Válka z dálky (ILN, 22. prosince 1917)

December 22, 1917 War at a Distance

Než si začneme stěžovat na nepohodlí, která nás nyní nutně svazuje, bylo by dobré si vzpomenout, že je mnoho těch, přátel i nepřátel, kteří si přejí (jako drožkář při pohledu na opilého gentlemana), aby měli polovinu našich problémů. Už jen důvody k našim stížnostem, jsou totiž důvody ke spokojenosti. Nemůžeme vypočíst svá neštěstí, aniž bychom přitom neodkryly, jak poměrně velkému štěstí se těšíme. Je to, jako kdyby člověk chodil mezi nahými a stěžoval si, že má v kabátě díru. Je to ještě fantastičtější, než kdyby člověk žil ve společenství mrzáků s berlemi a dřevěnýma nohama a pak bručel, že má v botě kamínek. Je lepší mít v kabátě díru, než takříkajíc mít díru bez kabátu. A pokud má druhý nespokojenec v botě kamínek, je to důkaz, že má botu, a pokud má botu, pak je to přinejmenším důkaz, že podobě jako sir Willoughby Pattterne, má také nohu. Jsou to velmi hrubé a polopatické příklady, ale skutečné případy v současném světě jsou vskutku velmi prosté a docela očividné. Vážený majitel domu řekněme v Balhamu má toho v současné době nepochybně mnoho, co ho zlobí: přirozeně ho otravují všechny ty věci které se dělají, aby ho omezovaly a je-li možná, ještě protivnější jsou mu věci podnikané pro jeho ochranu. Je to Angličan, který skutečně miluje svobodu—jeho teorie je věru matná, ale jeho instinkty jsou velmi živé. Není uvyklý poslouchat byrokracii, a není pro něj o nic snazší, když byrokraté dokazují, téměř každým slovem a skutkem, že nejsou uvyklí být byrokraty.  Jsou to také, grobiáni nešťastní, podsadití podnikatelé z Balhamu, a nežili než z nejasné tradice svobody. Vadí mu, že musí zavírat doma okenice kvůli obavám před nálety, vadí mu, že jeho paní musí omezovat péči o domácnost z oba před potravinovými inspektory, vadí mu, že jeho přátelé musí hledat cestu k jeho předním dveřím potmě. A v jistém smyslu platí, že pokud by hvězda jeho narození vyšla ne nad Balhamem, ale nad Belgií, nemusel by taková trápení snášet. Snadno by to tak mohlo být a až do jisté doby by ten případ nebyl příliš odlišný. V Belgii jsou zrovna tak pohodlné a vážené domy jako v Balhamu, zlí jazykové by mohly říkat, že v Belgii jsou domy zrovna tak cockneyské a obyčejné jako v Balhamu. Novější a soukromější budovy  nejsou příliš odlišné, starší  a veřejnější budovy—katedrály a paláce spravedlnosti—dokonce a někteří považují za lepší než katedrály a paláce Balhamu. V této velmi podobné zemi, vzdálené jen přes pás moře, možná po majiteli domu nechtěli, aby zavírali okenice, protože dům už možná neměl. Možná vyhořel, nebo ho do povětří vyhodili lidé mnohem věcnější a výkonnější než naši staří podnikatelští diktátoři. Jeho žena nemusela omezovat péči o domácnost, protože už tu nebyla, aby se domácnost starala. Odvlekli ji pryč a poslali pracovat v otrocké četě posluhující potřebám okupanta. Jeho přátelé nemuseli hledat cestu k jeho předním dveřím, ani potmě ani za svítání—možná proto, že většina z nich byla po smrti, možná proto, že dokonce i přítelovy přední dveře jsou poněkud ztrácí na přitažlivosti, když už nestojí dům, do něhož by se jimi vcházelo. To jsou, jak říkám nadmíru prosté pravdy jsou obyčejné jako kameny a ještě obyčejnější než tráva pokrývající většinu sporné půdy válčišť ve Franci či Flandrách. Třebaže jsou ale obyčejné, vlivná—čím díl víc, obávám se—skupina lidí jako by o nich neslyšela nebo na ně naprosto zapomněla.

Pokud si někdo myslí se, že se ošklibuji nebo posmívám majiteli domu, pak jsem sdělil pravý opak toho, co jsem měl na mysli. Už jsem za svá léta počmáral obrovské množství papíru nejen vysvětlováním stejně obyčejným jako je to zde, ale i špatnými básněmi a ještě horšími povídkami, a jediným mým úmyslem při tom bylo říct jedno jediné—že Balham je právě tak epický jako Babylon, pokud a dokud muž se svou ženou a jejich domem vůbec existují. Lituji jen toho, že si někteří lidé jejich epickou kvalitu dokáží uvědomit, až už vůbec neexistují. Je mi líto, že manželka nemůže být oceněna jako manželka, bez únavné formality jejího prodeje do otroctví. Považuji za omyl předpokládat, že vážená existence nemůže být romantická, dokud se nestane tragickou. Vybízím muže balhamské, aby byli na Balham hrdí a byli ho hodni dřív, než ho potká osud Belgie. A praktické ponaučené z mého doporučení je, že by si měli považovat toho dobrého, co mají a nejen vypočítávat, nač si stěžují. Je to velmi praktická patriotická povinnost, protože pokud to nebude tón, který pevně nasadí naše politika a náš tisk, přijdeme o vše, zač jsme bojovali, abychom zvítězili. Samozřejmě také nemluvím o té nejlepší části Balhamu, která už možná v Belgii bojuje, o těch nespočetných hlavách domácností, kteří své domácnosti opustili, by zachránili domácnosti cizí. Mluvím o těch, kdo jsou omezeni podobně jako já, a nemusím ani říkar, že do popisu jejich morální hrozby se započítávám—jde o hrozbu nálady.

Právě proto totiž, že válka je nám stále vzdálena víc než našim spojencům, můžeme být v pokušení jí opustit, aniž bychom si to skoro uvědomovali. Právě proto, že je pro nás (relativně vzato, samozřejmě) prostě jen protivná potíž a můžeme tedy být relativně lhostejní k tomu, jak skončí, hlavně když skončí. Jako někdo vzdálený pruskému zločinu, bude poměrně nakloněn tomu, válku spíše ukončit než Prusko trestat. Všichni bychom si jaksi povšechně přáli, aby na Kanibalských ostrovech ustalo lidojedství, ale velmi odlišně bychom se cítili, kdyby se lidojedství praktikovalo za bílého dne v městech a vsích na těchto našich ostrovech. A přece věci neřestnější než lidožroutství byly praktikovány za bílého dne ve městech a vsích ve Flandrách, severní Francii a v poslední době také v severní Itálii. Kdyby byly stejně praktikovány v našich městech a vsích, nikdy bychom je nevymazali z paměti, ani se jen nespokojili s vymazáním jejich materiálních pozůstatků z našich polí.  Trvali bychom, všichni do posledního z nás, že původce těch věcí přinejmenším porazíme a zneuctíme—odsoudíme k nějakému vystavení a vykoupení stejně veřejnému, jako byly jejich hříchy. Nebyli by nějakým neurčitým davem nebo oblakem, žádným kolektivem nepřátel, se kterým bychom obnovili mírové vztahy, byli by to konkrétní zločinci, které bychom vypustili do světa. někomu by se mohlo zdát, že moje fantastické obrazy o Balhamu a Babylonu byly prostořeké nebo skoro necitelné. Kdyby nepřítel překonal jen o pár mil souši a moře víc, nepřišly by nám prostořeké ale hrozivé, ne necitelné, ale drásavé vůči všem citům, které máme. Mohlo dojít na bitvu u Balhamu, mohlo dojít k balhamskému rozehnání i k balhamskému masakru. Wimbledon se pro nás mohl stát hrozným a tragickým slovem, jako je Lovaň nebo Liége, Pimlico mohlo být jménem plným děsu a moci. Nad pouhou asociací idejí se mnozí rozesmějí. Mají velké štěstí, že se mohou smát.

A nakonec je také třeba mít na paměti, že i když nepřítel neutrpěl nic, co by přiměřeně odpovídalo jeho zločinům, ani odpovídalo utrpení jeho obětí, trpí už mnohem víc než my, po zvláštním způsobu, jakým trpíme my. Za jeho potravinových inspektorů je mnohem víc kontrol a mnohem méně jídla. Jeho zákona o ochraně říše ani tak neukládá omezení svobody, jako ji přímo ruší. Pokud zvítězí, tak zvítězí jako pán otroků a jako pán otroků padne, až bude poražen. Chceme udeřit na vládce a na ty, kdo nesou odpovědnost, masy již pravděpodobně vytrpěly mnoho. Ale pokud z nich z všech uděláme válečné zajatce, a pak bychom z nich ze všech udělali vězně na doživotí, těžko by mohli být v úplnějším zajetí, než jsou nyní.

Zdroj: Illustrated London News 1917-1919, str. 216-220 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXXI, Ignatius Press, San Francisco 1989

 

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s