkově kladívku, které malými příklepy zaznamenává příhozy v dražbě. Tento pokus vytvořit o sobě zbrusu novou legendu, nenaznačenou ani v jejich literatuře, natožpak v historii, donutil Němce ustoupit v jednom konkrétním bodu, který opakují s čím dál větší monotónností. Jediný použitelný náznak pacifismu, který dokážou ve své minulosti najít spočívá v tvrzení, že čtyřicet let neválčili. Sotva se nyní pokouší skrýt skutečnost, že na počátku těch čtyřiceti let byla válka, kterou vedli, válkou útočnou. Nemohou se pokoušet popírat, že zmiňovanou válku následovaly anexe. Nemohou opravdu popírat, že každá z jejich nejšířeji vytrubovaných válek byla válkou útočnou. Nemohou popírat, že každou z těchto válek následovaly anexe. A už vůbec nemohou popírat, že se v každém případě nejen sami anexí vychloubali, ale často se vychloubali i agresí. V praktickém ohledu je jedna z jejich válek, v nichž se nakonec nazapřisáhli k agresi a anexi. A tou je přítomná válka—jediná válka, v níž jejich agrese selhala a ve které své anexe nemohou dosáhnout.

Stále více proto sahají ke své jediné frázi o čtyřiceti letech, a vypadá to, že si vážně myslí, že skryje jejich nejjednoznačnější počínání na počátku toho období a jejich nejjednoznačnější počínání na jeho konci. Zda je tento argument, třeba i jen obecně, velmi uspokojivý, může člověk ověřit mnoha alternativními příklady. Zda bychom měli naprostou důvěru ve zloděje, který jen tvrdil, že mezi dvěma jeho krádežemi uplynul dlouhý čas, by mohla být spekulace, již by bylo fascinující sledovat. Zda bychom mohli být docela v klidu  ve společnosti vraha, který vesele poznamenal, že v poslední době nikoho nezamordoval nemusí být nezajímavá otázka. Že se to ale náležitě nevypořádává s případem Pruska je zřejmé komukoliv, kdo je s obeznámen s historií Pruska. Pokud je něco z opakovaných ukázek jeho politiky cokoliv zřejmé, pak je to to, že často a autenticky toužilo po míru, zrovna tak jako často a autenticky toužilo po válce. Kdo tedy zná jeho historii, i ochotně přizná, že pruskou válku obyčejně následoval mír, a jen dodá, že pruský mír bude jistě následován válkou.

Zdroj: Illustrated London News 1917-1919, str. 138-141 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXXI, Ignatius Press, San Francisco 1989

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s