Pře Ameriky s Německem (ILN, 23. března 1918)

March 23, 1918

The Quarrel between America and Germany

Skutečná pře Ameriky s Pruskem byla vždy důležitější a zajímavější záležitost než mnozí chápali, alespoň se to tak jeví. A dnes je čím dál víc smrtelně důležitá. A jsou tu některé plytké fráze o obou zemích, které jsou dosti zavádějící.

Například první a nejmódnější věc, která se říká o Americe a Německu je, že Amerika je nová země a Německo stará země. Je to přinejmenším pomýlená fráze, protože každý národ je s každou novou generací nový národ. A každý národ je starý národ, jelikož samotné slovo generace nás vede zpět ke slovu genealogie—a vlastně vede nás zpět vskutku až ke knize Genesis. Někteří lidé myšlenku starého a nového zdůrazňují tak extravagantně, až by se jednomu zdálo, že snad existují dva samostatné národy starých  a mladých. Člověk by si myslel, že každá kolonie byla osídlena výlučně gigantickými dětmi. Jeden  by si myslel, že všichni despoti a diplomaté se narodili ve věku pětašedesáti let. Dostatečnost historického odlišení zde ale nekritisuji výlučně v tomto širším a elementárním smyslu. Moje kritika se týká spíše praktického a politického smyslu, tak jak dopadají na konkrétní případy. Německo je samozřejmě v určitém skutečném smyslu mnohem starší než Amerika. Zdaleka to ale není ten nejdůležitější aspekt a zvažováním jen tohoto aspektu ztrácíme téměř vše z ohromného významu amerického spěchu k záchraně civilisace.

Nu a běžným obviněním vůči americké republice je to, že je nehistorická a nemá minulost, ale je to jedinečně falešné obvinění. Americká republika má minulost, která je nejen historická, ale heroická. Ba, co víc, je historická nejen v normálním smyslu věcí, které jsou historické, ale téměř v tom smyslu, ve kterém mluvíme o těch prehistorických. Cítíme, že republika měla svůj heroický věk, a legendu o tom, jak jsme ji založili, podobou legendám Říma. Její zakladatelé stavěli na potvrzení tak širokém a (jak sami správně říkali) tak očividném, že na nich bylo cosi, co se vymykalo času a prostoru. Na Deklaraci nezávislosti skutečně je cosi, co se skoro podobá kamenným deskám Desatera. Je to fakt do té míry, že pokud chceme, můžeme si z toho dělat legraci a sami Američané si toho legraci dělají. Ve svých příbězích s třešní George Washingtona zacházejí jako s Adamovou jabloní. A ve vlastních lehčích chvilkách se snaží naznačovat, že Benjamin Franklin musel být takový nudný patron a otrava jako Sokratés. Ale takhle zlehka lidé zacházejí jen s věcmi, o kterých cítí, že jsou starodávné a fundamentální, a  z amerických základů takový pocit jde. Nezdá se například nepřirozené mluvit o Otci Republiky, tak jako mluvíme o Otci křesťanské církve nebo nějakého starého pohanského města. A myšlenka, kterou představují, je taková, která nemůže být nikdy čistě jen zbrusu nová, stejně jako nikdy nemůže být jen staromódní, je to něco, co sice lze popírat, ale nikdy nelze diskreditovat, něco, co vyjadřují mnohem lépe, ale co (ve volnějším jazyce moderní doby) se nejlépe vyjadřuje slovy, že pánem národního osudu musí být normální člověk.

A zrovna tak, jako Ameriku dělají mnohem mladší než je, Prusko dělají mnohem starším, než ve skutečnosti je. Zejména Prusko se dělá samo mnohem starším. Prvním přepychem parvenu je rodokmen. A rodokmeny, které za sebou vláčí severoněmecká knížata, tak jako svoje královské róby a vojenské šavle, jsou morálně neskutečné i tehdy, pokud nejsou zrovna materiálně nepravdivé. Sledují je zpět změtí polodivokých kmenů, které nehrály žádnou skutečnou historickou roli a jen plnily německou divočinu asi tak, jako rudí indiáni plnili divočinu americkou. Důležitosti, identita a jednota toho, čemu lidé říkají Německo, je veskrze moderní, ať už to na moderní věci vrhá jakékoliv světlo. Vlastně bychom mohli říct, že Prusko a Amerika jsou současníky a právě to je ten nejhlubší a nejduchovnější smysl, ve kterém jsou rivaly. Právě Amerika a Prusko jsou dvěma novými národy zastupujícími a představujícími dvě mezinárodní ideje. Až do poloviny osmnáctého století ani Amerika ani Prusko nebyli v žádném smyslu mocnostmi. Teprve v polovině devatenáctého století byly vybojovány velké zahraniční války, které konečně sjednotily německou říši. Teprve v polovině devatenáctého století  byla vybojována velká občanská válka, která konečně spojila americkou republiku. Oba státy mají obrovská obyvatelstva a rozmanitá teritoria, oba rozmnožily moderní průmysl a obchod, oba byly dost moudré na to, aby umožnily nemálo místní samosprávy, ale oba byly natolik šťastné, aby vytvořily nemálo společného patriotismu. Jejich podobnosti jsou mnohé a nezaměnitelné a jejich odlišnosti jsou odlišnostmi mezi temnotou a světlem.

Tyto dva národy byly dvěma velkými výtvory věku rozumu. Jeden rozum využívá jako prostředek k objevení spravedlnosti, druhý rozum používal jako výmluvu k ospravedlňování nespravedlnosti. To je velmi prostý rozdíl mezi Jeffersonovým deismem a atheismem Fridricha Velkého. Oba státy se objevily, když se zdálo, že středověká civilisace zanikla a náboženské války—v nichž ta civilisace zanikla—samy uhasly. Oba dokonce svým způsobem představovaly jakousi novou svobodu, která byla v jednom dobrodružná a v druhém toliko cynická. Jedna ale byla svobodou, která osvobozuje otroka, zatímco druhá byla jen svobodou osvobozující tyrana. V Americe byl okovů zbaven Občan, zatímco v Německu to byla vláda a odpoutaná vláda od té doby ve světě běsnila jako divé zvíře puštěné z řetězu. Americká inovace jen zničila tyranie středověku nebo to, co bylo za tyranie středověku považované. Americkou inovací bylo to, že aristokracie nadále nesmí být absolutní. Jedinou a svrchovanou pruskou inovací bylo to, že rytířstvo už nemusí být rytířské. Velká teutonská inovace prostě znamenala, že rytíř už nepotřebuje rytířskost a že už nebylo zapotřebí, aby se šlechtic choval jako gentleman.  Měl si ale uchovat všechny výsady šlechtice a všechny zbraně rytíře, v žádném smyslu se neměl stát občanem. Skepse osmnáctého a do jisté míry devatenáctého století byla zkrátka těmito dvěma novými civilisacemi, oběma prosperujícími a oběma svým způsobem pokrokovými použita dvěma protikladnými způsoby. Bez přehánění lze říci, jak jsem už řekl, že jedna byla návratem k prvopočátečnímu světlu a druhá k prvopočáteční temnotě. A i kdyby na celé tváři planty nebylo takových věcí, jako byla Belgie, takových věcí, jako byla Francie, takových věcí jako byla Anglie, takových věcí jako byla Evropa, tito dva duchové by spěšně vyrazili do střetu v takové válce, jaká ještě nebyla pod nebem k vidění.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s