O vánočních tradicích chudých (ILN, 29. prosince 1917)

December 29, 1917 On the Christmas Traditions of the Poor

Tyto řádky vyjdou pár dnů po Vánocích a jsem proto zbaven vší odpovědnosti za rady, jak je druzí mají slavit a musím jen uvést některé z vlastních důvodů. Pro všechny tu samozřejmě byl zcela skutečný problém vztahu mezi svátky a hospodárností. Normálně bych v takovém případě považoval tradici za nejzdravějšího rádce, v tomto případě je ale další tradice nutno poměřit s tradicí ze všech nejzdravější—s patriotismem. Každý kompromis, jakkoliv svědomitý bude, bude individuální a odlišný od každého jiného, jedná se tu ale o určité pravdy, které jsou myslím poněkud zanedbávané a lze si představit, ž by mohly být trochu užitečné.

První je samozřejmě tento fakt—že mnozí z nás jsou nyní, toliko dočasně, tím, čím jsou masy lidstva trvale. Bohatí žijí (nebo alespoň tak mají žít) mnohem víc jako chudí—tedy jako velká většina lidí. Do tohoto postoje se bohatí často stavěli uměle—postoje knížat přestrojených za rolníky. Dělali maškarády na hlavu postavených ambicí a nevinného předstírání předstíraje chudobu, která nebyla jejich. Tak vystupovali pánové a dámy z Versailles jako pastýři a pastýřky z Watteau. Podobně mnozí milionáři naší doby předváděli prostý život s plány na prostý život a vznešené myšlenky—v němž je možná to nejprostší nápadnější než to nejživější, a výška viditelnější než myšlenka. Mnoho lidí přepychu zkrátka organizovalo ekonomiku napůl vážně jako pantomimu. Bylo by jistě dobře, kdyby ji nyní dokázali jako pantomimu přijmout a ještě lepší, pokud by ji dokázali přijmout jako vánoční pantomimu. Druhá a vážnější věc ale je, že pokud to udělají, budou se přísně držet vánoční tradice. Koneckonců to byli právě chudí lidé, kdo tyto tradice uchovali, když je bohatí opouštěli, aby se honili za módami. Dickens měl nejen zcela přesně pravdu, ale byl i zcela přesně realistický, když nechal nemajetné Cratchitovy, aby lpěli na tradici potěšení, zatímco zámožný Scrooge jí ve jménu módy utilitarismu opovrhuje. Dickens vlastně měl pravdu mnohem víc než sám věděl. Znal jen lidské trosky průmyslového zhroucení, nic nevěděl o sebeorganizaci chudých do stabilní a vážené kasty, jako tomu je v zemích s rolnictvem. Jeho chudáci existovali jen ve vztahu k boháčům, brali si odhozené myšlenky, tak jak přijímali odložené oděvy. Ve většině zemí je to ale rolník, kdo uchovává historické, ba prehistorické věci. Nenosí šaty z druhé ruky podle loňské módy. Nosí kostýmy, upjaté nebo barvité, ale jejich vlastní podle vzorů děděných po staletí. Stejně tak  uchovali většinu svátečních forem, které jsou současně rituální i sportovní. A právě dlouhým rolnickým rodokmenům vděčíme, za dochování téměř všech vtipů a her, které zaměstnávají děti  (a moudřejší dospělé) v jakémkoliv středostavovském domově  o Vánocích. Je pouhým faktem anglické historie, že Veselé Vánoce byly mnohem věrněji uchovávané odranými koledníky než veselými gentlemany, kterým koledníci své koledy zpívali. Veselí gentlemani byli za puritánského teroru sedmnáctého století zcela způsobilí stát se zoufalými gentlemany. Právě mezi obyvatelstvem bylo těžké Vánoce potlačit, mnozí političtí statkáři a kupecká knížata jejich potlačení pomáhala. Vánoce tak dlouho přežily jen díky loajalitě a vytrvalosti rolníků a dalších chudých lidí. A pokud dokázali Vánoce držet chudí, jistě i my dokážeme Vánoce držet jako kdybychom byli chudáci.

Ještě důležitější ale při téhle příležitosti je to, že se rolníci na takové svátky specializují, ač se přece rolnicí specializují na šetrnost. Takové svátky s hodováním byl pro chudé nejen možné, ale byly obzvláště přítomné mezi těmi, kdo byli ekonomicky nejchudší. Právě když uvažujeme tento velmi praktický paradox, nacházíme jak zásadní princip, tak praktickou nápovědu pro naši vlastní praxi. Pravda je taková, tento starodávny typ zábavy vždy byl v první i poslední řadě domácí. A právě z toho důvodu byl plný nejen domáckosti, ale i domácí hospodárnosti. Jeho bujarost byla sotvakdy výstředností. Své vtipy totiž, zrovna tak jako svá jídla, totiž dělal z toho, co zrovna měl—ba co dím, ze zbytků, dokonce i odpadků toho, co zrovna měl. Jeho hry kupříkladu nikdy ke svátečnímu účelu nepotřebovaly žádné vybavení, nebo jen takové, které již sloužilo nějakému jinému účelu. Dokonce i další hry, nespojené s Vánoci, které od té doby strnuly do nanejvýš složitých technických zařízení byly původně udělané z praktických a již existujících předmětů a v mnoha případech si z toho uchovávají tradici nebo stopy. Jak každý ví, i samotná pravidla tenisu jsou vzaté ze dvora farmy nebo hostince. Ale naši otcové nepovažovali za nutné celý umělý hostinec nebo docela nepotřebnou farmu kolem vybraného místa jen kvůli pár hodinám tenisu. Říká se, že tři tyče na síti jsou jen tři nohy stoličky, na které se sedalo při dojení, nyní jsou odlišné, že by je bylo velmi těžké je znovu navrátit k obsluze krav. Zimní hry si na rozdíl od těch letní obvykle starou prostoru materiálu uchovávají a to zejména platí o dětských hrách hraných o Vánocích.

Všechno tohle ale samozřejmě má zcela vážné ponaučení jako součást naléhavé morálky šetrnosti.  Pokud se chudí v minulosti dokázali bavit s těmito zřejmými a levnými věcmi, pak se tak můžeme bavit i my. Pokud dokázali naši otcové udělat velkou hru a stačila jim k tomu stolička nebo střevíc, tak to můžeme dělat i my. Jako všechna vyšší potěšení intelektu, jsou i tato poměrně nezávislá na výdajích. Hlavní vánoční institucí pro nás tentokrát musí být stará vánoční hra.

Vedle celé zábavy je to i velmi praktické intelektuální rozlišení. Nespočetní mudrcové říkali, že vyšší moci mysli jsou nezávislé na penězích, že filosofie a poesie mohou být stejně levné jako denní světlo a vzduch. Tahle pravda, jakkoliv často opakovaná zůstává skutečně důležitá, je třeba k ní dodat ještě jednu další, která bývá často přehlížená. Jd o to, že tohle všechno platí právě tak o lehkovážnosti jako o slavností vážnosti—i smích je, jak řekl Blake o slzách, věcí intelektu. Potěšení s pomocí trochy reálného myšlení lze přivést docela snadno do souladu se skutečnou šetrností. Sám jsem vždycky hájil ten druh frivolity, který je úlevou od napětí války, myslím, že „zábava jako vždycky“ je přinejmenším stejně důstojnou maximou jako „práce jako vždycky“. Ba řekl bych, že právě ti, kdo berou národní povinnost vážně ji neberou nijak okázale. V praktických ekonomických počtech je ale nutné ji brát vážně a myslím to docela vážně, když radím, že bychom si měli vzít to nejlepší ponaučení z onoho dlouhého procesí rolníků slavících Vánoce, který začíná betlémskými pastýři, a nejlépe číst pravdu v tom, co Kettie, irský hrdina a mučedník, dobře definoval jako tajné písmo chudých.

 

Zdroj: Illustrated London News 1917-1919, str. 220-224 G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXXI, Ignatius Press, San Francisco 1989

 

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s