O ideálu Společnosti národů 2 (ILN 10. srpna 1918)

August 10, 1918

The Ideal of the League of Nations (2)

Jeden pisatel v listu Observer citoval nedávno s nadmíru velkorysým komplimentem, cosi, co jsem nedávno napsal v tomto sloupku v tom smyslu, že idealistům plánujícím Společnost národů by se přinejmenším neměl vyčítat jejich idealismus, protože mít ideál znamená jenom mít nějaký cíl a „na bezcílnosti nic praktického není“. Nestěžuji si, že citoval, co jsem napsal, jelikož s tím, co jsem napsal, ať to zní jakkoliv podivně, souhlasím. A jelikož mě nadmíru poctil tím, že mě tolik citoval, nemohu si přirozeně stěžovat, že necitoval víc. Sama pasáž může být nicméně brána jako součást velmi odlišné filosofie. A je paradoxem citování, že i když část nemůže být větší než celek, někdy může celek pokrývat a zakrývat. Vím, že Observer by byl první, kdo by souhlasil, že člověk by na svých názorech na Velkou válku a velkém míru, který po ní bude následovat, měl ponechávat co nejméně dvojznačností.

Co tedy mám na mysli, stručně a široce řečeno, o Společnosti národů je toto: že ať už najdeme, cokoli, co bychom vyčetli idealistům, kteří o ní píší, nesmíme jim vyčítat, že svůj ideál formulují v nejkrajnější idealistické formě. Právě to je jim hlavně vyčítáno a tato forma výčitek je špatná. Takové krajní vyjádření je nejen upřímnější, ale i praktičtější. Je praktičtější, ať už je ten ideál dobrý nebo špatný—vlastně je obzvláště praktický, pokud je ten ideál obzvláště špatný. Pro ty, kdo si ideálem souhlasí, je to nejskvělejší inspirace. Pro ty, kdo nesouhlasí, je to nejférovější varování.  Co je skutečně snivé, nebezpečné a anarchické, je přesně a právě ona falešná „praktičnost“ zahajování práce na něčem, bez toho, abychom jasně věděli, co vlastně děláme a proč to vlastně děláme. A skutečný argument proti Společnosti národů, tak jak ji kážou někteří z jejích proroků, je právě to, že zvolené jméno doopravdy nereprezentuje jejich skutečný ideál—ale je přinejlepším krokem ke skutečnému ideálu a přinejhorším skutečný ideál jen zastírá. Jde o to, že to mají ve skutečnosti na mysli, není to, čemu pan Wilson říká Společnost národů, ale to čemu pan Wells říká světový stát.

Bylo by snadné dojít k pointě podobenstvími, která by byla současně povědomější i fantastičtější. Člověk může kupříkladu zastávat, že bychom dospěli k širšímu bratrství lidí, pokud by lidé nadále nežili v soukromých domech, ale všichni žili v jednom obrovském domě, který by byl veřejný nebo (jelikož ono ušlechtilé jméno by mohlo citlivější—spíše však ty snobštějí—šokovat pozn překl.: Chesterton zde naráží na hospodu nikoliv nevěstinec) v jednom obrovském hotelu. Pokud takový názor upřímně zastává, bylo by mnohem lepší, aby to řekl—aby narýsoval plány a definoval podmínky hotelu jako hotelu. To, že počáteční výdaje mohou být dosti vysoké, že půdorys bude dosti velký a že sehnat lidi, kteří by v takovém hotelu bydleli—to všechno nejsou argumenty proti člověku, který by tohle chtěl, a jasně řekl, že to chce. Naopak, ti, kterým se ta myšlenka nelíbí, by měli právě tak důvodu teoretikovi poděkovat, jako ti, kterým se libí, definoval by pro ně to, co se jim nelíbí. Co by jim vážně bylo protivné a co by mělo být protivné nám všem, by bylo, pokud by soukromé domy začal rušit kousek po kousku. Nejspíš by nás trochu zlobilo, pokud by soused vedle začal dělat do zdi díry s cílem otevřít se se svými bližními spolutvory bližší komunikaci. Obtěžovalo by nás, pokud bychom zjistili, že tiše a taktně oddělil samotnou zeď a zanechal nás tak ve velkém a prostorném apartmá zčásti obývaném rodinou někoho jiného. Obecně bychom měli mít odpor k nárokům dalších rodin přetékat bez varování  do naší rodiny. A všechny tyto věci by byly nepříjemné právě proto, že jsou tím, čemu někteří lidé říkají kompromisy, ve smyslu bezprostředních a použitelných užití. Byly by docela v pořádku ve sféře praktické politiky—což je důvod, proč to byly ohavné obtíže. Komunistická správa domácností jako ideál je snesitelná, protože víme, kam vede a zda ji chceme nebo ne. Jako tendence je nesnesitelná, protože nikdo neví, kam tendence povede. A právě tyto brzké kroky se lidem poprávu nelibí—jako první kroky nezvaného hosta přes práh. Znamenají jen zavedení vloupání jako kompromisu s komunismem.

Bylo by snadné dát desítky podobných příkladů. Někdo může vážně říkat, jako by to říkal Platon nebo Bernard Shaw (i když myslí, že ti by to sotva mínili vážně), že všechny děti je potřeba po narození pomíchat nebo vyměnit, jako děti v Bab Ballads. Může říkat, že všechny děti by měly být vychované jako děti státu, jako děti ve Špitálu nalezenců. To by bylo nesnesitelné pro to, co většina z nás považuje za křesťanský zdravý rozum. Ale i to by bylo lepší než to samé dělané po kouskách—nebo spíš dítě po dítěti. Bylo by to lepší, než kdyby se filantropové chovali ve skutečnosti jako se chovají cikáni v romancích a unášeli děti jen tak podle vkusu a nápadu. Bylo by to lepší než stav věcí, kdy otec rodiny musí počítat každý večer své děti, aby si byl jistý, že žádné nesebral zatoulaný policajt. V těchto věcech člověk může snést idealistu, ale ne idealistického oportunistu. Nemohou snést pouhého pokrokáře, zejména praktického pokrokáře. A vedle těchto věcí, jako je domov a rodina je tu také věc, které se říká národ. Nenechají si svobodu svobodných států postupně rozkrást jakýmkoliv kosmopolitním spiknutím nebo etickou výmluvou. Pokud někdo řekne, že v něm není patriotismu, možná mu projeví respekt hodný  vznosně smýšlejícímu šílenci, nebo (což by odpovídalo líp ) respekt hodný nešťastného člověka.

Opakuji, že Společnost národů bude obdivuhodná myšlenka, pokud bude znamenat společnost pro obranu národnosti národů. Něco takového může docela dobře existovat—shoda na zvláštním trestu za nedbání státních hranic, jako v Belgii, nebo obnovu a navrácení státních provincií, jako v Alsasku.  Ale Společnost národů ve smyslu něčeho, co má národy internacionalizovat, není vůbec žádný ideál. Je to jen vycpávka. Jsme zkrátka pro alianci států pro boj za vzájemnou nezávislost, vůbec ale nejsem pro nový stát, který by jen vyjadřoval jejich vzájemnou závislost. A myslím, že toto vysvětlení musí myslím postačovat k odlišení mých názorů do většiny těch, které jsou dnes pod jménem Společnosti národů vytrubovány.

Reklamy