Anglický imperialismus a válka (ILN 1. prosince 1917)

December i, 1917 English Imperialism and the War

V souvislosti s jednou větou, kterou jsem těchto sloupcích použil, když jsem řekl, že je naší přítomnou povinností přesvědčovat různé typy lidí, zejména pochybné typy lidí, které tvoří naši alianci, jsem dostal velmi zajímavý dopis. Pisatel popisuje specifické pochybnosti o jednom specifickém typu, poněkud odlišném od těch, které jsem probíral a žádá mně, abych proti nim hájil věc Spojenců. Očividně je sdílí, nepředkládá je ale předpojatým způsobem, sotva vůbec osobním. Tvrdí, že zjistil, u sebe i u druhých, že oslabují vojenskou morálku a že třebaže on sám bude jako voják bojovat do konce, jako občan bude volit tak, aby ten konec mohl nastat brzy. Zdá se zkrátka, že je jedním z těch, které nejen lze přesvědčit, ale přímo dychtí po to, aby přesvědčeni byli.

Dopis je příliš dlouhý, abych ho to bylo možné citovat celý, a později budu mít příležitost v New Witness, kde budu mít k dispozici více místa a jemuž byl formálně adresován. Jelikož se ale týká toho, co jsem psal zde, je jen správné obecně na něj odpovědět tu, třebaže na něj lze odpovědět jen obecně, protože jej lze jen obecně shrnout. Takové shrnutí by mohlo sdělit zhruba toto: pisatel je jeden z těch, kdo mají v nelibost chamtivý kapitalismus a imperialismus (již ze srdce sdílí), jal podezření proti jihoafrické válce a obvinil ji právě z těchto věcí a ve světové válce nyní vidí jen rozšíření takových koloniálních ambicí v koloniálním soupeření britského impéria a německé říše. Ví, že anglický systém je stále kapitalistický, jako byl za jihoafrické války. Má podezření, že anglický cíl je stále imperialistický, jako byl za jihoafrické války. To je myslí snesitelně férová formulace jeho nejdůležitější pozice, i když dodává ještě další pochybnosti (se kterými jsem připraven se vypořádat až na ně dojde řada), zda některé nepopiratelné ukrutnosti jsou skutečně typické pro Němce a zda nemohou být právě tak episodické i u Angličanů. Nu, jsem přesvědčen, že se naprosto mýlí, a to podle nejprostšího a i nejchladnějšího zdravého rozumu. Lze to myslím dokázat, bez všech odvolávek k jakýmkoliv předsudkům, ušlechtilý předsudek národního zalíbení v to počítaje. Nejenže je spravedlnost války docela nezávislá na imperialismu, ale je docela nezávislá dokonce i na patriotismu.

Abych to dokázal, řeknu nejprve, že to nejlepší, co můj dopisovatel mohl udělat bylo zcela vykázat svou zemi ze své mysli.  V celém obraze války mezi Anglií a Německem je jeden fatální omyl a to ten, že jde o válku mezi Anglií a Německem. Mezi Anglií a Německem žádná válka není. To, co se jako prostý historický fakt stalo Léta Páně 1914 nebyla válka mezi Anglií a Německem, a to ani v původu ani události, ani motivu, poměru nebo výmluvě. To, co nastalo bylo válka mezi Pruskem a pozůstatky starší civilisace, kterou si Prusko ještě nepodmanilo a s níž Anglie spojila svůj osud až na úplně poslední chvíli, z opožděného podnětu, který byl převážně ušlechtilý, ale téměř zcela nový. Je hlubokou pravdou, že nyní je samotná existence Anglie svázaná s porážkou Pruska, to je ale výsledek převážně neočekávaného činu s mnoha neočekávanými důsledky. Zde mi ale nejde o obranu motivů Anglie, naopak mi teď jde o to, celého tématu Anglie se zbavit. Kdyby v západních mořích takový kus souše vůbec nebyl, válka by nastala stejným způsobem a místo kteréhokoliv velkorysého člověka by bylo na stejné straně. Anglie nic nemění na původu války, třebaže a díky Bohu za to, značně mění její výsledek. Angličtí kapitalisté mohou být docela schopní vést válku koloniálních ambicí, tuhle válku ale z koloniálních ambicí nevedou, a to z toho prostého důvodu, že tuhle válku vůbec nevedou oni. Napadení Belgie a narušení její neutrality mohla být technická nezákonnost použitá ze zoufalství, ve skutečnosti ale nebyla. Bylo to tvrdě logické opakování a naplnění plánu, který již Prus praktikoval a prohlašoval, černé na bílém, ve svých vysvětleních vpádu do Slezska, rozdělení Polska a emského padělku.  Německé ukrutnosti mohly být nahodilými neslušnosti jakéhokoliv hrubého a obyčejného vojska, ale ve skutečnosti nebyly. Jsou přesným naplněním principů předložených nejen v jejich nových proklamacích ale i v jejich starých příručkách—jako v případě jejich slavného a nechvalně známého tvrzení, že těm, kdo jsou zapojeni do bojů i těm, kdo se jich neúčastní, zbydou jen oči pro pláč. Myšlenka, že Teuton je přirozeným pánem nižších kmenů by mohla být legendou vymyšlenou z lidské závisti jeho dědičných nepřátel, ve skutečnosti tomu ale tak není. Vymyslel si ji Teuton sám a lze ji nalézt v desítkách jeho tištěných knih a projevů. To vše jsou suchá fakta, jako prach v denním světle, a jediné, co brání mém dopisovateli, aby je viděl takové, jaké jsou, je omluvitelné oslnění vržené na něj nespornou nádherou jeho (a mojí) země. Je nadmíru posedlý důležitostí Anglie. Jeho patriotismus nemusí být imperialistický, ale je docela nezdrženlivě insulární. A ať už se jakkoliv úzkostně snaží, aby nebyl bukanýr, hurávlastenctví se vyhnout nedokáže.

Ve skutečnosti se jen dopustil drobné chyby v zeměpisném výpočtu: vynechal evropský kontinent. Byla to běžná chyba mezi anglickými imperialisty a z úzkoprsosti často živené polemikou je také skoro stejně běžná mezi anglickými antiimperialisty. Jenže zrovna teď se vede evropská válka a brát ji jako anglickou válku je zhruba tak uvážlivé jako ji považovat za velšskou válku nebo cornwallskou válku. Píšu víc jako Evropan než jako Angličan a (jelikož můj kritik dostal důstojnější roli) měl by také bojovat víc jako Evropan než jako Angličan. Tato válka je, krátce řečeno, pravým opakem kmenového sváru nebo obchodního soupeření. Čím více vystupujeme ze svých soukromých zájmů a předsudků, tím více vidíme, že tomu tak je. Když se díváme na minulost, vidíme to jasněji, když pohlédneme dále do současnosti, vidíme to jasněji. Kdybychom mohli nahlédnout jen pár let do budoucnosti, viděli bychom to stejně evidentně jako slunce.

Takto vznesená otázka má další aspekty, ke kterým se mohu vrátit jindy. Zde mám místo jen na to, abych svému dopisovateli ve stručné formě přeložil něco, co je současně příslibem i výzvou. Nenávidí imperialismus ve smyslu politických choutek pohlcovat další státy: já též. Nenávidí kapitalismus ve smyslu hromadění půdy a vlastnictví v několika málo rukou: já také. Bude-li chtít, mohu v pozdějším článku obsáhleji ukázat, že  s čímkoliv, co nenávidí v imperialismu a kapitalismu, bude dříve či později bojovat v Prusku. Docela rozumně a vědecky lze ukázat, že i to, co bývá na Německu vychvalováno, je jen to, co hlupec chválí na hurávlastenetví a snob vychvaluje na milionáři. Moderní lichocení síly a podvodu, se vší svou květnatou sofistikou v próze a verši patří k jedné věci a ta byla reakcí Německa proti Francii. Můj kritik před sebou může fakt skrýt jen tak, že schová v jednom koutě Evropy a bude o tomhle Armaggedonu říkat, že je to jen obchodní rozmíška mezi Německem a Anglií.

 

Zdroj: Illustrated London News 1917-1919, str. 205-208 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXXI, Ignatius Press, San Francisco 1989

 

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s