Fakta versus falešná historie (ILN, 15. června 1918)

June 15, 1918

Facts versus False History

Když je v obecné smíšené společnosti učiněno oznámení v tom smyslu, že po venku běhá vzteklý pes, je možné k tomu mít různé obecné postřehy—pokud je čas nějaké postřehy mít. Lze říkat, že někteří lidé jsou ze psů docela idiotsky nervózní, a to je naprosto pravda. Lze říkat, že naprostá většina psů je nejen přátelská, ale téměř snobsky společenská a to je naprosto pravda. Lze říkat, že většina nedorozumění se psy vzniká jen kvůli lidem, kteří o psech nic nevědí, a to je naprosto pravda. Ale tato tvrzení neřeší otázku, pokud již vyvstala, to lze udělat jen dvěma dalšími tvrzeními—tvrzením, že žádný pes není vzteklý a tvrzením, že tenhle pes je v pořádku. A nyní je již docela zřejmé, že právě takhle věc stojí, pokud jde spor mezi Pruskem a křesťanstvem—i odpověď těm, kdo tvrdí, že hurávlastenci všech zemí jsou absurdně podezíraví vůči cizincům, že většina Evropanů se může shodnout na jistých morálních základech a že mnohá mezinárodní nedorozumění povstávají z mezinárodní ignorance. Tato tvrzení jsou všechna pravdivá, ale nejsou to tvrzení o faktu, který stojí před námi. Když jsme po rozumnou dobu stáli, dívali se a zaznamenávali každé kousnutí tohoto konkrétního psa následované hydrofobií, naslouchali jsme dalším a obecnějším pravdám s odtažitostí hraničící s lhostejností.

Můj přítel „Sagittarius“ z proněmeckých Continental Times s velkým zalíbením diskutuje, zda nějaká věc „objektivní“—nebo, abych použil jazyka lépe známý v zemi živých, zda je to fakt. Nakolik dokážu nesmyslu německých filosofů o „subjektivním a objektivním“ porozumět, vypadá to, že se domnívají, že pravda se od faktu liší—nebo že dokonce pravda může být opakem faktu. Ať už je to ale jakkoliv, to na čem jsem celou dobu trval, je, že každý jeden z mezinárodních bodů, které zpochybňuje, je prostě faktem a ne imaginací, dojmem nebo i přesvědčením. Je faktem, že anglická vláda nechystala válku proti Německu, je faktem, že Prus byl nenáviděn v Evropě, když v Anglii v nenávisti nebyl, a je faktem, že fakta, a pouze fakta, donutila ten druh lidí, kteří v Anglii vládli, dosti zdráhavě převrátit spíše příznivý náhled na Němce. Zhruba řečeno, nejlepší zkouškou faktu je, že jen lze vidět z libovolného názorového hlediska, protože je pevně daný. Všechna tato fakta mohu vyslovit způsobem Anglii nepříznivým. Mohu tvrdit, že jsme žebronili o německou alianci jen proto, že Německo je silné; mohu tvrdit, že jsme tak samolibí a sobečtí jako nikdy předtím, když nasloucháme stížnostem dalších zemí proti Prusku. Tato tvrzení by téměř mohla uspokojit Continental Times v opovržlivém zabarvení, které dávají anglické pozici. Zcela aby ale, pokud jde o tuto debatu uspokojila mně, protože pořád vydávají svědectví pevnému faktu, jaká ta pozice byla.

Je kupříkladu fakt, že velký vévoda z Wellingtonu, člověk tvrdohlavý a zdaleka ne žádný humanitář, vyjádřil své soukromé zděšení nad nelidskostí Prusů, jimž veřejně vyjadřoval podporu jako loajálním spojencům. Mohli bychom tenhle příběh překroutit proti vévodovu, nebo ho můžete překroutit proti Angličanům, ale rozhodně ho nemůžete překroutit ve prospěch Prusů. Můžete říkat, že Wellington po straně pomlouval druhy ve zbrani, že klamal své krajany, můžete říkat, že Anglie byla spřažená s brutálními spojenci nebo udržovaná v brutální ignoranci, ale ať už to obrátíte jakkoliv, faktem zůstává, že Prusové byli brutální a Angličané nic nevěděli. Ta nevědomost zůstala politicky až do podzimu 1914, kdy ji poprvé vyplašil objektivní fakt brutality.

Částečně jsem se už zmínil o osvěžující pasáži v níž mě můj kritik popisuje jak „dřepím na rozcestí na temné straně hranice mezi lží a světlem“ s posedlostí pronikající mě jako kůl proražený tělem a „bělovousé lži“ Bryceho zprávy ve mně rostou jako houby. Pokud rozcestím myslí to, že se mohu dívat a hýbat každým směrem, nebo hraniční linií myslí, že mám nějakou zkušenost a zážitek z obou stran, pak má shodou okolností naprostou pravdu. Nejsem tak úplně naprosto nevědomý, pokud jde o Německo, a to i zevnitř, jak se podle všeho domnívá, ale objektivní pravda, o kterou nám tu jde, je taková, že téměř vše, co mě chce naučit, jsem se mohl dozvědět nejen zevnitř Německa, ale zevnitř Anglie. Objektivním faktem je, že v desetiletích před válkou byla Anglie plná lidí, včetně naprosto upřímných  a hluboce vážných lidí, kteří mohli Německo označovat za svůj duchovní domov. Teutonismus se učil na všech našich universitách a věc teutonismu byla oblíbená fráze známá každému vzdělanému člověku.

V Londýně, Oxfordu nebo Cambridge jsem mohl slyšet vykládat skoro tolik nesmyslů jako v Berlíně, Frankfurtu nebo Jeně. Módní britský náhled byl teutonistický v deseti tisících formách a aspektech. Nezhroutil se proto, že byl tentonistický, nebo proto, že by ho teutonisté pevně nezastávali, nebo proto, že by byl příliš málo otevřen čerstvé teutonistické propagandě, nezhroutil se proto, že by byl příliš málo teutonistický. Zhroutil se proto, že nebyl pravdivý—protože skuteční Teutoni v Belgii byli zjevně zcela odlišní od romantických Teutonů. Zhroutil se tak, jak se může zhroutit každá pouhá akademická konspirace kultury, když se věci začnou dít na plném denním světle. Tahle situace v jistém smyslu nabízí kouzelnou příležitost k metafyzickému rozlišení subjektivního a objektivního. Kultivovaný Angličan totiž stále považoval Teutona za to nejzajímavější subjekt, když byl  najednou prudce donucen nahlédnout jej jako nejodpornější objekt.

Pokus vylíčit při s Prusem jako pouhé nedorozumění, které se vyřešení setkáním s ním, já jednu fatální vadu. Je faktem, že každý národ se se s ním postupně nanejvýš násilně přel poté, co ho poznal, ne dříve. Francie byla například před válkou rozhodně protiněmecká a Anglie byla více či méně proněmecká, rozdíl přitom působila prostě zkušenost. Je ale prostě falešnou historií, říkat, že to bylo jen zkušeností války, protože Francouzi válčili s téměř každým evropským národem—ale z žádného jiného evropského národa takový pocit nemají. Není to zkušenost války, ale zkušenost pruské války. K antiněmeckému postoji lidi nevede žádný předsudek, dokonce ani patriotismus. Antiněmectví vyvolávají Němci a to je prostá odpověď na vše, co Continental Times v této věci řekly nebo řeknou. Musím tedy „Sagittaria“ zanechat tam, kde jsem ho nalezl a vrátit se ke svému běžnému zaměstnání „dřepění na rozcestí“, naražen na kůl a trýzněn lží s bílými vousky vydávajícími zvuky jako houba.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s