Mírové Vánoce (ILN, 28. prosince 1918)

December 28, 1918 A Christmas of Peace

S blížícími se Vánoci jsme s to slavit alespoň, když už ne v širokém smyslu uzavření míru, tak jistě v jiném smyslu uzavření války. Ti, kdo Vánocům rozumí nejlépe, neshledají toliko nesoulad mezi velkou vánoční hostinou a křížovou výpravou, která končí, ale i ti, pro které je úlevou jakýkoliv druh míru, mohou právem takovou úlevu dostat. A i ti, pro které jsou Vánoce sotva příležitostí k veselí, v nich jistě najdou příležitost k díkůvzdání. O nejhlubších důvodech k takovému díkůvzdání nepovažuji za vhodné psát zde, všiml jsem si ale, že moderní úcta často dovoluje brát v potaz nevěrectví tam, kde zakazuje přihlížet k náboženství. A z některých negací, které jsme měli za války, lze stále ještě získat zvláštní poučení.

Boj posledních čtyř let, lze mimo jiné označit za boj mezi Vánocemi a svátkem Yule. Tím nechci říct, že bych chtěl onen historický rod vnitřně rozdělit, nebo z celé věci udělat souboj mezi křesťanským Santa Clausem a pohanským Otcem Christmas. Moje záliba ve fantastickém nejde tak daleko, abych z celého svátku udělal bitvu mezi cesmínou a jmelím ve stylu bitvy květin, nebo obléhání domácnosti, v němž by Yule kláda sloužila jako beranidlo nebo vánoční rachejtle jako nějaké dělostřelectvo. Vánoce lze přinejmenším ponechat jejich vlastnímu pokoji, pokud už nemůžou být v pokoji se všemi lidmi, či spíše pokud je všichni lidé nezahrnují do svého pokoje. K prvním reformám Lenina a Trockého myslím patřilo zrušení Vánoc. Není to jediný bod, ve kterém jsou předsudky těch nejemancipovanějších progresistů přesnou kopií předsudků těch nejzastaralejších puritánů.

Zdá se mi ale, že Vánocím se Trockého podaří přežít alespoň tak dlouho, jak se jim dařilo přežít Cromwella. Je nicméně pravda, jak jsem už naznačil, že nedávná kruciáta odpovídala velmi skutečné odlišnosti mezi křesťanským a pohanským potenciálem takové instituce. Takový idea jakou jsou Vánoce je sama o sobě nerozlučitelnou jednotou, v náležitém čase ale bude rozdělena. Jejich barbarský prvek by zničil jejich civilisované udomácnění či spíše zasvěcení. Vánoce by upadly do svátku Yule a z živoucího a rozvětveného vánočního stromu by se stala vskutku kláda.

Nikdo, kdo má jakýkoliv vánoční zdravý rozum nebude popírat, že Vánoce obsahují mnoho pohanských prvků. Je to jen jiný způsob, jak říct, že obsahuje mnoho prvků lidství. Vyvstává nicméně velmi zásadní rozdíl mezi dobou, kdy se křesťanstvo snažilo civilizovat Německo a nedávnějšími pokusy Německa křesťanstvo barbarizovat. Povaha spojení závisí na povaze výběru, a tedy na autoritě, která vybírá. Není špatná věc, ale dobrá věc, že si civilisace půjčuje z divokých fantasií severních lesů, pokud a dokud si půjčuje civilisace. Ale takové dobré věci z Německa jsou podobné jako další německá zboží, má být požadováno, ne shazováno. A nebylo nudnější drzosti než shazování pruské pedantrie na evropskou zbožnost. Moderní Teutoni se vždy pokoušeli zahrnout víru do systému folklóru, namísto toho, aby se, podobně jako jejich mnohem filosofičtější otcové, zahrnout folklór do systému víry. Roztahovali mýtus, aby pokryl mnoho náboženství, namísto aby jednomu náboženství dovolili pokrýt mnoho mýtů. Právě v této souvislosti je dobré si uvědomit, kde dnes stojíme.

Stojíme skoro tam, kde stáli lidé pozdní římské říše a raného středověku, když před sebou viděli obrovský problém kultivace a obrácení německých kmenů. Právě v této věci je nutné drasticky a dramaticky převrátit vztahy, které existovaly před válkou. Vánoce a další křesťanské instituce jsou příklady čehosi, co se musí rozvinout v našem směru, a ne v jejich. Princip musí být stejný jako u prvních misionářů v Německu, že křesťanství musí rozhodnout, kolik pohanství může zachovat. Rozhodně to nesmí být princip nejnovějších profesorů v Německu, že pohanství musí rozhodnout, kolik křesťanství lze zachovat.

Starý náboženský výběr byl totiž celkem vzato dobrý výběr a nový bezvěrecký výběr byl velmi špatný. Někteří z nás by starému pohanství dali docela přednost před novým, někteří z nás by v každém případě dávali přednost víceméně maskulinní mythologii před vykleštěným náboženstvím.  Představme si ale, že by první křesťanští kazatelé zjistili, řekněme, že teutonské kmeny o svátku Yule dodávali své lidské pospolitosti rozmanitosti trochou těch lidských obětí: v široké historické retrospektivě těžko můžeme křesťanům vyčítat, že se téhle formality rozhodli zbavit. Když se ale obrátíme k modernějším reformátorům svátku Yule, zjistíme, že se nechtějí ani tak zbavit lidské oběti, jako spíš lidské přirozenosti. Snobi pokrokové školy by se zbavili nejen nevlídných, ale i vlídných prvků oslav svátků, nejen rvaček, ale i hodování. Chudákovi teutonskému thanovi by zakázali nejen krev, ale i pivo, upřeli mu ani ne tak vypálené domovy, ale pohádky vyprávěné u rodinného krbu. Právě tuhle neobyčejnou směs studenosti a zuřivosti, vědecké uvážlivosti a divošské neznalosti moderní intelektem, pocházející většinou z Německa, vytvořil jako náležitý kompromis mezi starým a novým. A výběr vypadá stejně špatně, když se od neškodného humoru starého náboženského svátku obrátíme k jejich vyššímu a dojemnějšímu náboženskému smyslu. Zde není místo pro nic víc než pro náznak tohoto mystického argumentu proti modernismu, okamžitě ale bude i zde zřejmé, že pruský profesor  a jeho zahraniční žáci odstranili, co bylo důležité, protože to bylo bez významu. Je zřejmé, že z Vánoc prostě odstranili Krista. Reformátoři svátku Yule mohli odmítnout lidské oběti, reformátoři Vánoc odmítli oběť pro lidstvo.

Je téměř zbytečné dodávat, že na tomto základě a na mnoha dalších by měla naše politika směřovat co nejpříměji k oddělení jižního Německa, zejména Bavorska od neplodného cynismu Pruska. Jižní Německo si při všem svém zotročení uchovalo mnohé z tradice, které se Severní Německo pokoušelo zabít pomluvami a spekulacemi. Je zcela ve prospěch Křesťanstva podporovat Německo, které mluvilo o vánočním stromku proti Německu, které mluvilo o mýtu Krista. Přijde mi poněkud druhotné, zda dostávají nálepku v podobě toho či onoho dlouhého slova. V živé věci nálady příliš nezáleží na tom, zda hlásají pruský státní militarismus nebo pruský státní socialismus, které oba zahrnují nastolení státu na trůn Boží.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s