Leninova logika (ILN, 30. března 1918)

March 30, 1918

The Logic of Lenin

Říkalo se často, že bolševičtí předáci obrátili Rusko vzhůru nohama, pro mě je ale mnohem zvláštnější, že obrátili vzhůru nohama sebe. Lenin a jeho přátelé, když byli naposledy viděni, stáli zcela nepochybně na hlavách. Povstání je vždy lidská a někdy šťastná událost, ale nekonsistence je s ní obzvláště nekonsistentní. To nejmenší, co bychom měli žádat od rebela je to, aby byl fanatik, a od fanatika můžeme žádat přinejmenším, aby byl logik. Nu a Leninova logika skončila ve velmi zvláštním a úplném převrácení. Bolševik nyní, s jedinečnou uhlazeností, opakuje svá původní prohlášení tak, že je čte pozpátku. Začal tím, že řekl, že válka je ničemná, ale že je třeba ji snést a vydržet—v naději brzy přijde čistý a šťastný mír. Skončil tím, že tvrdí, že mír je ničemný, ale je třeba ho snést a překat—v naději, že brzy přijde čistá a šťastná válka. Jako k růžovému úsvitu poukazuje k realitě, od které právě uprchl jako od rudého požáru. Tak jak ostouzel válku, kterou měl vést, tak ostouzel i mír, který měl podepsat. Jeho rýpavější kritici by mohli naznačovat, že jelikož se mu nezamlouvala ani válka, kterou vedl, ani mír, který uzavřel, je dost možné, že nebude o nic víc potěšen válkami, které prorokoval. To je ale povrchní názor, a mě zajímá vážnější a podstatnější blud. Lenin může říkat, že válku mu vnutil car, ale nemůže říkat, že bolševické hnutí si vynutil kdokoliv jiný než bolševici sami. Leninova logika byla jeho vlastní, a je čím dál patrnější, že byla velmi nelogická.

Jeho poslední věty totiž vrhají pochyby ne jen na válku a ne jen na mír, ale ve skutečnosti i na revoluci. Stadia, přes která k této posici dospěl, byla jedno neobyčejnější než druhé a stojí nyní za připomenutí, i kdyby je jako historické zajímavost. Nejprve nám říkal, že pokud dá ruský prostý voják příklad složením zbraní, udělá německý prostý voják to samé. Rus to prakticky udělal, a Němec velmi výstižným způsobem cokoliv takového udělat odmítl. Lenin pak celou theorii morálního příkladu opustil a říká, že čím dřív se ruský voják odložených zbraní chopí, tím lépe—v čemž s ním při vší úctě souhlasím. Dodává ale, že Rusové nemohou pozdvihnout po značně dlouhou dobu a to může být v jistém smyslu pravda  a důvod je sotva skrytý. Lze ho vyjádřit tak, že Lenin řekl vojákovi, aby své zbraně zahodil divokým gestem do značné vzdálenosti. Důvodem, proč bolševismus nemohou sebrat armádu je ve vší jednoduchosti to, že ji bolševismus naprosto rozehnal. Ale důvod, který sám bolševický předák ve svém posledním proslovu předložil, je vskutku neobyčejný. Prakticky si postěžoval, že chudý Rus, který s ním po cestě pokroku postupoval dost dlouho na to, aby zahodil svou pušku, po ní nepostoupil dost daleko na to, aby ji znovu sebral. Dokonce naznačil, že osvícený Slovan, který zrovna uzavřel mír, ještě není dost osvícený na to, aby vedl válku. Není dost moderní na militarismus a nenabyl ještě vší kultury potřebné k tomu, aby se z něj stal kannonefuter.

Jedinou jeho odměnou za to, že je prvním z mírotvorců je to, že mu bude kondolováno, že je nevyhnutelně poslední a nejméně vojácký ze všech vojenských mužů. Leninova poslední řeč totiž byla v této věci docela konkrétní a jasná. Říká, že musí nastat další a úspěšnější konflikt, ale že nepřítel má pořád příliš navrch ve vědě a jeho země příliš zaostává v civilisaci na to, aby takovou válku bylo možné vést úspěšně. To může znamenat jen tolik, že celou věc je možné vypořádat jen zbraněmi, ale zbraněmi precisnějšími, armádami, ale armádami s přísnější kázní. Je to velmi rozumné rozhodnutí, byť poněkud opožděné a my se můžeme těšit z tohoto nového svědectví velké ústřední pravdě—že pokořující mír s Pruskem se ani neukáže být mírem, ale jen pokořením. Lenin ale očividně pokračoval prohlášením ještě zásadnějším, které jde přímo ke kořeni prohlášení, jímž se jeho republika deklaruje republikou—a dokonce tvrzení, jímž se jeho revoluce provolává revolucí.

Vlastně řekl, že ruské „nevědomé rolnictvo“—což je samozřejmě velká většina Ruska—ani nyní nechápe, co se stalo. Řekl, že mezidobí mezi nynějškem a další krvavou světovou válkou lze  spokojeně a užitečně promeškat staráním se o to, aby nové revoluční ideje „dozrály v mysli mas“. Nu, je docela zřejmé, a to z revolučního a ne konservativního předpokladu, že revoluční ideje musí snesitelně dozrát, než přinesou revoluci. Ať už bychom argumentovali jakkoliv, je absurdní nejprve vyvolávat nepokoje a pak nespokojenost. Jak říkám, je to absurdní, ať už bychom argumentovali jakkoliv, a je trojnásob absurdní, pokud argumentujeme demokraticky. Z čí autority se bolševici nejprve bouřili a pak vládli, nejprve válčili a pak sjednávali mír a pak chtěli válčit znovu? Pokud nejednali jménem mas, pak v čím jméně na nebi nebo na zemi jednali? Neměli žádné právo ani jen nás žádat, abychom jim prominuli jejich úspěch, pokud už předtím nekonvertovali obyčejné občany. A teď si nárokují právo, abychom jim prominuli jejich nezdar, jen proto, že je nekonvertovali. Jinak řečeno nás žádají, abychom je omluvili jako neúspěšnou oligarchii, čistě proto, že jsou oligarchií. Nu, ač to může vypadat překvapivě, v oligarchii nevěřím, a jakkoliv to skutečně moderní mysli může znít nestvůrně, skutečně věřím v demokracii. A ve světle jeho posledního doznání bych jistě měl mít právo ptát se Lenina, v co věří on.  To, že je obyvatelstvo nevědomé může být výtečný důvod k tomu, aby člověk nebyl demokratem. Sotva je to ale důvod být neloajálním demokratem a v žádném případě to nemůže být důvod být demokratem nerozumným. Přiznávám se, že nedokážu věřit, že původní bolševické hnutí bylo tak docela nepopulární, jak nám nyní jeho hlavní populární předák tvrdí. Nedovedu si myslet, že by tak zcela prostý všeho demokratického ospravedlnění, jak sám tvrdí. To připuštění ale naznačuje, že emoce revoluce jsou velmi smíšené a ideje jejích vůdců vypadají hodně pomíchané také.

Je zřejmé, že politik často stráví první polovinu svého života vysvětlováním, že by něco mohl udělat a druhou polovinu života vysvětlování, proč to udělat nemůže. Když je v oposici, je expertem na prostředky vedoucí k účelu, a když je v úřadu, je expertem na překážky k témuž. Zkrátka, když je bezmocný, dokazuje nám, jak je ta věc snadná, když je všemohoucí, ukazuje, jak je nemožná. Nepředstírám, že by tahle nekonzistence byla nějak zvláštní pro bolševiky či pro Rusy, mnohem víc stojí za povšimnutí u našich vlastních politiků než u někoho jiného. A přesně to je velmi praktický důvod, proč celou věc zmiňuji zde. Když Lenin hájil svůj nezdar, mluvil docela jinak, než Lenin, který hájil svůj úspěch. Ale aniž bych zdaleka chtěl tvrdit, že je v tomhle Lenin sám, považuji za moudré podotknout, že bude mnoho podobných jako je on. Ať už je to role zkažená nebo jen zmatená, a Anglii je až mnoho politiků až příliš připravených takovou roli hrát a my nechceme, aby se takováhle pantomima u nás odehrávala. Nechceme válku prohranou a mír zkažený a to jen proto, aby nějaký demagog nakonec přiznal, že nikdy nebyl demokrat. Nechceme, aby nějaký kosmopolitní poděs zmařil náš patriotismus tvrzením, že dělnická třída jde s ním a pak ze svého tvrzení unikal prohlašováním, že byla vždycky proti němu. Nesmíme se nechat smést panikou kvůli tomu, že je populární, jen abychom se pak dozvěděli od těch, kdo ji vyvolali, že nikdy populární nebyla. Bude dobré být včas varován, že nějaký snob s čistě smyšleným mandátem se pokusí dosáhnou zcela špatné dohody, věda přitom, že pokud dopadne ještě hůř než sám zamýšlel, vždycky se může zase tvářit vznešeně jako intelektuální aristokrat, želet nevědeckého a necivilisovaného stadia vývoje lidí lepších, než je on sám a vše svést a hrubou nevědomost britského dělníka.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s