Budoucnost Německa (ILN 21. prosince 1917)

December 21, 1918 The Future of Germany

Ti, kdo nikdy nerozuměli ani válce ani míru, jsou teď všude a vykládají nám, že máme odpustit v tom smyslu, že máme zapomenout. Uniká jim ale skutečnosti, že o zapomínání tu vůbec nejde. Nikdo nezapomene, že Verdun je rozbitý nebo Belgie zpustošená. Žádnému rolníkovi vracející se do své vsi neunikne, že se z ní stala hromada kamení. Žádný rolník nebude klepat na vstupní dveře, které tam nejsou, ani se nebude pokoušet sedat na neviditelnou židli u neviditelného stolu. V lovaňské knihovně nebude knihu hledat ani ten nejroztržitější učenec. Ani ten nejnaivnější vnitrozemský venkovan si nekoupí plavbu na Lusitanii. Doufám, že lidé nezapomenou znovu vystavět své domy a obdělávat svá pole ve Francii nebo Flandrech, architektura a zemědělství nejsou ztracená umění. Otázka reparací je proto naprosto jednoduchá. Nejde o to, zda tyto věci mají zůstat v paměti nebo být zapomenuty, jde o to, zda si je mají pamatovat jen nevinní a zapomenout jen viníci. Otázka nezní, zda reparace mají být nebo ne, ale zda jejich námahu uvalit na ty, kdo zhřešili, nebo na ty, kdo trpěli. Obnovu vypáleného domu někdo zaplatí, pokud nepotrestáme žháře, budeme trestat majitele.  Takhle morální záležitost je dětinsky prostá, pokud na ni ale naléháme, odpověď samozřejmě poukazuje na rozdíl mezi pruskou vládou a německým lidem. Tohle tvrzení ovšem závisí na poněkud podobném omylu, které bude dobré si nyní všimnout.

Velmi prostá otázka zní, do jaké míry má většina Německa nějakou odpovědnost za válečné boje. Znamená to ptát se, kolik Němců mělo nějaké delikátní pocity ohledně vítězství. Mnohým se nepochybně čím dál méně líbily vyhlídky na porážku, a teď mají úplnou a konečnou nelibost z ní.  Všichni se ale shodnou, že bez ohledu na to, zda stálo za to tu hru hrát, nestálo za to ji prohrát. Žádný Němec by nebyl válce nakloněn, pokud by věděl, že ji Německo ve čtvrtém roce prohraje. Otázkou je, kolik Němců by válku odsoudilo, pokud by ji Německo vyhrálo v prvním týdnu? Kdyby rychlý postup k Paříži byl úspěšný, kdyby Anglie vstoupila do války příliš pozdě, kdyby Tanneberg skutečně odzbrojil Rusko v prvních dnech bitvy—zkrátka pokud by Bernhardiho velký plán fungoval a Prusko se stalo pánem světa, kolik Němců by své vládce odsoudilo pro jejich triumf? Možná jeden, můžeme se myslet, že dva, téměř jistě tři. Vítězná pruská vláda by byla populární , pokud někdy nějaká vláda byla populární.

Zdravý rozum myslím přijme jako fakt, že Němci by jednomyslně uvítali plnou německou nadvládu nad Evropou. Velkou otázko pro budoucnost je, zda stále ještě touží po tom, co tak nedávno ještě požadovali  a zda to budou znovu požadovat. Právě zde je zásadní zdůraznit, jak jsem se již zdůraznit pokusil, základnější povahu teutonského nároku. Není to, a nikdy nebyl, pouhý despotismus, nebo pouhý militarismus. Je to mnohem hlubší, a v jistém smyslu mnohem hajitelnější, sofisma. Je to vskutku popření demokratické rovnosti, ale to co popírá je spíše rovnost lidských plemen, než rovnost lidí. Nikdy ani tak nešlo o právo Hohenzollernů vládnout nad Němci, jako právo Němců na nadvládnu nad těmi, kdo Němci nejsou. Teď můžeme všichni vidět, že rasová nadřazenost není v rozporu s republikou. Všichni víme, že otroctví černochů nebylo v rozporu s republikou. Není v rozporu se státním socialismem hlásaným předáky pruského myšlení. Jistě není tolik v rozporu se socialismem, který hlásají nyní, jako byl v rozporu s křesťanstvím, které vyznávali dříve. Nový převlek jim v některých ohledech bude vyhovovat mnohem více než ten starý. Dovolávat se Lidstva je pro německého presidenta zrovna tak jednoduché, jako bylo německého císaře dovolávat se Boha. Král se dovolával Boha pro dílo toho nejatheističtějšího z králů, Fridricha Velkého. Profesor se může dovolávat lidskosti pro dílo toho nejnelidštějšího z profesorů, Karla Marxe. Ale jeden druh ideologického předstírání je právě tak jednoduchý jako druhý. Je to kult Železného kříže. Nebylo těžké si pamatovat materiál a zapomenout tvar. V uctívání rudé čapky svobody nebude o nic těžší zapomenout tvar a pamatovat si jen barvu. Princip krve a železa takovým postupem zůstane zachován beze změny přes všechny změny. Pro ten nejnelidštější stát by bylo právě tak snadné organizovat průvody lidského bratrství, jako bylo pro ten nejméně rytířský stát pořádat přehlídku všech rytířských řádů.  Pokud si mohl divoch obléct šat středověké Evropy, může se přiodít oblekem moderní Evropy a může to udělat mnohem snáz, protože jeho skutečná moc vyrostla v moderní době, ne v časech středověku. A vždy musíme mít na paměti, opakuji, že to co nás ohrožuje není jeho středověkost, ale modernost.

Ekonomický a politický ideál, v němž mají nyní severní Němci nalézt svou budoucnost není příliš cizí jejich minulosti. V této souvislosti může nastat mnoho omylů ze srdečných ale nejasných řečí o bolševismu. Z bolševismu se dá udělat spoustu věcí včetně počestné lidské nenávisti chudých vzdálenějších víc Berlínu než Babylonu. V tomto smyslu jsme všichni cítili něco, co by se dalo označit za křesťanský socialismus. Ale to, oč jde tu má přísný a zvláštní nárok být označeno za pohanský socialismus. Není pravda, že hrozba představovaná Prusem je bolševismus. Pořád platí, že hrozba, kterou Prus představuje je prusianismus. A žádný společenský projekt neobsahuje větší příslib prusianismu než marxistický a materialistický typ kolektivismu. Pruský socialismus je přísný státní socialismus, jinak řečeno, Prusové pořád věří v božské právo, či ďábelské právo, státu. Zůstává theorie, že stát je jediným morálním absolutnem—tedy, že od něj není dovolání k Bohu ani člověk, křesťanstvi ani svědomí, jedinci či rodině, nebo společenství všeho lidstva. Právě ta theorie, která byla etickou výmluvou všech jejich minulých zločinů je prvním principem jejich politické theorie pro budoucnost. To je fakt jistě velmi relevantní pro jakoukoliv pozůstávající hrozbu od Němců. Nyní se v praxi nemohou vybavit silou k útoku na Evropu. Vybavili se alespoň theorií, která se pro takový účel hodí. S jejich intelektuálními theoriemi jsme pořád v intelektuální válce, i když všichni můžeme doufat, že zůstane u války intelektuální. Konverze Německa by nepochybně mnohem větší věc než jeho vojenská porážka, ale Německo musí být konvertováno k něčemu, co má víc společného s lidstvem než jedna ze studených fantasií jednoho z jeho fantazírujících profesorů.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s