Co stojí vyhrát válku (ILN, 29. června 1918)

June 29, 1918
The Cost of Winning the War

Četl jsem nedávno velmi zvláštní a zajímavou poznámku pana  Roberta Della, gentlemana vypovězeného z Francie panem Clemenceauem, který se označuje jako svého druhu exulant, protože je brutálně hnán zpět do své rodné země: „Dokud jsem nebyl silou vypuzen ze země, která byla téměř dvanáct let mým domovem, neuvědomoval jsem si plně, jak hluboce mé přilnutí ke Francii zakořenilo.“ Tomu dokážu docela věřit, protože z toho, co pan Dell psal, dokud byl ve Francii, nemohl nikdo vyčíst, že vůbec kdy k Francii nějak přilnul.  Věnoval se běžné internacionalistické práci zjemňování politiky Ústředních mocností, nepřátel, kteří Francii denně požírali, a vzrušivost průměrného Gala je taková, že takové lakování na růžovo považuje za větší pošpinění než vyválení ve smůle.

Slobva pana Della, která mě obzvláště zaujala, jsou tato a myslím, že stojí za trochu analýzy. „Vladaři Centrálních říší začali už dávno počítat náklady, jak to králové a vlády ve válce v minulosti dělávali, na straně Spojenců bylo počítání nákladů považované za téměř velezrádné počítat náklady—a z toho plyne rozdíl mezi dvěma politikami.“ Tahle poznámka, jak ji pan Dell sestavil, je jen součástí dobře známého procesu germanisace černé a bílé této války do jakési obecné polní šedi. Co je na nedávném postřehu pana Della jedinečné, ba šokující, je to, že je docela pravdivý. Je naprosto pravda, že vládci Centrálních říší už dávno začali počítat náklady. Počítali náklady, když se vypravili za kořistí, počítali je, když počítali každou penci peněz druhých lidí, které zamýšleli vymoci a každý yard země jiných lidí, kterou chtěli ukrást. Říkat, že počítali náklady, je jen jiný způsob, jak říct, že plánovali zločin.

Je naprosto pravda, že nepřítomnost této chladné a zločinné vypočítavosti na straně Spojenců vyznačuje rozdíl mezi dvěma politikami. Především ale je naprosto pravda, že mezi Spojenci je považované za téměř velezrádné počítat náklady. Obě politiky se liší kvůli stejnému prostému faktu—že napadeni byli Spojenci a Centrální mocnosti na ně zaútočily. Je vždy velezrádné—a vždy je a musí být samo o sobě zbabělé a opovrženíhodné—počítat náklady boje, když je někdo k boji nucen z důvodu cti.

Důvod proč Spojenci nemohou počítat, kolik je bude stát vítězství ve válce je ten, že žádná lidská představivost nedokáže spočítat náklady, co by stálo, pokud by nevyhráli. Existuje počítání, které je marnější než jakákoliv libovůle. Nedává smysl sestavovat nějaké rozvrhy ukazující, jak dlouho člověk potřebuje zápasit, než je svržen ze srázu. Nedává smysl brát si stopu dlouhé pravítko a měřit, kolik tisíc stop by raději z útesu padal. Pruský profesor by nepochybně takové výpočty vypracoval v libovolném počtu svazků až po poslední desetinné číslo. Takové dílo by on označil za „důkladné“, ale jen důkladně hloupé. Selhání je zkáza a zkáza je absolutní. V mezinárodní záležitosti prvním a posledním faktem je docela jednoduše to, že Francie zachránila nás, své spojence, od této zkázy a od ničeho menšího. Pan Dell se převážně věnuje tomu, aby tvrdil, že nabídka rakouského císaře prostřednictvím prince Sixte Bourbonského nebyla Francií náležitě uvážena. Sám se pro tuto chvíli jen poukážu, že v každém případě není myslitelné, že by byla uvážena v Anglii.

Jen pro účely diskuse předpokládám, že Rakousko nabídlo Alsasko-Lotrinsko, které je předmětem sporu, předpokládám i to, že by se Německo mohlo k té nabídce přidat, což je ještě pochybnější.

Poukazuji zde docela zřejmý fakt, že pokud by Francie nabídku přijala, my bychom ji museli odmítnout a že bychom mohli docela dobře projevit trochu slušné vděčnosti za to, že ji odmítli za nás. Pokud Francie ztratila velké výhody, ztratila svoje vlastní. Pokud zastávala extrémní nároky, stála za našimi extrémními nároky. Protože naše nároky, mnohem více než její, musí být extrémní. Francouzi se mohou považovat přítomností Prusů ve ztracených provinciích toliko za uražené. Zatímco my jsme skutečně uražení—a spíše ohroženi—přítomností Prusů ve světě. Mohou stáhnout všechny své vojáky z podmaněné půdy, aniž by stáhli jedinou svou ponorku z otevřeného moře. Dokud nás ohrožují na moři, a my zůstáváme ostrovem, stále hrozí, že nás bude náhle vytaženo mučení vyhladověním, jako otočením kola skřipce. Pro nás je ve zcela zvláštním smyslu hrozbou nikoliv přítomnost Německa někde, ale moc Německa všude. Když objevíme, čím ta moc je a kdo a jak jí vládne, musíme ji za každou cenu jako moc zeslabit a ne přesměrovávat její úsilí z jednoho místa na jiné. Pokud to nedokážeme, jsme ztraceni—a to ve smyslu právě tak málo metaforickém jako muž padající z útesu. Od tohoto pádu nás Francouzi zachránili jednoduše svou věrností duchu úmluvy a společné věci a jejich odměnou očividně je, že jim nadávají jistí angličtí lidé pro jejich pirátskou aroganci a zuřivou ambici. Jistě překračuje meze tolerance, pokud by někdo z nás kritizoval Francouze, že neopustili alianci. Je přesmíru, aby kdokoliv označoval spojence za hurávlastence kvůli tomu, že neuzavřel separátní mír nebo ho vinit z imperiální tyranie kvůli tomu, že se nedopustil mezinárodní zrady.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s