Pacifismus: oslabení každé věci (ILN, 3. srpna 1918)

August 3, 1918

Pacifism: The Weakening of All Causes

Nikdy jsem nepředstíral úctu k ideálu moderního mírotvůrce oděného do bílých per bezúhonného života—nebo spíše života bezkrevného. Bezkrevný totiž člověk může být dvojím způsobem—vyhýbáním se krvi zevně, a nepřítomností krve uvnitř. Ani neskrývám pochyby, zda vůbec kdy můžeme, s doslovnou jistotou,  učinit lidstvo bezkrevným prvním způsobem bez toho, abychom jej učinili bezkrevným tím druhým. Náš hlavní důvod, abychom si přáli, aby Spojenci dosáhli ceny, za kterou již krví zaplatili je ten, že je jisté, že pokud prohrají, bude krve prolito mnohem více, než pokud vyhrají. Tohoto obrazu se ovšem týká ještě jedena pravda, která se ani zdaleka nedostává zasloužené pozornosti. Staré rčení říká, že krev je hustší než voda a v každém případě pouhým ředěním krve se ničeho dobrého nedosáhne. Z ředění záplavy nic dobrého nevzejde. A konkrétní idealismus, o kterém mluvím, jen ředí krev lidstva, a ani jin neoživuje, ani nečistí.

Abych opustil metaforu, skutečný argument proti věci pacifismu je ten, že to vlastně vůbec žádná věc není, jen oslabení všech věcí. Neoznamuje žádný cíl, hlásá jen tolik, že nikdy nepoužije určitých prostředků k dosažení jakéhokoliv cíle. Nedefinuje žádný výsledek, o který by usiloval, definuje jen místo, kde se musí zastavit a nesmí je překročit jakékoliv úsilí o nějaký výsledek. Nyní už nedostanete v dobrém z žádné věci tím, že byste z jakéhokoliv popudu řekli, že za ni nikdy bojovat nebudeme. Buddhista nebude lepším, ale naopak horším buddhistou, pokud odmítne tasit meč i kdyby jen kvůli tomu, aby zabránil vyhynutí buddhismu—nebo pokud není mnohem horším buddhistou, pak je buddhismus o to horším náboženstvím. Kvaker možná své náboženství poslouchá, ale moc mu neslouží, v té míře, nakolik je odmítá hájit, vždy za předpokladu, že kvakerství má další a ústřednější nauky, jak se ostatně domnívám i já.  Pokud ostatně vím, řada kvakerů v této válce bojuje účinně a výtečně a to na konkrétním základě, že v ohrožení jsou duchovní hodnoty, které jsou pro ně cennější než jejich ideál neodporování. Tak či tak tu jde o to, že pacifismus není věc v tom smyslu, v jakém jsou věcí panslavismus, puritanismus nebo třeba i prusianismus. Je to jen omezení pro puritána v jeho práci pro puritanismus, pro Prusa v jeho práci pro prusianismus nebo pro slovanského nadšence v jeho díle pro slovanské plémě. V tomto velmi praktickém smyslu by pacifismus jen učinil socialistu méně socialistickým, sekularistu méně sekulárním a dokonce i internacionalistu méně internacionálním. Světový stát by totiž musel být střežen meči a holemi jako každý jiný stát a všeobecné urovnání bude chtít bojovat pro právě tolik, co každé jiné—či spíše více než kterékoliv jiné.

To má nyní praktické použití, jak je zřejmé z některých nynějších polemik o staré zahraniční politice liberální strany, o které jsem si myslel, že k ní též patřím. Vlastně bych k ní patřil pořád, kdyby bylo kam patřit. Ale stranický systém, který použil poctivého radikála a poctivého torye, pracoval se jmény obou a principy žádného. Zhynul, jak doufám, a zanikl, ale ony principy, kterým střídavě aplaudoval a nikdy je neaplikoval, nezhynuly ani zdaleka. V přetrvávajícím sváru, který podkládá naši patriotickou jednotu je příliš zvykem odmítat novou pacifistickou zahraniční politiku jako zpozdilou a zpátečnickou věrnost staré liberální zahraniční politice. Ale to je příliš velké odsouzení liberálů, ba hůře, je to příliš velký kompliment pro pacifisty. Ať už jinak pacifisté dělají cokoliv, rozhodně nenásledují starou zahraniční politiku Foxe nebo Gladstona. Odlišují se od ní v tisíci rozhodujících bodů—vlastě v prakticky všech bodech.

Byronův životopis ukáže překvapivý detail, že v Řecku nezemřel při organizování kvakerského setkání. Zemřel při organizaci vojenského útoku. Pokusil se ostatně založit noviny zvané Liberal, ale neuspěl, jeho liberalismus jej ale nakonec vedl k tomu, že pomáhal politice vyzbrojení, která neselhala. Když měl Fox a jeho přátelé pochybnosti o válce s Francií, nebylo to proto, že by se domnívali, že všechno válčení je špatné, ale proto, že se domnívali, že francouzské válčení je správné. Hlavním bodem takového liberalismu bylo pochopení pro národ „bojující o svobodu“. Jediný možný bod pacifismu by bylo takovému národu říct, ať se o nic nesnaží. A přesně to je pozice, kterou přijímá většina pacifistů, kteří si říkají liberálové v dnešních naléhavých případech Čech či Poznaně či Alsaska. Tito jedineční liberálové těmto menším národům říkají, aby neusilovaly o svobodu a všech praktických ohledech ani ve svobodu nedoufaly. A kontrast mezi liberální tradicí a jejich návrhy se stává ještě ostřejším s tím, jak se ta tradice blíží jejich době. Vůči Gladstonemu jsou v ještě ostřejším protikladu než proti Foxovi  nebo Byronovi. Gladstone prohlašoval, že tisíc bitev o Černou Horu bylo slavnějších než bitva u Marathonu. Ale noví liberálové podle všeho neschvalují bitvy o Černou Horu—vlastně mám pocit, že noví liberálové neschvalují bitvu u Marathonu. K bitvě u Marathonu koneckonců patřila smrt množství nešťastných osob, zejména (ovšemže) nešťastných Peršanů. Militiades měl nepochybně odložit všechny vojenské manévry v naději, že jednoho dne může kdesi uvnitř Dariovy říše nastat socialistická revoluce a rekonstrukce. Athéňané měli nepochybně zahodit své štíty a kopí a ve všem se spolehnout na osvícení a nadšení pro mezinárodní mír, jímž jsou barbaři všude po světě proslulí.

Rád bych jen podotkl, že pokud byly tyto pravdy skryty před nejstaršími z velkých Řeků, byly právě tak skryty před velmi posledními z velkých liberálů. Podotýkám jen, že  tento názor na Marathon by Gladstonemu přišel zrovna tak bláznivý jako Miltiadesovi.

Faktem je, že  celá tahle záležitost s mírem není naplněním, ale překažením starého revolučního plánu. Ve své vlastní přirozenosti musí být překažením jakéhokoliv plánu. Drží-li tyran moc a tribun usiluje o svobodu, musí být příchod třetího filosofa usilujícího v první řadě o mír, nutně ve prospěch toho, kdo drží moc. Pacifismus a prusianimus byly vždy ve spojenectví a to fatální logikou daleko přesahující jakékoliv vědomé spiknutí.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s